Shearwater o zvířatech, lidech a hudbě

Kapela Shearwater se na jarním evropském turné stavila už v Olomouci a teď, na podzim, se vrací, aby v rámci Radio Wave Stimul Festivalu zahrála i v Praze (6. 11. 2012). Po několika zasněně křehkých albech vydali letos u Sub Popu naléhavou desku Animal Joy, v níž tepe zvířecí dravost. Frontmana a jediného stálého člena Jonathana Meiburga jsme chytili před pár týdny uprostřed společné šňůry Shearwater se staršími kolegy z vod alternativního rocku…

Jak zatím probíhá americké turné s Dinosaur Jr.?
(smích) Je skvělé a velmi inspirativní. A taky dost hlasité, takže každý večer, když odcházím z klubu, zvoní mi v uších. Ale vidět hrát tyhle lidi, který žijou hudbou, aniž by se chovali jako rockové hvězdy, to je úžasné.

Jak se vám hrálo na jaře v olomouckém Jazz Tibetu?
Ten koncert se mi hodně líbil. Cestou z Olomouce jsme projížděli Prahou a mrzí mě, že jsme tam tehdy nemohli zahrát, takže jsem nadšený, že to stihneme napravit ještě během letošního roku.

Jarní turné s vámi jela Julie Doiron, zatímco teď to bude Jesca Hoop. Můžete ty dámy nějak porovnat?
Vlastně ne. Musím se přiznat, že hudbu Jescy zatím moc neznám. Ale každopádně budu mít příležitost to napravit. Julie Doiron je dlouholetá kamarádka a jet s ní turné pro mě bylo něco neobyčejného. Ona je taky ten typ člověka, který žije hudbou, někdy bojuje, ale je to krásná osobnost…

Na vaší nové desce Animal Joy jste se dost posunuli, především co se zvuku a energie týče.
Ano, tak jsem to na téhle desce chtěl – aby byla víc bezprostřední a snad i teplokrevnější než některé z nahrávek, co jsme udělali dřív. Přistupoval jsem k ní odlišně.

Z čeho plynula inspirace při psaní nového materiálu?
Měl jsem jeden z těch roků – asi to tak má občas každý -, kdy se celý život najednou obrátí vzhůru nohama. Dřív jsem nechtěl do písní dávat příliš mnoho osobního. Ale u Animal Joy jsem se rozhodl, že to udělám. Takže se ze mě stala postava na albu, která hovoří o proměnách, opouštění starých součástí života a chápání se nových, ačkoliv si ještě není jistá, co jsou přesně zač. A doufal jsem, že to jsou pocity, se kterými se řada lidí může identifikovat, a zřejmě tomu tak je, protože jak jezdíme a hrajeme nové písně, odezvy jsou velice dobré. Naučilo mě to cítit se, že nejsem sám.

Texty jsou otevřenější a kapela jako by zněla víc zblízka…
Jo, to je přesně, jak jsem chtěl, aby deska zněla. Na těch dřívějších zněly bicí jakoby větší a z dálky a doopravdy jsme je nahrávali z opačného konce velké místnosti. Ale u Animal Joy jsem chtěl, ať jsou tak blízko, aby si je posluchač mohl téměř splést s tlukotem svého srdce.

A není tohle přibližování se k posluchači způsobené získáním důvěry vůči vlastnímu publiku?
Nó, to je dobrá otázka. (zamyšlená pauza) Nejsem si jistý. Každopádně jsem sebejistější při vystupování než kdy dřív a je snadné hrát před lidmi, když člověk nemá pocit nedostatku zájmu.

Předchozí trojice alb (Palo Santo, Rook a The Golden Archipelago) tvořila určitý triptych, načež jste odehráli speciální koncert, kde zazněl vcelku. Byla to jakási tlustá čára za jednou kapitolou vaší tvorby?

Dobrý způsob, jak to popsat. Takhle jsme se cítili, když jsme koncert dohráli. Myslel jsem na to, že jsme došli na konec nějakého úseku a k pokračování bude třeba kapelu znovu objevit. Já jsem na starší desky pyšný, aby se to nevykládalo špatně, ale nechci je „předělávat“.

