I See You je dobré album, jakkoliv nedosahuje kvalit toho prvního, minimálně co se autentičnosti týče.

Root v desítce nových skladeb jedou to, co mají dokonale zažité. Temný, mystikou sycený metal.

Světélkující diody v základních geometrických tvarech na přilbách hudebníků dokreslují robotické vyznění celého, na živé koncerty orientovaného spektáklu.

V singlu The Bar is Low frontman Matt Korvette prohlašuje, že od politiky po zábavní průmysl neexistuje chlap, který by nebyl totální úchyl. Pissed Jeans, dámy a pánové. A dámy.

Každá skladba z nové desky sahá někam jinam, všechny tmelí podobný princip – nezájem o šablony, snaha dopídit se i v sysifovském, sebemrskačském opakování něčeho nového.

Album tvorí desať presvedčivých piesní postavených na progresívnom metale s alternatívnymi ambíciami.

Přímočarý metal drtí, bourá a trhá, i tak ale zůstává dost prostoru pro melodie a s nimi i drobný posun ve zvuku směrem k čistotě výrazu.

Iron Reagan na Crossover Ministry opět ukázali, jak některé vedlejší projekty dokáží téměř přerůst hlavní tvorbu svých členů.

Adamcova vesmírná diskotéka duní neotřele i v tom smyslu, že by si její autor občas mohl otřít prach z knobů na syntezátorech.

Z původní kapely dneska nezbyl nikdo, možná i proto si prošla zajímavým vývojem, od neurvalosti k učesanosti, koketací s alternativním rockem až sem.

První singl z nové desky Die One More Time ztělesnil vše, co kapela nabídla na Ragazzi a ještě něco navíc.

Děvka nakažená syflem, která jde s každým a jež z každého vážně míněného verše udělá jen laciný popěvek a jeho význam spláchne do kanálů morálního bahna.

„Sme dva kytaristi, Matěj a Matěj, a nemáme s kym hrát...“ - „Tak to mi řikej Libuše, poněvadž vidim vaši budoucnost..."

První plnohodnotný debut Williama Jourdaina je zajímavou směsicí elektronických žánrů, se kterou se očekávaný, pro jiné nahrávky labelu typický pocit zemitosti...

Jedna věc se musí The Flaming Lips nechat, a to sice jejich nepředvídatelnost. Po dvou velmi experimentálních deskách a kolaboraci s Miley Cyrus (?!?)...

V hudbě Ahmedové a Tichého působí ještě velmi důležitý faktor: transcendence, mystika a původní magická funkce, která se v průběhu staletí vytratila.

Možná je to tím, že jsem v sobě tu chuť po středoškolských romancích, jakkoliv směšně mohou o deset let později působit, pořád ještě neukojil...

Na své prvotině City Is My Church se vydává na zvukovou pouť rozsáhlými a vzdušnými kyberpunkovými magistrálami obřích, futuristických měst.

Texty navzdory své úsečnosti fungují, zní jako melancholická rozmluva s floutkem od vedle z baráku o tom, co se za poslední dobu událo.

Francouzský národní poklad, ve tmavém obleku a bílé košili. Dav zašumí. Mick Harvey přistupuje k truhlici.