Hvězda japonské avant-popové scény Haco poprvé u nás

Haco je zpěvačka, skladatelka, multiinstrumentalistka a zvuková designérka z japonského Kobe, proslulá kromě sólové tvorby také jako zakládající členka kapel After Dinner a Hoahio. Právě díky kapele After Dinner a jejímu propojení s Recommended Records, klíčovým labelem hnutí Rock In Opposition, se Haco stala mezinárodně uznávanou. Svoje první sólové album vydala v roce 1995. Haco si postupně vytvořila unikátní zvuk, ve kterém volně kombinuje postupy elektroakustické hudby, post-punku, avantgardy, ambientu, improvisingu, ale i popu. Nahrávky, na kterých se podílela, vychází na zásadních labelech jako jsou Tzadik nebo Improvised Music from Japan. Haco spolupracovala s takovými esy světové scény, jako jsou Fred Frith, Acid Mothers Temple, David Toop, Zeena Parkins, Otomo Yoshihide, Ikue Mori nebo Sachiko M. V roce 2005 byla její deska Stereo Bugscope 00 oceněna na prestižní Prix Ars Electronica. Haco se věnuje také zvukovým instalacím, přednáší a pořádá workshopy.

Aktuální album Haco nazvané Secret Garden, vydané japonským labelem Nuovo Immigrato, je ukázkovým příkladem zralého, osobitého a přitom velmi zábavného a současného avant-popu. Živá vystoupení Haco doprovází videa japonské vizuální umělkyně Mariko Tajiri. Pokud jste příznivci Laurie Anderson, Davida Sylviana, Björk nebo třeba Kate Bush, neměli byste si určitě první návštěvu Haco v ČR nechat ujít.

Gurun Gurun existují od roku 2007 (v současné sestavě od roku 2009) a od počátku je jasné, že poradit si s jejich produkcí a nějak ji reflektovat bude těžký oříšek. Jde vůbec o kapelu? Hrají nějaké skladby, nebo je vše založeno na improvizaci? Na pódiu uvidíte čtyři muže skloněné nad stoly plnými různých zařízení, kabelů, nástrojů, elektroniky i podivných předmětů, jak produkují pomalé repetitivní melodie a vytvářejí hypnotickou minimalistickou náladu, která připomene pád do nějaké podivné červí díry plné zvuků i jemných dívčích vokálů, jež vás ovšem nemilosrdně vtáhne dovnitř, přinutí zhroutit se sami do sebe a vstoupit do jednoho z paralelních vesmírů. Další důležitá věc je, že pány Knoflíčka, Tarnovského, Ježka a Federsela navíc kromě nepochybné hudební invence charakterizuje intuitivní spřízněnost s japonskou kulturou: je to možná trochu zvláštní pro čtveřici ze středu Evropy, ale svět je dnes prostě takový: vzdálené kouty světa si jsou blíž než kdy jindy a člověk se může cítit doma tam, kde najde spřízněné duše. Gurun Gurun se prostě podle mnohých vyjadřují „japonským“ způsobem lépe (nebo minimálně stejně dobře) jako Japonci, ale přesto zároveň i jinak, „evropsky“, každopádně ale zcela překvapivě a osobitě.

Svědčí o tom lavina příznivých recenzí po celém světě, kterých se dočkalo už jejich první album, a přízeň kritiků nijak nepolevila ani na jaře 2015 po vydání druhého alba Kon B. Namátkou: "Jejich hudba vytváří rovnováhu mezi zvuky přírody a počítačovou dekonstrukcí" (Foxy Digitalis), nebo: "Tato deska není pouhé album, je to prostě zážitek" (Anthem Review), případně: "Na tohle se dá říct jenom: wow! Musíte to prostě slyšet" (Cyclic Defrost). Kon B byl také zařazen mezi nejlepší desky roku 2015 podle výběru prestižního serveru Headphones Commute – a to už je docela velká věc.

Kon B vznikalo v různých místech naší planety (od Pardubic přes Ostravu, Berlín, Vídeň až po Tokio) a přináší osm kompozic, na kterých kromě ústředního kvarteta spolupracovalo i několik zajímavých hostů: smyčcových nástrojů se ujali Irena a Vojtěch Havlovi společně s rakouským experimentátorem Alexandrem Vataginem, o bicí nástroje a perkuse se postaral Mikel Etxegarai, zásadní podíl pak mají japonské vokalistky Cokiyu, Miko a Cuushe. Autorkou obalu je americká umělkyně Angela Dean, autorka cyklu Ghost Photographs – a její duchové zcela organicky zapadají do světa Kon B. Gurun Gurun v minulém roce kromě koncertování po Evropě představili Kon B i ve své zemi zaslíbené a na jaře absolvovali úspěšné japonské turné. (Text: Silver Rocket)