Články / Reporty

Co to všechno stojí (Anki)

Co to všechno stojí (Anki)

Filip Peloušek | Články / Reporty | 17.11.2024

Je to sotva pár dnů, co jsem dočetl Piko Apoleny Rychlíkové a Pavla Šplíchala. V jejich popisu české perníkové kultury přicházejí drogy o svůj částečně mýtický charakter a stávají se pouze doprovodným prvkem nespočtu tragických a nešťastných osudů. Jedno má většina příběhů společné, závislost přichází jako důsledek prostředí, ve kterém člověk žije, a perník představuje často jedinou cestu ven. Alespoň ve vlastní hlavě. Na chvíli. Když jsem knihu dočítal, ještě mi nedocházelo, jak potřebný kontext mi dodává ke křtu jedné z nejzásadnějších desek letošního roku.

Témata Ankiho druhé I Want to Feel Safe jsou jasně daná. Poslední ohlédnutí se za nejtemnějšími kapitolami dosavadního života, násilí ze strany otčíma, rasismus, zkušenosti s párnem v kulisách Sudet a vyrovnání se s faktem, že pokrevní spřízněnost ještě neznamená, že si člověk zaslouží místo ve vašem životě. Na druhé straně přichází vyrovnání, smíření a radost z posunu do míst, kde je Ankimu konečně dobře a kde může být šťastný.

Tyto pocity i zdravě nabyté sebevědomí přenesl i na podium v Bike Jesus. Každý track formoval atmosféru směrem ke katarznímu závěru, kdy Anki vběhl doprostřed davu, který s ním unisono dorapoval „všechno fajn, vidím že už je to blízko / chci vidět stromy, hlavně žádnej sídlák / nechci se furt stěhovat, chci mít vlastní hnízdo / v hlavě roky bordel, teď už je tam čisto“. V ten moment se pulzující klub poháněný Badfocusovými beaty transformoval do jednoho živého organismu, kde muselo být fajn úplně každému. Track Happy End tak podtrhl celý křest, který se stal dokladem toho, že Anki vytvořil nejen pro sebe, ale i pro spoustu dalších lidí kolem něj, prostředí, ve kterém se můžou cítit safe a kde můžou, alespoň třeba na jeden večer nechat démony minulosti i současnosti přede dveřmi.

„Lidi neničí drogy, ale prostředí, okolí / v hoodu je to tvrdý, tady věcí bolí,“ rapuje ve skladbě Zaclony, kterou jsem převracel v paměti tam a zpátky od prvního poslechu desky a která naživo dostala nový, dramatičtější rozměr. Vidět totiž před sebou člověka, který se vymanil z bezvýchodných vyhlídek života v pohraničí, nástrah kulturních vzorců vietnamského rodinného soužití a dokázal se postavit čelem vlastní minulosti a sám si zvolil cestu, jakou chce jít, bylo sakra silné a upřímně inspirující. Zároveň šlo o memento, jak naši existenci utváří podmínky, které si na začátku nevybíráme. Pokud jsou nepříznivé, táhnou nás po zbytek našich dnů k zemi, drží na místě a nechtějí pustit. A vyplést se z nich vždycky něco stojí. To, že taková cesta není jednoduchá a zadarmo, symbolicky demonstroval Anki, když seděl na krabici sbaleného merche na okraji silnice a čekal na taxík. Za povzbuzování okolostojících pak krabici vsoukal na zadní sedadla a zmizel do noci. Snad někam, kde jsou čisté bílé záclony.

Info

Anki
14. 11. 2024 Bike Jesus, Praha

foto © Karel Hüttl

Relevantní články

Temný půvab rapové poezie (Moor Mother & billy woods)

Viktor Hanačík 07.11.2024

Oba pojí čtyři roky staré album Brass, cit pro ponuřejší vyprávění, jazz-rapové podhoubí a kontrasty z afroamerické historie... A na dlouhém baru La Fabriky mají zemité Primitivo.

Útěk na čarodějnou horu (Stoned Jesus)

Marek Hadrbolec 31.10.2024

„Zahraj Slipknoty!“ zakřičí někdo. „This is going to sound like Slipknot, I'll even take my glasses off for it,“ odpovídá pohotově Igor, načež Stoned Jesus...

Kdo byla, je Miss Flower? (Emilíana Torrini)

Václav Valtr 28.10.2024

„I wanna taste you, taste your lips, feel your hips,“ znělo z pódia, kde stála zpěvačka v rudých šatech, od prvních okamžiků plně pohroužená do hudby.

I wanna see you fucking dance! (Gurriers)

Veronika Tichá 27.10.2024

Působivá performance irského kvintetu s vervou a nahlas pojmenovala problémy, které vidí kolem sebe a nebojí se o nich mluvit.

Lámání kostí i ducha (Pharmakon & co.)

Klára Šajtarová 25.10.2024

V hluku se setkává bolest s rozkoší, zoufalství s rezignací, otázka přežití se stává méně o fyzickém těle a více o duchu.

Až na krev (Dušan Vlk)

Filip Peloušek 22.10.2024

Na druhé straně se starší, očekávající kopající beaty a moshpit, drží zatím u stěn s půllitry, snaží se přečkat útrapy čerstvé dospělosti: „Jak mám žít, aby to tak nebolelo?!“

Život je zhluk náhod (The Ills & co.)

Mišo Berec 22.10.2024

Unravel naberá naživo silné rozmery, kataklyzmatický zvuk gitár a synthov, sample a rytmy Jiřího Bendla vytvárajú pocit niečoho nadpozemského a vy tam chcete naskočiť tiež.

Řád industriální písně (Einstürzende Neubauten)

Akana 21.10.2024

Bargeld vůbec působil velmi vstřícně a uvolněně. V ničem nepřipomínal odměřeného pedanta, v jakého se někdy umí proměnit při rozhovorech s méně kompetentními novináři.

Písně o lásce a radosti (Nick Cave & The Bad Seeds)

Jiří V. Matýsek 20.10.2024

„He's a ghost, he's a god / He's a man, he's a guru,“ zní verš z Red Right Hand. Nick Cave přijel dobře naladěn.

Zažehnout plamen (Jazz Goes To Town, 2024)

Veronika Miksová 17.10.2024

Přiřítila se okostýmovaná banda v dámských šatech, vyšívaných kabátech a objemných kožiších a spustila kombo free jazzu, tonálních experimentů a vlastních verzí moderní klasiky.

Offtopic

Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Souhlasím Další informace