Michal Pařízek | Články / Sloupky/Blogy | 22.04.2022
Jason Pierce si prý novou desku Spiritualized vychodil. Album Everything Was Beautiful vznikalo během pandemie, inspiraci nacházel během svých procházek po prázdném Londýně, které prý byly „plné ptačího zpěvu a podivností, s oblohou prostou kondenzačních stop“. Procházky jsou samozřejmě nejlepším lékem téměř na všechno, člověk by nevěřil, z čeho všeho se dokáže vychodit. Zkuste to někdy.
Jinak s tou deskou, báječnou, dlužno dodat, která vychází právě dneska, to bylo samozřejmě složitější. Obsáhlý rozhovor na The Quietus napoví mnohem víc, Pierce se mimo jiné vyznává k lásce k Vonnegutovi (chytřejším, než jsem já, to možná došlo už u názvu desky, resp. desek, ta předchozí s ním má taky leccos společného) a řeč je třeba i o tom, jak může být občas zajímavé vrátit se ke knihám, které člověk důvěrně zná: „Chtěl jsem si ty knihy přečíst znovu, aniž bych musel coby dítě hledat něco hip. Bylo ohromné překvapení, jak odlišná to byla zkušenost, jak jsem je v téhle fázi svého života četl vlastně jinak. Odlišná byla slova i kontext.“ Sakra, tak tomuhle rozumím. Když se člověk, často v rámci více či méně vědomého hledání nějakého bezpečí, občas vrací k něčemu, co důvěrně zná, může ho odlišná zkušenost velmi snadno překvapit. Jenže pozor, vracet se je fajn, ale žít minulostí, to je úplně jiná věc.
Nedávno mi jeden známý v baru říkal, že mu dnešní doba občas připomíná jakési „vylepšené devadesátky“. Upřímně mě to vyděsilo, hlubší definici jsem z něj nedostal, třeba ji ani neznal. (Možná už ani neví, že to řekl.) Nějak mi ta slova zůstala v hlavě a mezi námi, dost rád bych se jich zbavil. Jak vůbec může někdo takhle uvažovat? Na podobná přirovnání narážím stále častěji, netuším, kde se móda stavět něco do latě s devadesátkami bere. Zvlášť v kontextu toho, co se aktuálně děje všude okolo nás. U nás. Potřeba se „vracet“ je zřejmá, asi jí občas prožívá každý z nás, ale stejně je to komické. Připomíná to trochu kocovinu – člověk tak nějak tuší, že si za to všechno může jen a jen sám, ale stejně vzpomíná, jak to bylo parádní, než na ten mejdan šel.
Spiritualized mi v zimě (původně měla vyjít už zkraje roku) při procházkách po Vinohradech a Vršovicích hráli skoro nejčastěji. Zejména I'm Coming Home Again, poslední věc z alba. Nachodil jsem toho tehdy hodně, snad až příliš. Někdy to pomáhalo víc, jindy méně, ale bylo to dobré. Člověk si toho hodně rozmyslel. Říkejte si tomu trans nebo zen nebo jak chcete, ale něco podobného v tom je. Svědčí to mozku, uvědomění si věcí, priorit i nesmyslů. Vychodit se je zkrátka fajn. Prokopat se ven. Může se pak někdo divit, že na obálce nové desky Spritualized je slušivě vyvedená krabička od léků? Jak to může být někdy jednoduché. „Všechno bylo krásné a… nic nebolelo,“ říkal pan Kurt. A měl pravdu.
Dneska večer pochopitelně se Spiritualized, Sault nebo Vikingem, staví se i Linqua Franqa, Oksana Linde, Mdou Moctar nebo Billy Nomates. A už jste slyšeli nový singl The Clash? Jako vážně.
Rozhlasový pořad Šejkr poslouchejte na Radio 1.
foto © Graziela Iturbide
Tracklist:
Broadcast – Untitled [City in Progress]
Linqua Franqa – Bellringer
Eric Copeland – Restart the Body
Lazer Viking – YR Body
Interpol – Toni
Medicine Singers – Daybreak
Sons of Kemet – Myth Science
Sault – Heart
Anna Calvi – Ain’t No Grave
Tinariwen – Arawan
McCoy Tyner – Ebony Queen
Oumou Sangaré – Sira
Adrian Quesada – Mentiras Con Cariño, feat. iLe
Mourning [A] BLKstar – We Stayin‘
Mdou Moctar – Untitled (Duma Remix)
Auntie Flo & Sarathy Korwar – Dha
Sault – Time Is Precious
Soul Glo – Spiritual Level of Gang Shit (feat. McKinley Dixon & lojii)
The Clash – Rock the Casbah (Ranking Roger)
Billy Nomates – Blue Bones
Shoko Igarashi – Cash OK
Exhausted Modern – Правда і любов переможе над брехнею та ненавистю
Theo Crocker – Jazz Is Dead (feat. Gary Bartz & Kassa Overall)
The Jam – Town Called Malice
Linqua Franqa – Necessity
Oksana Linde – Playa Caribe
Junior Marvin – Police & Thieves (single version)
Spiritualized – I'm Coming Home Again
Maria Pyatkina, David Čajčík, Michal Pařízek 29.10.2024
Pokud někde objevovat, tak právě tady. Vybíráme z napěchovaného programu devět jmen.
Michal Pařízek 04.10.2024
Dneska v osm večer na Radiu 1 spolu s Angeles Toledano, Melike Şahin, Autumnist, Juliánem Mayorgou nebo Cindy Lee. If You Hear Me Crying… leave me alone.
Michal Pařízek 20.09.2024
Šest dní u moře uplynulo tak rychle, že jsem se ani neotočil, a určitě nejen proto, že tam bylo 15 stupňů. Ale ve stínu toho, co se dělo/děje tady, už…
Michal Pařízek 06.09.2024
Okruží severu sedí kolem mozku pevně a (možná) napořád, podobně jako prsten, který mám na prstě snad po třiceti letech. Přišel ke mně před Rouge, komu tak asi patří? Forget…
redakce 29.08.2024
Mario „Dust“ La Porta si zařídil svůj bar, aby se měl kde zašít, taky si tam hrává. A se svojí kapelou jezdí po světě. Přijedou i do Kaštanu.
Michal Pařízek 23.08.2024
Štvanice minulý pátek hořela. První pražský Underground Overtake se povedl náramně, atmosféra euforická a velká stage, která u Bike Jesus vyrostla, byla zatraceně funkční i slušivá.
Veronika Mrázková 13.08.2024
Současně je právě marnost a nevědomost, kde začít a kde skončit, vzrušující. Tlumí racio a vynucuje si takové oddání dílu, které se obejde bez faktického výkladu či pointy.
redakce 13.08.2024
Letošní Brutal Assault je za námi a vypadá to na jeden z nejvýživnějších ročníků vůbec. A to nejen podle našich vyndaných reportérů.
Michal Pařízek 09.08.2024
Rozhovor s Nubyou Garcia jsem dělal před pár lety, bylo to uprostřed covidu a bylo to tím poznamenané, ale už tehdy to bylo milé...
Michal Pařízek 26.07.2024
Všechno dobré, něco výjimečné, vytržení s sebou přinesla Aunty Rayzor a vyloženě roztomilí Irreversible Entanglements. Zejména Camae Ayewa, která se chtěla boxovat.