Veronika Tichá | Články / Reporty | 25.09.2024
Poslední kousky babího léta ve dne trávit venku a večer na koncertech, to zní jako ideální plán před začátkem podzimního, jinak dost potemnělého semestru. WWW jsem poprvé i naposledy slyšela minulé léto taky v Brně, na venkovní akci ještě za světla uprostřed jinak rušné ulice. Hudebně i performativně to bylo přesvědčivé, ale v prostředí narvaného klubu mnohokrát intenzivnější. Před WWW zahráli brněnští Vilagosh, kteří se na scéně pohybují poměrně krátkou dobu, přesto byl jejich elektro set nadupaný energií, chytlavými melodiemi a zvukovými finesami. Z kapely i publika čišelo nadšení a natěšení na zbytek večera.
WWW Neurobeat tvoří tři členové, ačkoliv na stagi vidíme jen dva. Ondřeje Sifona Anděru, který přebírá hlavní část zpěvu, nebo spíš rapu a mluveného slova, a stará se o hudbu, jak živé beaty a improvizaci, tak celkovou produkci. Vedle něj stojí Milesa Anděra Zrnić, bez jejíhož pronikavého hlasu by skladby postrádaly ikonický vibe. Třetí je výtvarník Lubomír Typlt, jehož dílem je většina textů. Typickými rysy pro Typltovu i Anděrovu verbální výbavu jsou jak fonetické, tak významové slovní hříčky, které ve spojitosti s kongeniální hudební složkou nabývají na neodbytnosti i podivnosti – často se můžou zdát jako nahodilá změť slov nebo jen slabik a hlásek, přesto nebo možná právě proto s experimentální elektronikou fungují výborně.
Koncert se nesl, v kontextu expresivní performance, v překvapivě uvolněném a přátelském duchu. Anděra se nenechal rozhodit drobnějšími technickými komplikacemi, naopak je využil pro bezprostřední komunikaci s publikem. „Tikej!“ zaznělo po několika skladbách z publika, výkřik nejdřív pochopený jako pobídka k pokračování. Ačkoliv jsou nahrávky WWW, a dostalo se na skladby ze všech čtyř, působivé, naživo mají mnohem větší dravost a naléhavost. Vrcholem byl Tikající muž nebo třeba Ne a Nadostřel z Atomové včely.
Z nové desky, na jejíž vydání spustili WWW crowdfundingovou kampaň, úspěšnou po pár dnech, nezaznělo živě nic, nicméně dvojice Anděrových předvedla, že umí aktuálně podat i starší věci – neomrzí jak hudební stránka, tak prezentace obohacená tanečními figurami. Texty fungují jako ponouknutí vypadnout z komfortní zóny, zamyslet se anebo jen zaposlouchat do jazykových spletí a najít v nich něco svého. Koncert na jednoho dopadl jako noc, propad do snového světa, který je jako zvláštní poetická pohádka, i noční můra, fascinující natolik, že z ní nechcete odejít.
WWW Neurobeat + Vilagosh
19. 9. 2024 Kabinet Múz, Brno
foto © Vendy Hemalová
Tomáš Jančík 15.12.2024
„Jako pes, pes,“ ozývá se šeptem z publika. Švejdík přichází přes červeně nasvětlené pódium a hlasům jejich slova oplácí.
Viktor Hanačík 11.12.2024
Monumentální klenby připomínají sakrální chrámy. Čtyři reproduktory v rozích a čtyři výkonné lasery na vysokých stativech...
Viktor Palák 08.12.2024
Střih, více než deset let poté vyprodávají oba hudebníci Archu a koncert znovu začíná Bargeldovým žlučovitým máváním směrem ke zvukaři, který nejprve nemá svůj den.
Richard Michalik 03.12.2024
Hudba dokáže otvárať nové perspektívy, ktoré neustále potrebujeme ohýbať, a NEXT si je toho veľmi dobre vedomý. Report.
Michal Pařízek 30.11.2024
Sevilla. Město plné barev, chutí a života, vonící po všudypřítomných pomerančích. Tamní showcase festival se svému městu podobá...
Viktor Hanačík 28.11.2024
Bylo to na hraně mozkové kapacity, hrozilo smyslové přetížení a nevolnost. Být snímek kratší, získal by si zřejmě pozitivnější přijetí, bez nežádoucích somatických následků.
Jan Starý 20.11.2024
Mnohokrát oceněné těleso, ze kterého vyšla také hvězdná skladatelka Caroline Shaw, se představilo u nás vůbec poprvé a očekávání potvrdila i vyprodaná kapacita.
Jiří V. Matýsek 19.11.2024
„Blues je umírající žánr,“ řekl mi v rozhovoru před osmadvacátým ročníkem festivalu Blues Alive jeho booker a majitel Štěpán Suchochleb... Jak se to vezme.
Ema Klubisová 19.11.2024
I Want to Be a Machine nie je o performance a ukážke jej novej hudby. Pozýva nás bližšie, k svojim mentálnym pochodom, chybám počas písania a myšlienkovým odbočkám.
Viktor Palák 18.11.2024
Tibet coby bosý Peter Pan morfující v maniakálního kata nás v Praze prováděl odvrácenou stranou anglického venkova i dojímal vzpomínkou na zemřelé.