Akana | Články / Reporty | 29.03.2022
Cestičky, kterými se mezi pódiem a hledištěm přelévá energie, jsou nevyzpytatelné. Pro výsledný dojem z koncertu mají klíčový význam, přesto je stěží můžeme brát za objektivní faktor, protože případný blok se může nacházet stejně tak na straně interpreta, jako diváka. A dodatečně vyhodnotit, kdo byl na vině, často není snadné.
Dublinský kvintet Fontaines D.C. nastoupují na stage s ukázkovou vervou, přesto mě minimálně prvních pět songů prakticky míjí. Přitom Televised Mind nebo Sha Sha Sha jsou pro odstartování show jako stvořené a zabírá i melodičtější hitovka Jackie Down the Line z připravované desky. Zpěvák Grian Chatten manicky běhá po pódiu, máchá rukama i stojanem od mikrofonu, v kotli to vře, a přece něco nefunguje. Cítím v té klackovité vyzývavosti něco strojeného, nebo je chyba jednoduše ve mně?
Málem ztracenou víru v dnešní večer mi vrací až píseň I Don't Belong, přestože jde o volnější kus v duchu někdejších Whipping Boy (mimochodem krajanů kapely), a správný kurz potvrzuje i následující Chequeless Reckless. Pak už to jiskří častěji: skvěle vygradovaná novinka I Love You je o poznání působivější než ze singlu, hypnotický kvapík Big úspěšně aktivuje potní žlázy, Hurricane Laughter zavalí klub ofenzivní zvukovou vlnou. Skutečnou euforii i přirozené završení hlavního bloku přináší osvědčená Boys in the Better Land, zatímco přídavek o dvou položkách už vyznívá poněkud do ztracena, ačkoliv je sympatické, že do něj skupina zařadila i teprve potřetí hranou novinku s názvem Nabokov.
fotogalerii z koncertu najdete tady
Čerstvé skladby v setlistu jednoznačně obstály a dá-li se z nich usuzovat na podobu třetího alba Skinty Fia, které vychází koncem dubna, pak potvrzují tendenci Fontaines D.C. více pracovat s atmosférou a gradací než s přímočarou energií, kterou jsou vyzbrojené písně z debutového alba Dogrel. Ty ale zůstávají skvělým koncertním materiálem a nikoli bezdůvodně tvoří stále polovinu aktuálního repertoáru, který je tak dobře vyvážený. Díky postupně se zlepšujícímu dojmu a několika opravdu vydařeným momentům nakonec odcházím docela spokojený, i když určitých rozpaků se zbavit nedokážu. Od zástupců první linie současného ostrovního postpunku – a podle nahrávek jim tuhle pozici nadále neupírám - jsem asi čekal víc. Mrazení v zádech, propocené triko, nevím. Takhle zbývá spíš jen příjemná, ale rychle blednoucí vzpomínka.
Předskakující a rovněž irská kapela Just Mustard to měla z jistého úhlu pohledu snazší, nemusela čelit velkým očekáváním. Spojení dívčího vokálu, střídajícího éterický projev ve stylu Julee Cruise s důraznějšími rejstříky, robustních bicích, noiseových mlhovin a střídmých, ale efektních kytarových ruchů, mělo svůj půvab i zasloužený ohlas. Ani jejich vystoupení ale nebylo z těch, které si budu pamatovat roky.
Fontaines D.C. (irl) + Just Mustard (irl)
27. 3. 2022 Roxy, Praha
foto © Kristýna Šaarová
Jan Starý 20.11.2024
Mnohokrát oceněné těleso, ze kterého vyšla také hvězdná skladatelka Caroline Shaw, se představilo u nás vůbec poprvé a očekávání potvrdila i vyprodaná kapacita.
Jiří V. Matýsek 19.11.2024
„Blues je umírající žánr,“ řekl mi v rozhovoru před osmadvacátým ročníkem festivalu Blues Alive jeho booker a majitel Štěpán Suchochleb... Jak se to vezme.
Ema Klubisová 19.11.2024
I Want to Be a Machine nie je o performance a ukážke jej novej hudby. Pozýva nás bližšie, k svojim mentálnym pochodom, chybám počas písania a myšlienkovým odbočkám.
Viktor Palák 18.11.2024
Tibet coby bosý Peter Pan morfující v maniakálního kata nás v Praze prováděl odvrácenou stranou anglického venkova i dojímal vzpomínkou na zemřelé.
Filip Peloušek 17.11.2024
Je to sotva pár dnů, co jsem dočetl Piko Apoleny Rychlíkové a Pavla Šplíchala, to mi ještě nedocházelo, jak potřebný kontext mi dodává ke křtu jedné z nejzásadnějších desek letošního…
Viktor Hanačík 07.11.2024
Oba pojí čtyři roky staré album Brass, cit pro ponuřejší vyprávění, jazz-rapové podhoubí a kontrasty z afroamerické historie... A na dlouhém baru La Fabriky mají zemité Primitivo.
Marek Hadrbolec 31.10.2024
„Zahraj Slipknoty!“ zakřičí někdo. „This is going to sound like Slipknot, I'll even take my glasses off for it,“ odpovídá pohotově Igor, načež Stoned Jesus...
Václav Valtr 28.10.2024
„I wanna taste you, taste your lips, feel your hips,“ znělo z pódia, kde stála zpěvačka v rudých šatech, od prvních okamžiků plně pohroužená do hudby.
Veronika Tichá 27.10.2024
Působivá performance irského kvintetu s vervou a nahlas pojmenovala problémy, které vidí kolem sebe a nebojí se o nich mluvit.
Klára Šajtarová 25.10.2024
V hluku se setkává bolest s rozkoší, zoufalství s rezignací, otázka přežití se stává méně o fyzickém těle a více o duchu.