Onyx na jatkách: Intenzivní, ale krátké

Holešovický pop-up klub Blink se opět otevřel, aby během své další dočasné existence prezentoval různorodý a nejen hudební program. Prostor bývalých jatek na Pražské tržnici, charakterově ne nepodobný smíchovské MeetFactory, ve čtvrtek hostil Onyx, majitele možná nejcharakterističtějších chrapláků na rapové mapě Ameriky. Nabídka, která dokázala celý prostor takřka vyprodat, což při koncertu obnášelo vydýchání posledních zbytků kyslíku v hale nahřáté vydatnou odpolední dávkou slunečního svitu.

Volba předskokanů padla příhodně na dobré chlapce z kapely Moja Reč, což bylo potěšitelné minimálně ze dvou důvodů. Jednak proto, že společných vystoupení v poslední době odehráli minimum a jednalo se tak o příjemné osvěžení jinak upoceného večera. Druhým důvodem byl fakt, že za zády jim místo DJe sekundovala kapela Komplot, která je s Mojí Rečou pevně spjata již od úplného začátku. Sestava dvou MC, tří kytar a bicích slibovala dodat vystoupení patřičný důraz a zvýšenou nutriční hodnotu sytějšího zvuku. Před půl desátou přišla vhodná doba k naplnění zjitřených očekávání. Tradičnímu průřezu tvorbou slušelo rap-rockové balení upamatovávající na rockové album Cypress Hill a vše podtrhovala Delikova spíše rocková image, kterou se v poslední době prezentuje i jeho parťák Supa. Různorodé publikum reagovalo s letargií příznačnou pro teplé a dusné noci. A nebo si jen šetřilo energii.

Po sklizení pódia speaker Jaro Cossiga nečekaně ohlásil ještě jednoho předskokana. Zájem zahrát si prý projevil kanadský MC, jehož jméno mi uniklo v předlouhé frontě na baru. Budiž. Koncert laděný do vyklidněnějších boombapových poloh však pouze zpřetrhal energickou kontinuitu večera a zároveň se vyjevila neschopnost zvukaře/osvětlovače, který na výzvy ke ztlumení světel a přidání hudby do odposlechů reagoval v prvním případě s pětiminutovým zpožděním a v případě druhém pro jistotu vůbec. To zakusili i Onyx, kteří se na stage dostali s hodinovým zpožděním a po četných prosbách komentovali zvukařovu indispozici prostým „fuck that“. Rozhodně se tím však nenechali rozhodit a projevenou divokostí řádně otestovali pevnost pódiové konstrukce. Od začátku rozrážely vzduch mocné melodie tradičních hitů. Dobře secvičená show nedovolila nikomu zůstat v klidu a dav se každou chvíli hrozil zvrhnout v mosh pit. Atmosféra byla cítit syrovou energií a Fredro Starr i Sticky Fingaz se postupně vysvlékli do bílých tílek, která obnažila masivní muskulaturu dodávající pulzující agresivitě na vážnosti. Škoda že se vystoupení neobešlo bez obligátního vzdávání holdu snad všem mrtvým raperům. Respektuju, že hip hop si cení svých padlých, ale čeho je moc, toho je příliš. V součtu snad desetiminutová exkurze do říše mrtvých nenechala nikoho na pochybách o zbytečnosti neustálého omílání jmen nežijících krotitelů miců v kombinaci s kýčovitým „rest in peace“. Dalším nepříjemným překvapením bylo, že se po přibližně padesáti minutách Onyx odebrali do backstage a byl konec. Žádný přídavek, nic. Intenzivní, ale krátké.

Večer nebyl špatný. Návštěvník dostal, co očekával. Ale nic víc. Čtyřicet minut čitého času bohužel nebylo úplnou satisfakcí za nekonečné fronty na baru a močení do sprchy s pískem (sic!).