Jakub Koumar | Články / Recenze | 17.04.2015
Pohrávat si s hudebními škatulkami je v dnešní době módním trendem. Ani opuštění hudebního pojmového aparátu není ničím novým. Ovšem ocejchovat se coby menstruační blues, to chce – pro vyrovnání jízlivého šovinismu – koule.
Inspirace je ale přeci jen serióznější. Mooncup Accident přejímají myšlenku urban blues, stylu, jenž se snažil přizpůsobit publiku oproštěnému od lokálních vazeb. Ty byly klíčovou souvztažností raného blues, vyvíjejícího se z otrockých worksongů, jednoho z mála projevů svobody. A svoboda by se dala označit jako fundamentální artefakt, nalezený v noisových improvizacích pražského dua Mooncup Accident.
Jejich hudba je stejně jako blues tvořena kytarou, hlasem a tvůrčí volností. A stejně jako rané blues stojí na hudebních principech dalekých libozvučnosti, o to živelnějších a syrovějších. A kdyby jen to. Druhá deska s podpisem labelu KLaNGundKRaCH je doslova brutální, následujeme v amoku kroutící se noise s překvapivým drivem a čitelným směrem. Ten ukazuje strmě vzhůru, kam se vydrápete po krkolomné cestě, abyste se vzápětí řítili dolů, přičemž hlukaři vám hází pod nohy nejen klacky, ale vůbec všechno harampádí, co jim přijde na mysl. Ruchové chrchle nezkoumají zvuk ani prostor, ale uhánějí o sto šest kupředu, jsou trýznivou hymnou emocí a nedávají ani vteřinu na rozmyšlenou. Šramotící skřípot doprovází kvílení jako by vrtačkou mučených pásků a neustálé mumlání pokřiveného jazyka.
Deska nemá stísněnou atmosféru, vlastně téměř naopak - je jiskřivá a nespoutaná. Občas přeci jen zpomalí a dopřeje vám čas, pořád si ale zachovává schopnost nečekaně vystřelit a překvapit mozek ošálený identifikovatelnými přechody. Časem se použité zvuky opakují a začnou unavovat, nároky na poslech se zvyšují.
Jelikož autoři mají ambice pasovat své audio myšlenky na příští hudbu otroků, nemělo by to být na škodu. Ve skutečnosti to ale mrzuté je. Abstrahování pojmu otroctví do novodobé podoby a polemika nad jeho současnou podobou ve světě dostatku koresponduje se syrovostí a energičností. Zároveň se ale točí v kruhu a zakrývá tak východisko svým vlastním stínem. Na rozdíl od blues nesymbolizuje útěchu, jen spekulace, že taková útěcha může existovat. A to každému nestačí.
Mooncup Accident – The Drill Is Gone (KLaNGundKRaCH, 2015)
www.mooncupaccident.bandcamp.com/album/drill-is-gone
Jakub Veselý 21.11.2024
Inšpiráciami sa Templeman netají, na R&B a soulových prvkoch sa podpísala hudba Stevieho Wondera a Princea, indie rock s jemnou psychedéliou pripomínajú Tame Impala alebo MGMT.
Magdalena Fendrychová 11.11.2024
Texty se nezabývají současnými společenskými problémy nebo zásadními citovými zvraty, spíš popisují každodenní situace a fantazie.
Žofie Křížková 05.11.2024
Dvaačtyřicetiminutová stopáž zahrnuje jediný track a ten nabízí ponor do hluboce meditativní lázně neopakovatelných nuancí. Za týden v Praze.
Sára Prostějovská 28.10.2024
Synthpopové Forgive Too Slow vypráví deset krátkých příběhů lásky, jíž autorka v každém z nich nahlíží jinýma očima.
Šimon Žáček 28.10.2024
Druhá série Rodu draka se tak moc věnuje intimním chvílím rodinných členů, až zapomíná na zásadní konflikt. Anebo je to záměr?
Lea Valentová 25.10.2024
Dômyselnú dramaturgickú pavučinu tak organizačný tím pretkal napríklad lokálnymi mýtmi aj ladením nástrojov z mimoeurópskych lokalít.
Michal Berec 05.10.2024
Nosným kameňom je hypnotická repetitívnosť motívov, improvizácia na pomedzí apalačského folku a jazzu, ktorá sa ale môže postupne začať zlievať.
Richard Michalik 31.08.2024
Opäť cez vydavateľstvo Constellation (Godspeed You! Black Emperor, Jerusalem in My Heart) a opäť s rovnakým producentom (Zach Scholes).
Jakub Veselý 30.08.2024
Názov Doomer Music je na mieste a album nám prináša pohľad do sveta, v ktorom sú ľudské emócie potlačené, kde môžeme vidieť len drsnú schránku panelových domov.
David Stoklas 27.08.2024
Final Summer je deska, ze které čiší životní síla a touha něco dělat. A dělat to navzdory příkořím.