Články / Sloupky/Blogy

Šejkr #94: Skrz plot

Šejkr #94: Skrz plot

Michal Pařízek | Články / Sloupky/Blogy | 16.12.2022

„I tried to pray, but I don’t know who to pray to.“
(Biutiful, Alejandro González Iñárritu)

Nedávno mě napadlo, že na to, jak letopočet 2022 vypadá souměrně, se toho stalo až příliš zlověstného. Jak to asi bude vypadat v těch „nesouměrných“ rocích? Ano, bilancujeme, i když zdaleka ne tak zlehka, jak jsem si původně myslel. Události jako ta nedávná ve Skalici to nedovolují.


Bydlím už poměrně dlouho na pomezí Strašnic a Vršovic, celkem klidné místo trochu stranou, což mi vyhovuje. Panelák, co už. Alespoň je kolem něj parčík se sníženou úrovní, pocitově odstíněný od ulice. Ten mám taky rád. Poslední dny jsou náročné, takže chodím domu často až pozdě v noci, stejně je tma v pět, takže je to jedno. Minulý týden jsem málem narazil do tyče, která najednou na kraji parku vyrostla. Zakleju, rozhlédnu se pořádně a vidím, že rozhodně není jediná, je jich tu celý zástup a lemují obě strany parku směřující do ulice. Sakra, to tady budou stavět plot nebo co? A taky že jo. Další večer stojí. Jasně, v šestém patře by mi to mohlo být jedno, ale pokaždé, když vylezu ven, tak ve mě hrkne. Symbolika. Nevím, jestli si na podobné věci chci zvykat.


Minule jsem tu dával props Berlin Manson, jejich deska Život končí keď máš trinást se povedla náramně. A mají cit na chytlavé slogany. Událost ze Skalice je asi všeobecně známá, ale některá opakování neškodí. V sobotu večer tam hráli Berlin Manson spolu s Edovým synem, hostoval Proky z 52 Hertz Whale. Když na stage instalovali duhovou vlajku na podporu víte čeho, tak to místní idioti nevydrželi. Nejdřív po nich letěly lahváče a pak ně pár hajzlů vtrhlo. Následnou bitku odnesl Adam z Berlin Manson zlomenou sanicí. Koncert sice odzpíval, viz video, ale... Nechápu nic. Za pár dní píše Kabal na facebook, že vůbec netuší, jak by se na jejich místě zachoval. Mám to dost podobně. Vlastně nevím. Ani jsem nevěděl, jak na to reagovat pár set kilometrů daleko. Tahle událost až příliš dobře zapadá do souměrného letopočtu, napadne mě. A okamžitě si vynadám. Ne, takhle se nedá uvažovat.


V nedávném komentáři na Aktuálně píše Martin Fendrych o sebevědomí Danuše Nerudové. Zajímavý text, taky trochu zlověstný. „Nepochybovala jsem o sobě ani na pikosekundu,“ to se mnou zamávalo. Jako vážně? Nechci dávat do jedné roviny věci, které spolu nesouvisí, navíc ta citace klidně mohla být vytržena z kontextu, ale... Bez pochybností to asi nepůjde. Nemám potřebu moralizovat, ale právě přílišná (sebe)jistota přináší podobné události, jako byla ta ve Skalici. A to je nebezpečné. Můžeme si stokrát říkat, že za to mohou poměry, vzdělání nebo prostě hořký život, ale pro takové činy žádná omluva neplatí. V debatách na příbuzná témata často říkám, že si musíme uvědomit, že podobných lidí není zdaleka tolik, jak to vypadá navenek. Že jsou hlavně aktivní a hluční. V poslední době se tomu ale těžko věří. Jenže nic jiného nezbývá. Jinak se na sebe skrz plot budeme koukat pořád.

Dnes večer na Radiu 1 tak trochu best of, i když ne úplně. Spolu s Berlin Manson, Tokyo Drift, Combo Chimbita, Ibeyi, Anteloper. A královna taky přijde.

