Přiškrtit, povolit, explodovat (Squid)

To, že si Squid na velkou desku počkali od prvního vydaného singlu neuvěřitelných pět let, se jim teď bohatě vyplácí. V Underdogs' se pětice z přímořského letoviska Brightonu představila jako suverénní, dokonale sehraný band s jasně vyprofilovaným stylem, jehož vývoj zároveň zůstává otevřenou záležitostí. Když člověk setře pot, vstřebá ukrutnou energii a nasazení, které z kapely sálá, a začne zase racionálně uvažovat, musí ocenit především vyváženost, která panuje mezi animální zuřivostí a propočítaným dynamickým půdorysem. Squid jsou neurotičtí a výbušní tak akorát, aby vám to nezačalo být nepohodlné, a soustředěně ukáznění jen do té míry, aby nebyl důvod k nařčení z hráčské exhibice.

V hudbě Squid je přítomná matematika, ale ne toho druhu, jaký vám zauzluje sluchovody a do svalstva chytnete tik, jejich počítání je plynulejší, má co dělat spíš se spojitými liniemi, s krautrockovými repeticemi a neúprosnou gradací. Zároveň nechybí improvizace, prudké kontrasty, punková syrovost i drtivé noiseové laviny. Byly chvíle, jako třeba ve vražedném finále písně Narrator, kdy se zdálo, že se celý prostor z nahromaděného napětí rozprskne na atomy. A o tom vlastně Squid naživo jsou, o precizní práci s napětím. Přiškrtit, shromáždit, povolit, naznačit, explodovat. Rafinovaně usměrňovat proud od konejšivého čůrku až po bolestivě zasahující gejzír. Squid jsou méně splašení než Black Midi, méně nevyzpytatelní než Black Country, New Road, ale o to intenzivnější.

Full Moon #121 věnovaný Squid hledejte na e-shopu.

Ačkoli momentálně platí za jedny z největších hvězd britského alternativního rocku, v osobní rovině si na žádnou exkluzivitu nehrají. Přes pekelné soustředění, jaké jejich hudba vyžaduje, působili uvolněně a bezprostředně, tu a tam k lidem něco přátelsky prohodili, přeptali se, kam v Praze vyrazit, když jim na to zbyl čas. Když hudebníci z předskakujících Lonker See vyklízeli pódium, neobeznámený divák mohl mít pocit, že ti chlápci, co se jim vyhýbají a začínají připravovat nový setup, jsou jen přičinliví technici, tak nenápadná je to parta. Samozřejmě ale jen do chvíle, než přestanou ladit a z postupně bobtnajícího intra vytryskne loňský singl Sludge. Pak už se střídaly vrcholné kousky z letošního dlouhohrajícího debutu (vedle Narrator třeba Peel St. natlakovaná sveřepým groovem nebo spolehlivě zabírající Paddling), další singlová ohlédnutí (velký ohlas vzbudil především The Cleaner), ale i dvě novinky Fudge a Sevenz. Strhující finále pak obstarala stejně jako na albu skladba Pamphlets.

Semknutost skupiny podtrhuje nenucená všestrannost jejích členů. Jen bubeník a zpěvák Ollie Judge si hledí výhradně své soupravy a hlasivek, jimiž suverénně usměrňuje intenzitu svých deklamací a výkřiků. Louis Borlase přispívá sólovým zpěvem v těch několika melodičtějších úsecích, jako jsou části Paddling, Arthur Leadbetter je machr přes arzenál ruchů a zvuků, Anton Pearson zase přes polyrytmické kytarové vyhrávky a specialitou Laurieho Nankivella je trubka. Žádný ale u jednoho nástroje nevydrží, střídá kytaru s basou, klávesy s perkusemi a všechno to působí živelně i promyšleně zároveň.

Polský kvartet Lonker See, který se ujal role supportu, si rozhodně zaslouží víc než jen letmou zmínku. A nejen proto, že jim později z pódia vysekli poklonu samotní Squid. Jejich set se vyznačoval na předkapelu nadstandardní délkou, nezadal ale žádný důvod k netrpělivosti. Publikum se snadno naladilo na jejich hutné, pomalu se rozvíjející a převážně instrumentální skladby, do nichž hudebníci pěchovali plné hrsti temné psychedelie i skřípajícího noiseu. Zdivočelý saxofon posouval kapelu místy k free jazzu, bezeslovný vokál Joanny Kucharské zase upomínal na ambientnější začátky kapely.

Nejžhavější želízka současné britské vlny experimentálního rocku k nám nacházejí cestu s chvályhodnou aktuálností (a zejména v režii Heartnoize Promotion). Před dvěma lety jsme na stejném místě viděli Black Midi, v dohledu jsou Black Country, New Road i Fontaines D.C. Zdá se, že ani Brexit ani pandemie tenhle inspirativní hudební dovoz neohrožuje a to je dobrá zpráva. Za kanálem se v posledních letech (nejen) v této hudební oblasti dějí hodně zajímavé věci a je skvělé být informován z první ruky a potkávat na domácích pódiích kapely, které jsou zrovna na vrcholu. Ačkoliv je dost dobře možné, že právě Squid k tomu vrcholu pořád ještě stoupají. A pokud je to tak, možná by měli pomalu nasadit kyslíkové bomby.