Jaroslav Myšák | Články / Recenze | 23.01.2024
Už předchozí deska Metro Riders, což je jeden z projektů, za kterým stojí švédský hudebník Henrik Stelzer, pracovala se zvukovým prostředím, který si asociujeme s filmy osmdesátých let. Zatímco debut Europe by Night vycházel ze soundtracků evropských filmů té doby, aktuální Lost in Reality se zaměřuje na tehdejší snímky vzniklé ve Spojených státech.
Zpočátku deska zní jako hudba, která stereotypně doprovází znuděného filmového yuppieho v kanceláři nebo obchoďáku. Z perspektivy člověka žijícího na sklonku studené války by pravděpodobně šlo o natolik důvěrně známý prvek, že by mu nevěnoval větší pozornost. Vzhledem k tomu, že nám je tehdejší popkultura stále důvěrně známá, tak na nás Lost in Reality ve své povědomosti může působit uklidňujícím dojmem. Pokud ji budeme poslouchat pouze jako synťákové retro, unikne nám ale její myšlenka. Počin samotný posluchače vede k tomu, aby tento postoj přehodnotil.
Nad albem Lost in Reality se při větším soustředění a s vědomím, že vznikla v roce 2023, vznáší opar melancholie. Jak se skladby vrství za sebou, tak se její motivy opakují. Atmosféra se cyklí, vytváří prostor plný apatie a úzkosti. Zdůrazňuje to pojmenování skladeb názvy jako Spasm nebo Shocking Dark, které vedou k přerámování původních nálad. To, co kdysi podkreslovalo každodennost, dnes ve vyšším dávkování odhaluje nepatřičnost pro použití ke stejným účelům.
Stejně tak optimismus reaganovské éry vystřídala dnešní bezradnost. Doba pokročila, budoucnost je tady s novými problémy a výzvami. My ji ale stále jsme schopni vysvětlovat optikou osmdesátkového člověka. S jeho hodnotami, vizemi a ideály. Hledáme opěrné body v symbolech a dřívějších východiscích. Protože tomu všemu rozumíme. Je to kompas v naší realitě, ve které jsme tak ztratili směr. Lost in Reality vyznívá bezvýchodně v tom, jak tento stav odráží použitím stejné hudby v jiném dobovém kontextu. Přináší ale naději v neodpírání existence řešení a nepřímo naznačuje jejich výskyt v hledání nových vyjádření. Ne v odkazování na minulost.
Metro Riders – Lost in Reality (Possible Motive, 2023)
Bandcamp projektu
foto © se svolením projektu Metro Riders
Jakub Veselý 21.11.2024
Inšpiráciami sa Templeman netají, na R&B a soulových prvkoch sa podpísala hudba Stevieho Wondera a Princea, indie rock s jemnou psychedéliou pripomínajú Tame Impala alebo MGMT.
Magdalena Fendrychová 11.11.2024
Texty se nezabývají současnými společenskými problémy nebo zásadními citovými zvraty, spíš popisují každodenní situace a fantazie.
Žofie Křížková 05.11.2024
Dvaačtyřicetiminutová stopáž zahrnuje jediný track a ten nabízí ponor do hluboce meditativní lázně neopakovatelných nuancí. Za týden v Praze.
Sára Prostějovská 28.10.2024
Synthpopové Forgive Too Slow vypráví deset krátkých příběhů lásky, jíž autorka v každém z nich nahlíží jinýma očima.
Šimon Žáček 28.10.2024
Druhá série Rodu draka se tak moc věnuje intimním chvílím rodinných členů, až zapomíná na zásadní konflikt. Anebo je to záměr?
Lea Valentová 25.10.2024
Dômyselnú dramaturgickú pavučinu tak organizačný tím pretkal napríklad lokálnymi mýtmi aj ladením nástrojov z mimoeurópskych lokalít.
Michal Berec 05.10.2024
Nosným kameňom je hypnotická repetitívnosť motívov, improvizácia na pomedzí apalačského folku a jazzu, ktorá sa ale môže postupne začať zlievať.
Richard Michalik 31.08.2024
Opäť cez vydavateľstvo Constellation (Godspeed You! Black Emperor, Jerusalem in My Heart) a opäť s rovnakým producentom (Zach Scholes).
Jakub Veselý 30.08.2024
Názov Doomer Music je na mieste a album nám prináša pohľad do sveta, v ktorom sú ľudské emócie potlačené, kde môžeme vidieť len drsnú schránku panelových domov.
David Stoklas 27.08.2024
Final Summer je deska, ze které čiší životní síla a touha něco dělat. A dělat to navzdory příkořím.