Info

Rozhlasový pořad Šejkr poslouchejte na Radio 1.

foto: Frida Orupabo

tracklist:
LUCI – Ash & Dust
EABS – Global Warming
Bambara – Birds
Ocún – Prodali jsme léto
Combo Chimbita – Mujer Jaguar
Nyx Nótt – Thriller
Yungmorpheus – Head Above The Water (Feat. Goya Gumbani) (Prod. August Fanon)
Tokyo Drift – cash flow
Rosalía – CUUUUuuuuuuute
Joyce Moreno – Feminina
Daniel Villareal – Uncanny
Lalalar – Yamyam
Adela Mede – Na jar sa všetko roztopí
Perrate – Boa Doña, chacona de negros y gitanos (chacona)
Dmitrievna – Plyve kacha po tysini
Mourning [A] BLKstar – Terrain/ Discovery
Emeka Ogboh – No Counterfeit
Binker and Moses – After The Machine Settles
Joshua Idehen – Don’t You Give Up On Me
Danger Mouse & Black Thought – Aquamarine (feat. Michael Kiwanuka)
Little Simz – Silhouette
IBEYI – Rise Above
Tokyo Drift – na mý ulici jen kouř
Berlin Manson – Netancujem, kývem hlavou
Julmud – Haras El Jabal
Medicine Singers – Daybreak
Combo Chimbita – La perla
Anteloper – Earthlings

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

5 zimních písniček pro tichou noc podle Full Moonu

redakce 22.12.2024

Dá se u nich rekapitulovat celý rok, stejně jako celý život, můžete být trudní a veselí a nejlíp všechno najednou.

Šejkr #145: Peříčka

Michal Pařízek 13.12.2024

Nikol Bóková vydává svoje Feathers zítra, dneska večer na Radiu 1 si dáme jednu ve světové premiéře. Feathers, peříčka.

Proč je jetel špatným křesťanem? Protože si nepřeje být spasen. (Gurumánie)

Minka Dočkalová 12.12.2024

Hra o čtyřech hercích není pro divadelní uskupení Bazmek entertainment nic neobvyklého, prvek interaktivity mě děsil jen zpola, i když LARPy spíš nemusím.

Preview: Le Guess Who? 2024

Maria Pyatkina, David Čajčík, Michal Pařízek 29.10.2024

Pokud někde objevovat, tak právě tady. Vybíráme z napěchovaného programu devět jmen.

Šejkr #140: V obraze

Michal Pařízek 04.10.2024

Dneska v osm večer na Radiu 1 spolu s Angeles Toledano, Melike Şahin, Autumnist, Juliánem Mayorgou nebo Cindy Lee. If You Hear Me Crying… leave me alone.

Šejkr #139: „I’m sure we’re not the only ones“

Michal Pařízek 20.09.2024

Šest dní u moře uplynulo tak rychle, že jsem se ani neotočil, a určitě nejen proto, že tam bylo 15 stupňů. Ale ve stínu toho, co se dělo/děje tady, už…

Šejkr #138: Prsten

Michal Pařízek 06.09.2024

Okruží severu sedí kolem mozku pevně a (možná) napořád, podobně jako prsten, který mám na prstě snad po třiceti letech. Přišel ke mně před Rouge, komu tak asi patří? Forget…

Tak daleko, tak blízko: Mario „Dust“ La Porta (Psychopathic Romantics)

redakce 29.08.2024

Mario „Dust“ La Porta si zařídil svůj bar, aby se měl kde zašít, taky si tam hrává. A se svojí kapelou jezdí po světě. Přijedou i do Kaštanu.

Šejkr #137: V přízemí

Michal Pařízek 23.08.2024

Štvanice minulý pátek hořela. První pražský Underground Overtake se povedl náramně, atmosféra euforická a velká stage, která u Bike Jesus vyrostla, byla zatraceně funkční i slušivá.

Válová a Janáček, abstrakce na třetí

Veronika Mrázková 13.08.2024

Současně je právě marnost a nevědomost, kde začít a kde skončit, vzrušující. Tlumí racio a vynucuje si takové oddání dílu, které se obejde bez faktického výkladu či pointy.

Offtopic

Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Souhlasím Další informace