prof. Neutrino | Články / Recenze | 19.11.2022
Lidská společnost založená na dobrovolné spolupráci a bez hierarchie? Americký politický antropolog James C. Scott ve své knize přesvědčuje, že do jisté míry si ji představit lze. Nasadil si totiž „anarchistické brýle“, přes které se podíval na svět s jeho nedostatky centralizované a nadmíru hierarchizované společnosti, v některých aspektech dohnané ad absurdum. Autor se za anarchistu nepovažuje, nicméně vychází ze základních premis anarchismu – důraz na dobrovolnost a sebeorganizaci – a aplikuje je na běžné lidské jednání. Tzv. anarchismus v praxi.
Kniha poukazuje na dysfunkční až kontraproduktivní situace v dodržování pravidel, jako je čekání na červenou na silnici, kde téměř nic nejezdí. Popisuje zdánlivě chaotické, ale funkční komunitní zahrady v kontrastu pěstování monokultur ničících půdu. Vyzdvihuje potřebnost drobných živnostníků, kteří jsou zároveň neplacenými „sociálními pracovníky“ a ne jen odosobněnými zaměstnanci korporátů. Kritizuje školství, které se více zaměřuje na znalostní výsek inteligence než na připravenost na život. Upozorňuje na vědeckou kvantifikaci kvality, aby odborníci mohli vytvářet zdánlivě objektivní a „apolitické“ srovnávací studie, které však vytvářejí nové mocenské elity.
Scott je tak vedle nedávno zesnulého antropologa Davida Graebera dalším intelektuálem hlásícím se k myšlenkám anarchismu. Jeho kniha by se dala považovat za obdobu Graeberovy Utopie pravidel (Prostor, 2017), která rovněž poukazovala na nesmyslná společenská pravidla, jež maří tvůrčí potenciál, pokud se striktně dodržují, či vynucují. Jak dosáhnout společnosti, kde by všichni chtěli žít v dobrovolnosti, měli za své jednání plnou zodpovědnost a netoužili po centralizovaném vedení, které za ně rádo „vše vyřeší“, je těžko uchopitelný problém. V menších komunitách se o to ale můžeme snažit všichni. Pak bude svět o něco méně byrokratičtější a více svobodnější.
Závěr knihy patří antropologu Bobu Kuříkovi, který nás uvede do díla Jamese C. Scotta, celou svou prací snažícího se poukazovat na nutnost „infrapolitiky“ – politiky decentralizované, různorodé a řízené ze zdola, dlouhodobými zkušenostmi a procesy, nikoliv vyprojektovanými abstrakcemi sociálních inženýrů. Scott se rovněž zabývá možnostmi občanského odporu vůči centralizované moci státu či globálních korporací. Protože ty zjednodušují svět k obrazu svému a ve jménu mýtu modernity a sociální evoluce ho homogenizují a ničí původní funkční postupy, nebo dokonce celé kultury.
James. C. Scott - Dvakrát sláva anarchismu - (Neklid, 2021)
web nakladatele
Jakub Veselý 21.11.2024
Inšpiráciami sa Templeman netají, na R&B a soulových prvkoch sa podpísala hudba Stevieho Wondera a Princea, indie rock s jemnou psychedéliou pripomínajú Tame Impala alebo MGMT.
Magdalena Fendrychová 11.11.2024
Texty se nezabývají současnými společenskými problémy nebo zásadními citovými zvraty, spíš popisují každodenní situace a fantazie.
Žofie Křížková 05.11.2024
Dvaačtyřicetiminutová stopáž zahrnuje jediný track a ten nabízí ponor do hluboce meditativní lázně neopakovatelných nuancí. Za týden v Praze.
Sára Prostějovská 28.10.2024
Synthpopové Forgive Too Slow vypráví deset krátkých příběhů lásky, jíž autorka v každém z nich nahlíží jinýma očima.
Šimon Žáček 28.10.2024
Druhá série Rodu draka se tak moc věnuje intimním chvílím rodinných členů, až zapomíná na zásadní konflikt. Anebo je to záměr?
Lea Valentová 25.10.2024
Dômyselnú dramaturgickú pavučinu tak organizačný tím pretkal napríklad lokálnymi mýtmi aj ladením nástrojov z mimoeurópskych lokalít.
Michal Berec 05.10.2024
Nosným kameňom je hypnotická repetitívnosť motívov, improvizácia na pomedzí apalačského folku a jazzu, ktorá sa ale môže postupne začať zlievať.
Richard Michalik 31.08.2024
Opäť cez vydavateľstvo Constellation (Godspeed You! Black Emperor, Jerusalem in My Heart) a opäť s rovnakým producentom (Zach Scholes).
Jakub Veselý 30.08.2024
Názov Doomer Music je na mieste a album nám prináša pohľad do sveta, v ktorom sú ľudské emócie potlačené, kde môžeme vidieť len drsnú schránku panelových domov.
David Stoklas 27.08.2024
Final Summer je deska, ze které čiší životní síla a touha něco dělat. A dělat to navzdory příkořím.