Naše koncerty: Nápady naivně spontánní

Jistě, mohli jsme začít nějakým velkým nebo větším jménem naší promotérské scény, oslovit firmu, která veze Tankiana nebo Muse. Ale to za nás udělají jiní, my chceme mapovat ty, kteří tady tahají zajímavou muziku, ne nutně snadno přitažlivou nebo tolik známou. Díl první: Naše koncerty dělají vaše koncerty. Teda, jak se to vezme. A jak to bere Viktor Palák, šéf poměrně nového hudebního sajtu Aardvark i jeho bočních aktivit?

Kdybych uvažoval, pod jakou hlavičkou začít dělat akce, Naše koncerty by mě napadlo asi vůbec jako... asi vůbec ne.
Prvotní nápady bývají nejlepší a Naše koncerty byl nápad naivně spontánní, který jsem ale nechtěl opustit. Stejně jako na Aardvarku, jehož je tohle přidruženou aktivitou, i v případě koncertů, na kterých se podílíme, si chci stát za každou jednotlivou kapelou, která na nich zahraje. Chci si stát za každým detailem koncertního večera, za tím, čím kapely nakrmíme, kde je necháme spát a jak na nás budou vzpomínat. Rád bych, aby tohle fungovalo jak ze strany publika, tak ze strany těch, kteří přijedou zahrát. A tedy ono „Naše“ nemá značit majetnický vztah a uzavřenost, ale naopak to, že kapely bereme za své a pokud bude mít kdokoliv nutkání jakkoliv reagovat, ví, kde leží zodpovědnost.

To zní chytře i zodpovědně najednou. Počítám, že jste asi někomu koukali pod ruce, než jste začali s pořádáním...
Spíše jsme trochu koukali pod ruce – a pořád to děláme –, až když jsme se do toho pustili. Většinu z dosavadních koncertů jsme pořádali s někým dalším, a jelikož někteří z nich byli o kus zkušenější, bylo kde odkoukávat. Na druhou stranu ne každá rada musí nutně zapadnout do našeho směřování a Naše koncerty jsou akcemi docela malými, kde není třeba řešit o moc více, než si rozumný člověk dokáže vybavit, vžije-li se do role „jedu půl měsíce dodávkou po Evropě a každý večer hraju“. Každopádně pokud máte k ruce parťáka, který ví, kde sehnat mašinu na umělou mlhu, leccos to usnadní.

A jak na vás teda kapely vzpomínají? Doufáte, nebo posílají pohledy? Někdy se stane, že koncert se vydaří, všechno je, jak má být, jen kapela je trochu jinačí, než jste si představovali, nesednete si lidsky, jakkoliv se s těma lidma vidíte jen pár hodin... Nebo nestane?
Jasně, domnívat se, že budeme mít po každé akci patnáct nových kamarádů, je iluze, kterou netrpíme. Ale když se po nějaké době kapela ozve, jestli bysme jí znovu neudělali koncert, asi minule jen sotva odjela a měla rudo před očima. Žádná tragédie nás zatím nepotkala, byť se na ni svým způsobem pokaždé připravuju a jistým mementem mi zůstává extempore jedněch mých druhdy oblíbených martial industrialistů, kteří teď ani nestojí za jmenování a kteří neskutečně vyjebali s Martinem z Epidemie Records. Jinak nejblíže máme určitě k Heiden, FDK, Zatokrev a nejmilejším Esům z lesa, tady už to je opravdu zralé na pohled anebo společnou dovolenou, abychom nějak rozvedli dosavadní družení u panáka.

Zatím to vypadá, že spíš než na kvantitu budete sázet na kvalitu nebo „pořádnost“. Jste nějak omezeni (časově, finančně)?
Já ti vlastně nevím. Kvalita je pro nás základ, opravdu si neumím představit, že bychom hostili kapelu, která mi přijde mizerná, ať už hudebně nebo – a to ještě víc – lidsky. Na té pořádnosti si docela zakládám, jsem rád, když mám na přípravu dost času a můžu kapele dát prostor ještě než přijede, třeba várkou recenzí, které by jinak nevznikly. Moc se mi líbilo, jak třeba k.y.e.o. „udělalo“ Astronautalise (přestože nebyli první, kdo mu tu uspořádal koncert), to je pro mě inspirativní i motivující. Ale, a to dej třebas do titulku, jsme na zatraceném začátku a za sebou toho máme tak málo, že jsem vlastně zahanbený, když mě takto zpovídáš a já tady rozumuju.

Zkusíme nějaké promo do budoucna?
Už v úterý 2. října budou hrát v Praze Ides of Gemini, kapela, kterou tu zná opravdu málokdo – mimo jiné proto, že teprve letos debutovala, byť hned u Neurotu. S nimi zahrají Heirs a A Dead Forest Index, dvě australské akvizice od Denovali, a Nod Nod, které mám moc rád ode dne, kdy se jejich zpěvačka podepsala mé slečně na bicykl. Na ten koncert se nesmírně těším a dávám do jeho zviditelnění maximum, protože jsem přesvědčený, že intimní okultno, jakým tahle kapela vládne, bude naživo strhující. Lidi jsou většinou zvyklí chodit na obligátní „jistoty“, ale pokud bych měl u nějakého koncertu říct „serte na to, že kapely neznáte, budete uhranuti,“ pak to říkám u tohohle.

1. října se nám pak do brněnského Bora sjede nečekaná internacionála. Na Italy Lento, kteří loni nezahráli, protože paní nad klubem neměla co na práci a zavolala městskou policii, se skrze Keftes Party a bro from Boro in Brno navázaly další kapely z Dánska (Town Portal), Ruska (Penguinsmeat) a Norska (La Casa Fantom), tedy veselice náramná. Nic dalšího do konce roku neplánujeme, ale emailovou schránku mám funkční, takže se třeba ještě něco vyskytne. Každopádně chceme jít statečně kupředu, nezávazně se teď bavíme o jedné kapele, která už není úplně za „vyrovnaný rozpočet“, ale pokud to klapne, budu sám hrozit v první řadě.

Jak vyšly prozatímní koncerty, není to s lidma sázka do loterie? Kolik lidí zná u nás Zatokrev? Nebo Ides of Gemini?
Mimo Naše koncerty, které jdou jinou cestou, pomáhám už nějaký ten rok s organizací koncertů k cenám Břitva a tam jsem se dávno naučil, že neexistuje rovnice nebo alespoň rámcové pravidlo na to, kolik dojde lidí. Ale na to, abych byl dopředu pesimista, mě příliš těší pocity nastalé, když si s kapelou plácnu, když skvěle zahraje, když jí chutná domácí sekaná nebo salát, když přijde fanoušek a pochválí lineup. Pokud mi na stole přistane nabídka dělat Ides of Gemini nebo přátelský email od Zatokrev, proč bych říkal ne? Jasně, podívám se do kalendáře, jestli nebudu v dálavách, plus minus si to dopředu spočítám, ale zatím se pohybujeme v oblasti, kde můžem prodělat maximálně vlastní pohodlí, ne boty a kabát. A koncerty takovýchhle kapel za to stojí.