redakce | Zprávy / Nové desky | 24.03.2015
Improvizační duo Mooncup Accident vydává novou, v pořadí už třetí kazetu, obsahující bezmála čtyřicet minut menstruačního blues. Název, který vyjadřuje spíš přání než realitu, říká: Dril je pryč. Guturální, těkavá, bzučivá, hysterická a potlačovaná zvuková matérie by se dala popsat také jako rituální forma uspořádaná kolem dutiny. K počátkům žánru se spolu s Mooncup Accident dostáváme změnou perspektivy. Nejde jen o to, že k černé namísto pigmentu odkazuje světloplachost. Rozhodující je, že blues se zde znovu stává hudbou otroků.
Žánr, ve kterém se během století namísto černi zabydlel kulturní podvod, se tříští a mění v materiál, v němž se člověk pohybuje jako na smetišti: formálně blues začíná od jedné struny, a pokud jde o obsah, emoce mají blízko k odpadkům – podobně jako při menstruaci. Jako celek hudební produkce Mooncup Accident názorně ukazuje, jaká je pozice otroka. Jeho výraz je smíšen s prostředím, které ho zotročuje. Ozývá se z omezeného prostoru. Proto interpreti menstruačního blues pracují ve vrstvách. Únikovou cestu redukují na prohrabávání, ale také vršení. Osvobozený otrok liberální doby sice neodmítá improvizaci, honorář ani cestování – ale to všechno chápe pouze jako další podobu otroctví, které nás definuje. Improvizovaný odpad je ohraničen momenty strojové práce a nuceného odpočinku.
Nahrávka Oh Happiness vznikla už v roce 2009 a od té doby existovala ve zvláštním režimu utajení – jako dobře ukrytý poklad, který bude možno vytáhnout na světlo, až bude nejhůř. Nyní podle všeho čas dozrál. To, co v době vzniku bylo pozoruhodným drobným podivínstvím, se nyní jeví jako nekompromisní kritika současné hudby: jejích pečlivě upravených zákoutí i všech pracovitých údržbářů a zahradníků – muzikantů, vydavatelů, pořadatelů, publicistů, muzikálních výtvarníků, modelů, superdýdžejů, choreografů, tanečníků atd. Do jisté míry jde o sebekritiku, v první řadě se ale jedná o ukázku, jak výrazně může věcem prospět, když se nechají ležet ladem.
Autorkou vizuální podoby kazety-objektu Happiness je Kristina Láníková, která v rámci přidružených aktivit labelu KLaNGundKRaCH, v samizdatové Edici Styku, vydala na konci loňského roku básnickou sbírku Opatření na noc. Ta byla doposud rovněž spíše utajována, a dokonce mezitím stihla vyjít už i druhá knížka, Pomlčka v těle v nakladatelství Fra. Aktuální vydavatelskou strategii jako by sama autorka vyjádřila verši "nevím, jak to stihnu", "jestli je pozdě, počkám", případně "tady nikdo není/ nikdo není unavený/ všichni mají zavřené oči/ nikdo nemluví, nikdo tu není/ a na chodbě jsou zásoby cibule// ořechy až příští rok".
redakce 12.11.2024
Přibližně v tu dobu přišel návrh oslavit Němcovo nadcházející jubileum poněkud veřejněji a slavněji, než u něj bývá zvykem.
redakce 10.11.2024
Základem „škrábanic“ zůstává lidský hlas zachycovaný a proměňovaný živou elektronikou, ale obohacovaný také o zvukové barvy hudebních nástrojů a různých nazvučených předmětů.
redakce 08.11.2024
Deska, inspirovaná europopem, je plná výrazných melodií, které doprovázejí chytré, ironické texty.
redakce 07.11.2024
S osobitou lehkostí spojuje elektronické prvky, ruchy, ambientní roviny s monumenty smyčců a klavírních preludií.
redakce 05.11.2024
Název alba upozorňuje na dobu, ve které je těžké získat pozornost na déle než několik desítek vteřin.
redakce 05.11.2024
Miloslav König hraje na všechny nástroje sám a pracuje s jejich vrstvením.
redakce 24.10.2024
Fouká vítr tečou řeky je zhudebněnou básní Egona Bondyho, jehož tvorba dala i název celé desce.
redakce 23.10.2024
Pět nekompromisních skladeb z různých koutů bass music inspirovaných scifi-hororovými b-filmy z 50. let.
redakce 22.10.2024
Skladbu s patrným vlivem nové vlny a postpunku doprovází hned dvě low-cost videa - jedno kompletně vytvořené umělou inteligencí a jedno sestříhané ze starých reklam.
redakce 21.10.2024
Spolu s albem dnes vychází také videoklip k druhému singlu z alba – písni Ulici bičuje déšť.