Šejkr #91: Mezi řečí

„Na karton a další odpadové materiály si můžete malovat, co chcete, můžete si hrát, nebude vám pak líto to vyhodit,“ prohlásil na tiskové prezentaci své výstavy moldavský malíř Alexander Tinei. Přišel jsem sice tradičně pozdě, ale nějak mu to nevěřím. Mám pocit, že si z nás dělá šoufky, vlastně pochybuji, že někdy vůbec něco vyhodil. Výstava Funny Games je famózní.

Občas si v pořadu postěžuji, že bylo složité poskládat tracklist na Šejkr. Respektive definitivně poskládat, to když se na poslední chvíli nebo i pět minut po dvanácté objeví track, který tam jednoduše musí být. Slibuju, že už to dělat nebudu. Tenhle týden jsem měl totiž hotovo v úterý odpoledne. O hodinu později Sault přišli s pěti novými alby. Pěti. Novými. Alby. 56 tracků, 220 minut hudby. Zdarma ke stažení skrze stránky kapely, když člověk přijde na heslo. Jakoby mimochodem. (Bůh je láska.) Ale pouze po dobu pěti dní, na streamech desky nebudou. Jasně, Inflo a spol. si dělají, co chtějí od začátku, ale tohle je vrchol. I když… Letos vydali už jednu desku a třípísňový singl. A konec roku ještě není.

Koncertů je tolik, že jsem minulý pátek musel absolvovat rovnou dva. Emoce z různých stran rozbouřené New Model Army jsem si šel srovnat na křest Berlin Manson, kteří si mimo jiné pozvali Denisa a jeho crew. Nevím, jestli byl dobrý nápad nechat hosta, který vám ukradne večer, hrát před sebou, ale to je v podstatě jedno. Povedlo se obojí, dostali jsme výprask a bylo. O tom koncertě se zmiňuju hlavně z toho důvodu, že se mi tam stala zajímavá historka. Na návštěvě u mušlí mě začal vyhlašovat vedle stojící týpek s tím, že jsem moc starej a co že tam jako dělám. A že budu určitě fízl. A že pozor. Nejdřív jsem se tomu smál, ale pokračoval jak kolovrátek dál, až mi došlo, že si to možná fakt myslí. Že na koncertech často kazím věkový průměr, je evidentní, ale že o tom někdo může uvažovat tímhle směrem, mi přišlo zajímavé. Legrační… do jisté míry.

Funny Games. Kurátor rozverně nazvané výstavy Otto M. Urban v tiskové zprávě zmiňuje definici romantického světonázoru, které vládne „pocit hořkého konfliktu mezi člověkem a realitou, mezi individualitou a společností. Základní náladu tvoří smutek, osamělost, zoufalství.“. K čemu tedy všechna ta postmoderna, když tohle vyjádření popisuje současnou situaci možná ze všeho nejlépe? K Tineiovým dílům se hodí náramně, jsou mimořádné ve své emotivnosti, upřímnosti i zdánlivě všední banalitě, kterou popisují. Jsou to takové deníkové záznamy, nechal se slyšet jejich autor. Expozicí jsem sotva prolétl, abych stihl napsat pravidelnou dávku záznamů vlastních, ale už teď vím, že v hlavě zůstanou dlouho. Letošní podzim není z nejlehčích, co si budeme. Cestou do kanclu si přečtu na IG Denisův post, který končí prosbou: „Noste mi prosim třpytky na koncerty. Väčšinou si na ne spomeniem až ked som už na ceste a nemám so sebu žiadne.“ Mezi řečí je všechno.

Dneska v osm na Radiu 1 spolu s Thank You Lord for Satan (ano, i takto se dá pojmenovat kapela), pochopitelně Sault, Cakes Da Killa, Dmitrievna, Tshegue nebo Cold Cold Nights. Plus jedno vodítko k tématu nového čísla Full Moonu, které vyjde příští týden. When We Dance.