Články / Reporty

CTM I: Večery v krematoriu

CTM I: Večery v krematoriu

Vojta Chmelík | Články / Reporty | 29.01.2025

Přelom ledna a února je v Berlíně spjatý s depresí, s počasím, které lavíruje na škále od šedé mlhy a deště po bílou mlhu… a déšť. Slunce jsme viděli naposled před půl rokem, nebo aspoň tak to kdekdo cítí. Přelom patří i CTM festivalu, v jehož centru je elektronická hudba, a to nejen jako žánr, ale jako kulturní fenomén, který je třeba prezentovat, i zkoumat v kontextech. K uskutečnění letošního šestadvacátého ročníku vedla trnitá cesta, a tak na rozdíl od předchozích let nemá ani jméno jako obvykle ani jednotné téma. Proč je tomu tak, proč je letos vstupenek dostatek a nestojí se na ně fronty jako v letech minulých?

Hlavní program prvního víkendu se odehrává v prostoru silent green ve čtvrti Wedding. Kulturquartier vznikl z bývalého krematoria, které bylo jako první v Berlíně v roce 1909 navzdory protestům církve zřízeno na požadavek sekulární části společnosti. Po rekonstrukci o zhruba sto let později začalo sloužit ke kulturním účelům, genius loci a diverzita jeho prostorů tomu hrají do karet.

Kuppelhalle je obřadní síň, kaplička ve tvaru oktagonu, publikum je usazeno jako u táborového ohně nebo na ochozu o patro výš. Vystupující umělec je tedy ve středu pozornosti, ale i fyzicky uprostřed. Atmosféra intimní, ve chvíli ticha by byl slyšet i špendlík padající na černobíle dlážděnou podlahu. A první, kdo do této poklidné arény vstupuje, zažíhá kadidlo a ujímá se mikrofonu, je Švýcar Elischa Heller, který ve svém setu lavíruje mezi dronovou elektronickou stěnou, hyperpopem a synthpopovou chytlavou písní, kde hlas je slyšet ozvěnou z dálky pod efektní vrstvou autotunu, harmonizéru nebo i ve falzetu a může tak připomenout Jónsiho.

Písně umělkyně Plus44Kaligula ze Spojeného království začínají jako klasický šanson, jen místo piána se objevuje elektronická harfa nebo podobný minimalistický doprovod. Postupně přechází v hutné aranže, hlas je čím dál více intenzivní a v kombinaci s typickým frázováním se na mysl dere srovnání se samotnou Björk. V doprovodu s výrazovým herectvím, jak jen to minipódium dovoluje, se jedná o silný zážitek.

Betonhalle byla původně márnicí, což může znít morbidně, ale jedná se jen o rozsáhlejší industriální podzemní prostor. Betonová podlaha, betonový strop, betonové sloupy. Tady se odehrává oficiální zahájení festivalu s projevem organizátorů. Ti akcentují hlavně nejistotu, jak ve světě, tak v rámci místní kultury. Berlín, který profituje z alternativní kultury především co se elektronické hudby týká, se v minulém roce rozhodl snížit či zmrazit rozpočty vydávané na podporu kulturních institucí i událostí. CTM festival byl během podzimu bez možnosti plánovat rozpočet a musel oddálit plánování celé akce. Proto byla dramaturgie nucena jednat se zpožděním i ohledně programu. A prostor silent green je z těch, které se ocitají v existenciální nejistotě.

Pak přichází na pódium duo Tarta Relena ze Španělska. V hale se nejprve rozléhá katedrální atmosféra s dvojhlasem jen místy doplňovaným minimalistickým elektronickým beatem, o všechno ostatní se postará harmonie vokálů. Postupně se rytmus komplikuje a dostává do vlivů flamenca, jen bez obligátní kytary. Nemohu nezmínit experimentální kus, který možná nebyl nejlepším momentem vystoupení, o to byl dojemnější. Umělkyně zpívaly zvláštním jazykem, aby přidaly instrumentaci a beat a pustily to pozpátku. Najednou se začala vynořovat slova, což pobrala i moje mrzká španělština: šlo o poctu Davidu Lynchovi a jeho Twin Peaks.

Večer uzavřela avantgardní berlínská skupina 33, která mísí vlivy od vážné hudby přes prog rock po atmosferický black metal a EBM. Hlasová ekvilibristika zpěváka Ivana Chenga, která zahrnula barokní kontratenor, čistý zpěv i žíly trhající scream, rozhodně zanechala dojem.


UVAŘ POLÍVKU, ARCHIVUJ TECHNO

Konference na téma Uchovávání a archivace elektronické hudby a taneční kultury je streamována zdarma online a nabízí spoustu zajímavých přednášek od akademiků, kteří se danou oblastí zabývají. Mezi bloky, které zaujaly nejvíc, patřila ta o dokumentaci scény v Bělorusku v podmínkách politické oprese nebo panel o lokálních komunitách a scénách napříč Evropou, od pololegální v Liverpoolu přes historické kořeny taneční kultury v Madridu po rozkvět drum and bassu v Portu.

