Popluh | Články / Reporty | 07.12.2014
V rámci Veřejného domu pražské MeetFactory se kromě místních rezidentů i nových výstav představili vídenští Elektro Guzzi. Kapela v klasické rockové sestavě basa-bicí-kytara, kapela, které z beden leze klasická elektronika...
A bylo to osvěžující jít na koncert elektronické hudby a nevidět, obrazně řečeno, jednoho chlápka krčícího se za nakousnutým jabkem, který na začátku přijde, zmáčkne "play", během setu poladí pár tlačítek a zakončí to monumentálním stiskem "stop" na konci. „Yeah, put your hands up in the air, yeah,“ Elektro Guzzi to odpálili rovnou od začátku a blok tanečních rytmů, beatů i profiltrovaných kytarových riffů v podstatě nepřerušovali. K velké radosti publika, které na koncert přišlo a zůstalo, zmenšený hudební sál byl ke konci zaplněn jen zhruba do poloviny. Není se čemu divit, kapela se letos v MeetFactory neobjevila poprvé a taky to nebyly jediné dva koncerty na našem území. Tentokrát ale přivezli novou a povedenou desku Observatory. I tak ale většina ztracených duší bloudících v prostorách pražského multifunkčního prostoru dala přednost kecání nad matéčkem se známými nebo toulkám po většinou nepřístupných prostorách MeetFactory, kde člověk našel leccos, jen pokud nehledal něco smysluplného. Čest výjimkám.
Ne že by se pořadatelé nesnažili návštěvníky opít rohlíkem. Tedy bezplatnými kelímky s vínem u vstupu do hlavní expozice - konceptuální výstavy několika umělců, nazvané dle zadání Mezi zdmi. Pro příznivce vyprázdněného moderního umění pastva pro oči, pro všechny ostatní včetně Davida Černého "píčovina" - konec citace. Pokud toho na vás nebylo málo, v divadelním sále jste si mohli vychutnat smyčku nejlepších experimentálních snímků z letošního Famufestu, popcorn ani ibalgin u vstupu nebyl. Alespoň že konstantně pulzující Elektro Guzzi nezklamali a nabídli skvělou hudbu k tanci i vymítání, k pokecu na baru, bloumání vyprázdněnou výstavou i ostatními rezidentními prostory.
Veřejný dům
3. 12. 2014, MeetFactory, Praha
foto © Michal Králíček
Jan Starý 20.11.2024
Mnohokrát oceněné těleso, ze kterého vyšla také hvězdná skladatelka Caroline Shaw, se představilo u nás vůbec poprvé a očekávání potvrdila i vyprodaná kapacita.
Jiří V. Matýsek 19.11.2024
„Blues je umírající žánr,“ řekl mi v rozhovoru před osmadvacátým ročníkem festivalu Blues Alive jeho booker a majitel Štěpán Suchochleb... Jak se to vezme.
Ema Klubisová 19.11.2024
I Want to Be a Machine nie je o performance a ukážke jej novej hudby. Pozýva nás bližšie, k svojim mentálnym pochodom, chybám počas písania a myšlienkovým odbočkám.
Viktor Palák 18.11.2024
Tibet coby bosý Peter Pan morfující v maniakálního kata nás v Praze prováděl odvrácenou stranou anglického venkova i dojímal vzpomínkou na zemřelé.
Filip Peloušek 17.11.2024
Je to sotva pár dnů, co jsem dočetl Piko Apoleny Rychlíkové a Pavla Šplíchala, to mi ještě nedocházelo, jak potřebný kontext mi dodává ke křtu jedné z nejzásadnějších desek letošního…
Viktor Hanačík 07.11.2024
Oba pojí čtyři roky staré album Brass, cit pro ponuřejší vyprávění, jazz-rapové podhoubí a kontrasty z afroamerické historie... A na dlouhém baru La Fabriky mají zemité Primitivo.
Marek Hadrbolec 31.10.2024
„Zahraj Slipknoty!“ zakřičí někdo. „This is going to sound like Slipknot, I'll even take my glasses off for it,“ odpovídá pohotově Igor, načež Stoned Jesus...
Václav Valtr 28.10.2024
„I wanna taste you, taste your lips, feel your hips,“ znělo z pódia, kde stála zpěvačka v rudých šatech, od prvních okamžiků plně pohroužená do hudby.
Veronika Tichá 27.10.2024
Působivá performance irského kvintetu s vervou a nahlas pojmenovala problémy, které vidí kolem sebe a nebojí se o nich mluvit.
Klára Šajtarová 25.10.2024
V hluku se setkává bolest s rozkoší, zoufalství s rezignací, otázka přežití se stává méně o fyzickém těle a více o duchu.