Pedalboardy, samply, obří aparát, svítící mikrofon, emoflanelka, podholené vlasy. Výsledný zvuk připomíná Chinaski, kteří si právě koupili delay pedál.

Precizní metalové bubeníky u nás napočítáte na prstech, Jehu svým kulometným sypáním připomínal Daniela Tracyho z Deafheaven.

Chvílemi to vypadalo, že do lidského lisu by se nevešel už ani špendlík, nicméně průběh večera dokázal, že do nepropustné masy přelévající se podle toho, jak Frahm diktoval...

"You can't not be sweaty at punk concert," poučuje Aaron. Tak to vypadá, když přijede kus punkové historie do Prahy. Lapáme v kotli po dechu, jako bychom už cvičili půl…

Skream zahrál jistější set než před pár lety, navíc bylo znát, že od něj dubstepovou party nikdo nečeká. V jindy přeplněné Roxy se dalo pohybovat a atmosféře napomohlo...

Filozofií mampičismu dostal přímý zásah vizuál, stěny aparátů proklatě nízké, image pivních fotrů, moje první žánrové rande začalo skepticky.

Šlo spíš o performance, kde Arca zahrál některé tracky z alba Xen a mezi to vkládal více či méně „ujeté“ exhibice vlastního těla a nonkonformního outfitu. Donaufestival, víkend druhý.

Vždycky, když vidím Argonaut, říkám si „kolikrát jsem je k čertu už viděl, a vůbec si nic nevybavuju“. A vždycky, když dohrajou, mi to docvakne.

Upřímně, Torche nejsou kapelou typu Converge, kam se jdete vyloženě obětovat, kde necháte tělo i duši. Tady si spíš jen berete, a to tak, že prvoplánově.

Hudba tria je naživo ještě éteričtější než na nahrávce, proto jsem se nemohl smířit s rušivými faktory. Skupina navodila určitou atmosféru...

Američané Lynyrd Skynyrd vlétli na pódium takřka na minutu přesně v devět večer. Jako intro jim posloužil, nepochopitelně, letitý hit AC/DC Thunderstruck...

Bubeník Logan Kroeber zase vypadá jako hlavní postava ze seriálu Homeland, pořád ho sledujete. A bylo co sledovat i na jeho hře. The Dodos v Praze.

Občas přezdívaný „Johnny Cash divných a zatracených“ je King Dude tím, kdo do temné folkové hudby zahákl popové háčky. Jeho hudba smrdí starou Amerikou...

„Včera jsme hráli v Polsku ve větším prostoru, ale tohle je mnohem lepší, protože vás cítím takhle blízko…” Ten večer se toho v publiku dělo hodně...

Dle čínského kalendáře máme sice rok dřevěné kozy, dle izraelského ale právě vstupujeme do roku Avishaie Cohena.

Všechno klaplo a stejně jako v Lucerna Music Baru jste mohli sledovat jeden z nejúžasnějších koncertů v životě, tentokrát podpořený nepřekonatelným zvukem...

Široko daleko jiné podobné (ani jiné) kulturní zařízení není, přesto tu nebývá plno. Asi všichni čumí na bednu nebo lejou pivo. Majerovy brzdové tabulky.

... kde se s řevem schoulí do klubíčka, basák vytrhne světla z napájení a místnost se zřítí do tmy. Následuje ohromující aplaus. Kdo byl highlightem večera?

Nemáte šanci se nudit, když kapela střídá houpavé mathrockové skladby se řvaním a tvrdými riffy, milujete basáka, protože si u hraní povídá.

... ale s jakou lehkostí a zároveň energií ho Němci servírují, je radost. Jako by Touché Amoré s La Dispute měli potomka, který se vyžívá v No Omega.