Zatímco na ní prosvětlovali postpunkovou temnotu synthpopovou melodičností, živě se trojici dařilo vyvolávat ducha Joy Division tak úspěšně, až to chvílemi vypadalo...

Nadržené ráno, svátek má Hrabal, maso v troubě a já přemýšlím, jestli přirovnání k násilně přerušené souloži není uhozené. A co, možná je.

V závěru se Shayna proměnila v náctiletou dívenku a prozradila některá tajemství deníku Laury Palmerové, což opětoval Jamie v roli Lelanda.

... a než budou díly nové, nezbývá než si krátit čas jinak. Soundtrack Twin Peaks v podání Xiu Xiu v pardubickém Divadle 29 vypadal jako správná volba.

Je pozitivní slyšet mladou domácí kapelu, která zpívá česky, její texty mají hlavu a patu a většinu repertoáru tvoří vlastní tvorba.

Island pořád táhne a tuhle šokující hudební anomálii malého ostrůvku uprostřed ničeho asi hned tak někdo neosvětlí. A Sóley přispěla svojí troškou do mlýna.

... v bílém plášti za zvuku sborových zpěvů, ale to, co následovalo, bylo na míle vzdálené chrámové čistotě. Zebra Katz v roli nečistého rapujícího kazatele z Brooklynu se zhostil rouhavé…

Do MeetFactory se sjeli (a sjeli se tam i Budvarem v zálohovaném kelímku) milovníci vypočítaných (nikoliv vypočítavých) rytmů math rocku. Battles.

Dostat se do rytmu ale není těžké, tak je uhrančivý. Je to zase trochu jiný příběh, už komplikovanější, hlubší, násilnější, temnější a zastřenější.

Nejdříve bych inovovala sezení, protože sedíte na nové hudbě, jeden má oblek a červenou kravatu a za mnou holka s iPhonem, boty zuté, jako by se utrhla na Rainbow.

Od té doby jsem se už naučila schovat, připravit a nastavit, když na to přijde, ale hlavně docházet na akce, kde není jen pivo a nachcáno. Na festivaly, co nejsou…

Jak dostanete do kamionu orlici, vlčici, draka, koně a velblouda? Odpověď zní – Carros de Foc.

Málokterý festival vzbuzuje tolik vášní, spojení roztodivná a překvapivá, udusávající krvavě rudou půdu v areálu, který nikdy nespí. Prodigy, Matisyahu, Gojira, vítězové a poražení.

Neznám jinej festival, kde by vás na jednu stranu neznámí kluci upozorňovali za tmy na bahnitou louži, a na stranu druhou vykládali, jak by se s vaším tělem krásně mrdalo…

Hopsin vlezl v chladném večeru na stage jen do půl těla a cvičená muskulatura s děsivými kontaktními čočkami rychle přesvědčily, že bestii není třeba škádlit dlouho.

Lidi z okolí si sice stěžovali na hluk a policejní auta kroužila jako supi hned po zahájení, nakonec ale měli smůlu... Krok do neznáma vyšel opět na 110 % procent.

Všude kolem je tolik trávy, že by z toho odpadl i medvídek koala. Pořád vám to někdo nabízí a délka brk připomíná Shortyho human joint epizodu ve Scary Movie.

The Gravediggers Song rozvášní i nejzamračenější postavy, v závěru následuje hlasitý nekončící aplaus. "Tyvoe, připadám si jak na Brutale!"

Když vaše milovaná kapela koncertuje třikrát ročně a jen v zemi, kde se víc než před patnácti lety narodila a žije, není jiné volby než si za ní zajet. My…

Mark mohl na Flédě klidně přihodit alternativní a improvizovanou verzi Ode to Sad Disco s přesahem pro klub. Jak může v tak velkém podniku fungovat jen hlavní bar u vstupu?