Takže starší písně hrajete v jiném aranžmá.
Ano, to hrajeme. Rozhodně je neopouštíme úplně, ale aktuální playlist stojí na písních z Animal Joy. Bylo docela zvláštní, když jsme před pár týdny na jednom koncertě asi po roce nezahráli Snow Leopard. Teda já jí mám rád, ale bylo osvěžující si od ní pro jednou odpočinout.

Co pro vás znamená spolupráce se Sub Pop?
Spolupráce je skvělá. Rádi jsme dělali s Matador Records, ale změna byla dobrá. V podstatě jsme jen změnili pobřeží – Matador sídlí v New Yorku, zatímco Sub Pop v Seattleu, tedy na západě. Nahrávat pod nimi se osvědčilo, takže budeme u Sub Pop příští rok dělat další desku. Na tříletou spolupráci se těším.

Koncertujete skoro nepřetržitě od začátku letošního února. Měli jste vůbec nějakou dovolenou?
Chtěl jsem udělat alespoň dvě turné po Americe – ke konci roku to budou skoro tři… Kromě toho dvě evropská turné. Podtrženo sečteno, letos to bude kolem dvou stovek koncertů. Je to únavné, ale zkrátka to musíte dělat. Dneska pojedeme deset hodin, zítra dalších osm nebo devět. Tenhle měsíc nacestujeme deset tisíc mil jen po Spojených státech.

Dozrávají písně během hraní a cestování?
Ano, někdy se proměňují natolik, že je sám při zpětném poslechu desky nepoznávám. Říkám si, páni, hrávali jsme to o tolik pomaleji. Mění se dost organicky, změny jsou pozvolné, ze dne na den, takže je průběžně nelze ani zaregistrovat. Taky mě zajímá, jak funguje naše kapela (Shearwater mají teď na pódiu jiné složení než ve studiu – pozn. red.). Jak neustále hrajeme společně, dozráváme v sehraný tým a ke konci turné už o tom ani nepřemýšlím, vylezu na pódium a ani nevím, co dělají ruce a hlas… (smích)
<
Díval jsem se na videa, co máte k Animal Joy (písně Breaking the Yearlings a You As You Were). Téma nahlížení na člověka jako na jeden ze zvířecích druhů je pro vás asi důležité…
Ano. Ostatně zvířata studuju, konkrétně ptáky… Letos jsem strávil měsíc jejich studiem na Falklandech. Je to důležitá součást mého života, a i když je dost odlišná od té hudební, myslím, že spolu komunikují. Někdy je dobré pracovat na něčem úplně odlišném než obvykle a nechat tu druhou část mozku chvíli plavat, protože když se k ní pak vrátíte, je mnohem spolehlivější.

Maska, co máte na sobě v klipu k You As You Were, mi docela připomíná postavičku Black Sheep Boy z obalu stejnojmenné desky Okkervil River (Meiburg byl dříve jejich členem – pozn. a.).
(smích) V tu chvíli jsem o tom vůbec nepřemýšlel, ale opravdu trochu vypadá jako ta postava, i když to bylo zcela nezáměrné. Masky vyrobil Nicolas Kahn, který dělá i obaly našich desek. Měl je už hotové z nějakého svého samostatného projektu a přinesl je na natáčení.

Když už jsem zmínil Okkervil River, jste ještě v kontaktu s Willem Schaffem?
Určitě, já teď žiju v New Yorku stejně jako William, takže se vídáme docela často. Už spolu neděláme, ale rozhodně zůstáváme přáteli a je to dobrý parťák pro diskuzi o různých projektech. Jsem rád, že jsme spolu strávili kus profesionálního života, když jsme se vydali na tuhle cestu.

Vztah člověk/zvíře a masky mě zajímají osobně. Sám totiž vystupuju ve zvířecí masce.
Vážně? A jaké zvíře? Jaký druh?

Papoušek Kakapo z Nového Zélandu.
Jéé, to je úžasný pták. Velká zelená sova!(smích)

Vy jste prý byl na Novém Zélandu – viděl jste ho na vlastní oči?
Ne, Kakapa jsem bohužel neviděl. Byl jsem na vyhlídkové plavbě po ostrovech, ale ostrov Codfish, kde žijí, jsem viděl jen ze člunu. A vy jste byl na Zélandě?

Nebyl, ale chtěl bych se jednou přihlásit mezi dobrovolníky starající se o tyhle papoušky…
Skvělý nápad. To byste rozhodně měl, Nový Zéland je totiž kouzelné místo.