Michal Pařízek | Články / Sloupky/Blogy | 02.12.2022
Konec roku je vždycky na morál, letos ale připomíná horskou dráhu, jejíž obsluha si odešla někam něco zařídit a po cestě zapomněla, že má motor vypnout. Kam zmizel listopad?
Sevilla. Je mi líto, ale tohle intermezzo bude rezonovat dlouho. Rozhovor s Tomásem de Perratem byl zážitek, dočtete se v únorovém Full Moonu. Ani nešlo o to, co jsme si říkali, nehledě na to, že to bylo skrze překladatele, což je vždycky loterie. I když byl Borja zlatý a Perrate říkal fakt zajímavé věci. Spíš chci mluvit o jakémsi nonverbálním dojmu, atmosféře nebo pocitech. Měl jsem z rozhovoru respekt, navíc jsme byli domluveni na setkání po koncertě, což nemám úplně rád, zvlášť po takovém emocionálním ohňostroji, který se žaludkem a mozkem dokáže flamenco udělat. Když jsem viděl, jak se Perrate a kolegové mezi písněmi baví a dělají si sami ze sebe legraci, tak mi došlo, že to bude v pohodě. A bylo. Mistr naléval whisky a odpovídal s úsměvem i hloubavě. „Někdy není potřeba hledat nic složitého. Je to vlastně jen o tom, že nevíš, kde je doma, chápeš?“
Během čtyř sevillských dnů jsem to věděl moc dobře. Hned několikrát jsem psal různým lidem, že už se nevrátím, a myslel jsem to vážně. Setrvačnost je mrcha a trvalo to samozřejmě půl výletu, ale nakonec ta horská dráha přece jen zaskřípala a alespoň na chvíli zastavila. Nemělo by to tak být pokaždé, když se člověk ocitne mimo známé reálie? Mělo. Ale není. Se Salto with Love jsme se nedávno bavili o tom, jak zatraceně potřeba jsou takové mikro pauzy, mikro dovolené, jak říká ona. Jednou si dát kafe, jindy si sednout do parku nebo prostě někam na klandr a jen tak koukat. V Seville jsem si podobné momenty ordinoval několikrát denně. Respektive přicházely samy. Což se doma nestává. Podvědomí bývá někdy... až příliš hlasité. Na Plaza de Pumarejo jsem si takhle poseděl asi čtyřikrát, a nejen tam. Najednou jsem se přistihl, že si tyhle chvilky vybavuju živěji než některé koncerty.
Flamenco je samozřejmě drama – hutná, těžká a vášnivá věc, která zdánlivě postrádá nadhled i odstup. Alespoň tak to může působit zvenčí a dost možná tomu ve většině případů tak i je. Jenže ne ve chvíli, kdy se člověk dostane k tzv. pravé krvi. Yo soy la locura (Já jsem šílenství) je jednou z nejlepších věcí z Perrateho letošní desky Tres Golpes, rezonující neklidem a smutkem, nejistotou. Jenže mě nikdy nenapadlo, odkud to může jít. Na koncertě Perrate skladbu uvedl s tím, že přeje všechno nejlepší svému bratrovi, což mi nějak nesedělo, tak jsem se zeptal. „Víš, to nemusí mít negativní význam, můžeš být loco, jako že seš prostě dobrej. Takhle jsme si s bráchou říkali pořád.“ V tu chvíli se mi to spojilo. Jak říkají Berlin Manson: „Keď chodíš v noci v černých okuliaroch, musíš chodit opatrně.“
Dneska večer na Radiu 1několik ozvěn ze Sevilly, pochopitelně Verde Prato nebo Perrate, ale taky Calvin Love, Kalle, Adja, Berlin Manson nebo The Brother Moves On. Danzon.
Rozhlasový pořad Šejkr poslouchejte na Radio 1.
foto @ Marie Tomanova – Chairs (Mom and Willy), 2018
tracklist:
Verde Prato – Tu atrapatu arte
Skinny Pelembe – Like A Heart Won't Beat
Leland Whitty – Glass Moon
Srnka – Čo musíme najskôr?
Los Yolos – Carita de Luna
Kelela – On the Run
Safety Trance – Tusi en el pussy
Nía Archives – So Tell Me...
ACTY – Método y vacio
The Brother Moves On – Ta tom
Adja – Told You So
Adrian Quesada – Spirits (feat. Ikebe Shakedown)
The Collective & Idris Ackamoor – Black Queen
Calvin Love – Since You Been With Me
Rocío Márquez y Bronquio – Mmmm (Bulerías)
Dave Okumu – Blood Ah Go Run (ft. Wesley Joseph & ESKA)
Kalle – Home
Gaye Su Akyol – Bu Izdırabın Panzehiri
Warhaus – Shadow Play
Edrix Puzzle – Farthest Know
Arleta – Private Poison
Liv.E – Wild Animals
CS + Kreme – Would You Like a Vampire (feat. Bridget St. John)
Run Logan Run – Growing Paints
Berlin Manson – Plamene
Control Machete – Danzon
Perrate – Yo soy la locura
Maria Pyatkina, David Čajčík, Michal Pařízek 29.10.2024
Pokud někde objevovat, tak právě tady. Vybíráme z napěchovaného programu devět jmen.
Michal Pařízek 04.10.2024
Dneska v osm večer na Radiu 1 spolu s Angeles Toledano, Melike Şahin, Autumnist, Juliánem Mayorgou nebo Cindy Lee. If You Hear Me Crying… leave me alone.
Michal Pařízek 20.09.2024
Šest dní u moře uplynulo tak rychle, že jsem se ani neotočil, a určitě nejen proto, že tam bylo 15 stupňů. Ale ve stínu toho, co se dělo/děje tady, už…
Michal Pařízek 06.09.2024
Okruží severu sedí kolem mozku pevně a (možná) napořád, podobně jako prsten, který mám na prstě snad po třiceti letech. Přišel ke mně před Rouge, komu tak asi patří? Forget…
redakce 29.08.2024
Mario „Dust“ La Porta si zařídil svůj bar, aby se měl kde zašít, taky si tam hrává. A se svojí kapelou jezdí po světě. Přijedou i do Kaštanu.
Michal Pařízek 23.08.2024
Štvanice minulý pátek hořela. První pražský Underground Overtake se povedl náramně, atmosféra euforická a velká stage, která u Bike Jesus vyrostla, byla zatraceně funkční i slušivá.
Veronika Mrázková 13.08.2024
Současně je právě marnost a nevědomost, kde začít a kde skončit, vzrušující. Tlumí racio a vynucuje si takové oddání dílu, které se obejde bez faktického výkladu či pointy.
redakce 13.08.2024
Letošní Brutal Assault je za námi a vypadá to na jeden z nejvýživnějších ročníků vůbec. A to nejen podle našich vyndaných reportérů.
Michal Pařízek 09.08.2024
Rozhovor s Nubyou Garcia jsem dělal před pár lety, bylo to uprostřed covidu a bylo to tím poznamenané, ale už tehdy to bylo milé...
Michal Pařízek 26.07.2024
Všechno dobré, něco výjimečné, vytržení s sebou přinesla Aunty Rayzor a vyloženě roztomilí Irreversible Entanglements. Zejména Camae Ayewa, která se chtěla boxovat.