V Betonhalle ještě stihnu éterický koncert Dis Fig v doprovodu bubeníka Spooky-J, ovšem hlavní hvězdou večera jsou These New Puritans. Začínají baladicky a snově, zpěvák a hlavní skladatel Jack Barnett sedí za pianem. Celý set postupně graduje a závěrečná monumentálně provedená skladba Organ Eternal je přesně to, co chcete mít v uších na cestě domů.

Nedělní Kuppelhalle se zaměřuje na východní Evropu, a to především na vokální složku tamního folklóru, což prostoru sluší. Zastavujeme se na pomezí Slovenska a Maďarska s Adelou Mede a Martou Forsberg s jejich dvojhlasými variacemi na lidová témata, poté přichází ukrajinský skladatel a producent Heinali s modulárním syntezátorem, jen záhy ho bosýma nohama následuje zpěvačka a skladatelka Andriana-Yaroslava Saienko. Právě její hlas a práce s tradiční technikou zpěvu jsou v centru pozornosti. Společný set aktualizující tradici do podoby experimentální avantgardy si nakonec vysluhuje dvojité standing ovations.

V márnici se opět setkáváme s bubeníkem Spooky-J, tentokrát sólo na bicí se samply, připomíná projekt Technoself Deantoniho Parkse a dodává solidní porci energie. V tom pokračuje i instrumentální indonéské duo Kuntari, které vychází ze starých kmenových rytmů a obohacuje je o současnou složku soundscapes, psychedelie a zvukového experimentu. Nikdy jsem neslyšel trubku znít tak, jak během jejich setu.

Neděli uzavírají Xiu Xiu. A přes veškeré charisma, přes to, že Jamie Stewart i zbytek kapely do toho dává vše, se nedá říct, že by to v publiku příliš rezonovalo – od poloviny koncertu se hala vyprazdňuje. Nejsem si jistý, že je to jen pozdním nedělním večerem…

Info

CTM
24. 1. –⁠ 2. 2. 2025 Berlín
web festivalu

foto © Vojta Chmelík

Relevantní články

Nejlepší texty Full Moonu 2024: To, co léčí (Sonic Herbalism)

Alžběta Sadílková 31.01.2025

Nový projekt Václava Havelky se soustředí na regionální léčivé rostliny a jejich sílu. Účelem má být zvýšení povědomí o potenciálu bylin a výzva k větší všímavosti a citlivosti k přírodnímu…

Nejlepší texty Full Moonu 2024: Návrat k primárním pudům (AfrikaBurn)

Kristina Kratochvilová 29.01.2025

Seskupení cestovatelů z celého světa uprostřed jihoafrické pouště vlnících se v rytmech elektronické hudby může působit jako elitářský, nemravný, drogový večírek.

Nejlepší texty Full Moonu 2024: Venite a casa! (Hudební scéna v Buenos Aires)

Krištof Budke 27.01.2025

Scéna v Buenos Aires očima zakladatele uměleckého webmagazínu Swine Daily.

Nejlepší texty Full Moonu 2024: Děti, které nesměly dospět (Disneyho dětské hvězdy)

Julia Pátá 27.01.2025

Na Cyrus se během několika let po opuštění vydavatelské stáje Disney Music Group, která si na adolescentních celebritách postavila jeden z hlavních zdrojů příjmu, svalila lavina kritiky.

Přátelství, co nestárne (Justice)

Kristina Kratochvilová 25.12.2024

Justice sice zestárli o jednadvacet let, v Max-Schmeling-Halle, kam jsme se přijeli podívat na show, kterou dovezou na Colours, to rozhodně vidět nebylo.

V samotách i v davu (Letní kapela)

Tomáš Jančík 15.12.2024

„Jako pes, pes,“ ozývá se šeptem z publika. Švejdík přichází přes červeně nasvětlené pódium a hlasům jejich slova oplácí.

Sonda za obzor

Viktor Hanačík 11.12.2024

Monumentální klenby připomínají sakrální chrámy. Čtyři reproduktory v rozích a čtyři výkonné lasery na vysokých stativech...

Čočkový dortík (Blixa Bargeld & Teho Teardo)

Viktor Palák 08.12.2024

Střih, více než deset let poté vyprodávají oba hudebníci Archu a koncert znovu začíná Bargeldovým žlučovitým máváním směrem ke zvukaři, který nejprve nemá svůj den.

Predĺžený víkend sónických rituálov (Next Festival 2024)

Richard Michalik 03.12.2024

Hudba dokáže otvárať nové perspektívy, ktoré neustále potrebujeme ohýbať, a NEXT si je toho veľmi dobre vedomý. Report.

Andalusian Crush (Monkey Week 2024)

Michal Pařízek 30.11.2024

Sevilla. Město plné barev, chutí a života, vonící po všudypřítomných pomerančích. Tamní showcase festival se svému městu podobá...

Offtopic

Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Souhlasím Další informace