Klára Řepková | Články / Reporty | 29.09.2024
Páteční dvojkoncert Berlin Manson a Fvlcrvm v Paláci Akropolis je beznadějně vyprodaný, a tak se na cigáru před jeho začátkem mačkají pod římsou před deštěm desítky lidí. Akci z dramaturgické série Pulz odpalují Berlin Manson zostra. Předskokan není potřeba, když se už během druhé skladby formuje moshpit.
Bratislavská trojice se opírá hlavně o tracky z na jaře vydaného alba Poor but Sexy a během asi padesátiminutového setu je sebevědomě sází bez zbytečných přestávek nebo zaseknutí.
Adam Dragun jen občas mezi skladby zařadí proklamace, které mají podtrhnout úzkostlivé vyznění nahrávky o „východoevropské verzi pozdního kapitalismu“, jak nezapomene zmínit. O tom, že písničky o lásce už se nepíšou, o tom, jestli je horší mít, nebo nemít, o tom, jak žít ve světě, kde není možná změna, o kulturní stávce na Slovensku, o marnosti aktivismu i neopětované lásky.
Berlin Manson mají dobře nacvičené, jak udělat pořádnou show a do jaké míry ještě obměňovat nahrané songy, aby to nebyla nuda, ale zároveň se od původních verzí neodchylují moc. Díky nasvícení zezadu jsou z hudebníků občas vidět jenom černé siluety, což podtrhuje temnou atmosféru vystoupení. Než to Dragun „shodí“ věnováním vystoupení všem bohatým bílým dětem, aby bylo jasné, že to s tou rebelií nebude zas tak žhavé, navíc se kapelám stejně nemá věřit. Je to spolu se skladbou Hotel Kyjev 2 jedno z mála míst, kdy Berlin Manson zvolní. A taky tehdy, když Dragun jí rohlík, který mu někdo hodí z ochozu.
Druhá část večera se pak přelívá do čisté party. Fvlcrvm v zářícím neonovém tričku a kovbojském klobouku mává berlemi, hraje největší hity a k tomu problikávají divoké světelné efekty. Ať už jde o breakující mimina nebo herní vizuály, na kterých Fvlcrvm probíhá ulicemi jako jídelní kurýr do remixu Bad Girls, napětí z prvního koncertu střídají energické beaty, které se neberou moc vážně, a hostovačka Annet X.
Je snadné při takových večerech zapomenout, jak to zrovna se slovenskou kulturní scénou i vším kolem vypadá, a cítit se pak trochu provinile, když si i přesto užívá tanec. Ale Berlin Manson s Fvlcrvmem jenom dál potvrzují, že dokud zbývá party a spojování umělců, kteří ji nejen umí udělat, ale mají co říct, nebude tak zle. Nezbývá než doufat, že si padesát eur, o kterých se mluvilo v reelsech propagujících koncert na Instagramu, nakonec odnesl právoplatný majitel.
Berlin Manson + Fvlcrvm
27. 9. 2024 Palác Akropolis, Praha
foto © Valdemar Bednarz (archiv)
Tomáš Jančík 15.12.2024
„Jako pes, pes,“ ozývá se šeptem z publika. Švejdík přichází přes červeně nasvětlené pódium a hlasům jejich slova oplácí.
Viktor Hanačík 11.12.2024
Monumentální klenby připomínají sakrální chrámy. Čtyři reproduktory v rozích a čtyři výkonné lasery na vysokých stativech...
Viktor Palák 08.12.2024
Střih, více než deset let poté vyprodávají oba hudebníci Archu a koncert znovu začíná Bargeldovým žlučovitým máváním směrem ke zvukaři, který nejprve nemá svůj den.
Richard Michalik 03.12.2024
Hudba dokáže otvárať nové perspektívy, ktoré neustále potrebujeme ohýbať, a NEXT si je toho veľmi dobre vedomý. Report.
Michal Pařízek 30.11.2024
Sevilla. Město plné barev, chutí a života, vonící po všudypřítomných pomerančích. Tamní showcase festival se svému městu podobá...
Viktor Hanačík 28.11.2024
Bylo to na hraně mozkové kapacity, hrozilo smyslové přetížení a nevolnost. Být snímek kratší, získal by si zřejmě pozitivnější přijetí, bez nežádoucích somatických následků.
Jan Starý 20.11.2024
Mnohokrát oceněné těleso, ze kterého vyšla také hvězdná skladatelka Caroline Shaw, se představilo u nás vůbec poprvé a očekávání potvrdila i vyprodaná kapacita.
Jiří V. Matýsek 19.11.2024
„Blues je umírající žánr,“ řekl mi v rozhovoru před osmadvacátým ročníkem festivalu Blues Alive jeho booker a majitel Štěpán Suchochleb... Jak se to vezme.
Ema Klubisová 19.11.2024
I Want to Be a Machine nie je o performance a ukážke jej novej hudby. Pozýva nás bližšie, k svojim mentálnym pochodom, chybám počas písania a myšlienkovým odbočkám.
Viktor Palák 18.11.2024
Tibet coby bosý Peter Pan morfující v maniakálního kata nás v Praze prováděl odvrácenou stranou anglického venkova i dojímal vzpomínkou na zemřelé.