Magická síla dvojic - Twoism

V sobotu 26.9. se v bratislavském Re:freshi odehraje minifestival dvoučlenných kapel, nazvaný Twoism, kde exkluzivně odehrají svůj první (a možná i poslední) společný koncert John Clardy a David Kollar. Dále vystoupí brněnská dvojice Nachttante - jejich jazzové smyčky se obvykle rády mění v oko uragánu - a v neposlední řadě také domácí mathrocková centrifuga Lem.

John Clardy a David Kollar jsou příkladem muzikantů, kteří se sotva smíří s kompromisy, pokud jde o jejich umění, a na jejich práci je to zřetelně vidět. Tera Melos je i díky Johnovi esenciálním heslem v každé mathrockové příručce a David je jedním z těch inspirativních kytaristů, kteří i přes ovlivnění tradicí jazzu či rocku staví na průzkumu nových hudebních teritorií, která mají blízko jak k norské jazz-impro avantgardní scéně tak i k jazzmetalové neuróze. Oba však spojuje nejen jejich kumšt.

John Clardy je původem z Texasu a kromě stálého angažmá v Tera Melos si díky svému talentu v minulosti párkrát odskočil i k Marnie Stern nebo Astronautalisovi. John používá bicí doslova jako lead instrument, jeho hra je originální a díky své osobitosti se objevila přirovnání ke jménům jako je Zach Hill (Hella, Death Grips) nebo Thomas Pridgen (The Mars Volta).

The Blessed Beat a KoMaRa jsou asi nejskloňovanější jména spolků kolem Davida Kollara, a obě naplňují definici moderní progresivně rockové kapely po svém. Druhou zmíněnou sestavu, kde David hraje s bubeníkem Pattem Matselottem z King Crimson a trumpetistou Paolem Rainerim jste mohli tento rok vidět například na Pohodě. Davidův inovativní přístup intenzivně, ale účelově využívá technologie, takže kytaru občas takřka redukuje pouze na prostředek, kterým řídí svoje zvukové experimenty. Stále si ale drží kontakt se zemí, aby se dokázal vrátit do kytarově přirozenějších poloh. David Kollar se kromě práce v různých hudebních projektech věnuje také vlastnímu labelu Mystery Stable, a zároveň ještě stíhá tvořit hudbu pro film a divadelní představení.

Nachttante je instrumentální dvojice z Brna, která kombinuje prvky jazzu s temnějšími kytarovými polohami. Kromě samozřejmé kytary a bicích duo koření ještě hra na klarinet bubeníka Erika Netušila. Temné pasáže se lišácky střídají s lehčími kytarovým vířením, zatímco bicí vyčkávají, aby skladbu dynamicky rozbouřily a vytvořily již zmíněný uragán.

Lem jsou z Bratislavy. Pro jejich tvorbu je charakteristické, že dlouho nevydrží na jednom místě. A nikdy se nevrací. Za žádnou cenu. Zkuste přeložit styl a filozofii Adventure Time do mathrocku a přiblížíte se hravosti, která na vás zaútočí s efekty rozhicované kytary a chomáče nápaditých bicích. Nechybí ani chytlavé melodie a těžkotonážní riffy a celé to smrdí sympatickým punkovým přístupem.