Michal Pařízek | Články / Sloupky/Blogy | 27.03.2020
Pátek. Někdo nenávidí pondělky, jiný středy, mně vždycky přišlo, že se nejvíc blbne v pátek. Těžko říct čím to je. Možná tím, že se mě volné víkendy už dlouho netýkají, respektive ne ty pravidelné, o víkendech jsem pracoval už dávno před Full Moonem. Jediné štěstí, že je takhle hezky, hned jsou ty prázdné ulice trochu veselejší a to je dobře… Ovšem krátký výběr z dnešních zpráv mě vrací do reality, posuďte sami – „Češi skupují už i čípky“, „salám Čeřínek nabízel méně masa, než bylo uvedeno na obalu“ nebo moje oblíbená „Nejsou chmeloví brigádníci, pivo je v ohrožení“. Poslední hřebíček: „Ochranný svaz autorský vyplatil jednorázovou finanční pomoc skladatelům a textařům. Výše vyplacené částky není známá, stejně jako o jaké umělce jde“. Jak říkám, pátek. Čas vypnout a alespoň v rámci možností oslavit l‘art de vivre. Dneska je těch důvodů o něco víc – jedna bývalá studentka z Lille a autorka Full Moonu má totiž narozeniny. Všechno nejlepší, Janko!
Takže francouzská edice. Pár nových jmen z tamní scény by se našlo – například Modulator II jsem tu dával nedávno, čerstvý přírůstek labelu Stolen Body musím vidět živě, protože na tom albu něco je. Hodně vysoko řadím Tshegue. Konžsko-francouzskou dvojici jsem našel před nějakou dobou v programu Eurosoniku, abych pak jejich koncert tradičně nestihl. (Stejně jako loni na The Great Escape.) S každým novým trackem mě to rozčiluje víc a víc, zkuste loňské EP Telema nebo vlastně cokoli. Hutný, taneční groove, divoké africké rytmy, punk, garáž i hip hop. Navíc skvělé klipy, každý z nich je skoro jako film. A ne takový film jako Všechny moje lásky, o kterém jsem psal včera. Večer jsem si ho opravdu pustil a byla to chyba. Raději sáhněte po klasice, dnes pochopitelně francouzské. Serge Gainsbourg a Jean-Claude Vannier. Jean Gabin. La Horse.
Když francouzská edice, nemůže chybět recept. Ratatouille. (Původně ho měla dostat Janka k narozeninám, celou mísu, ale vypadá to, že se v nejbližší době nesejdeme.) Jasně, už to slyším, lečo po francouzsku. Pouze do jisté míry, přátelé, zkuste to, mám v něm pár vlastních úprav.
1 větší lilek
2 středně velké cukety (žluté nebo zelené)
2 zralá rajčata
2 velké červené papriky
1 plechovku loupaných rajčat
4 stroužky česneku
2 jarní cibulky
olivový olej
svazeček čerstvého rozmarýnu
snítka čerstvého tymiánu
čerstvě mletý pepř
sůl
tvrdší ovčí nebo kozí sýr
svěží bílé víno
Nakrájejte lilek, cukety, čerstvá rajčata a papriky na menší kostky, cibuli na kolečka a tři stroužky česneku na jemné plátky. Na olivovém oleji nechte ve středním hrnci dozlatova opéci nejprve lilek, pak i papriky, rajčata, cibuli a nakonec česnek i cuketu. Podlijte přibližně 1 dl bílého vína, nechte chvilku podusit a následně vše zalijte rajčaty z plechovky. Osolte, opepřete, promíchejte a poloodkryté půl hodiny pozvolna duste. Přibližně v polovině přidejte většinu čerstvého koření. Přebytečná šťáva z rajčat by se měla na konci odpařit, zelenina se bude tedy trochu opékat, čímž získá lepší chuť. Přidejte dvě lžíce studeného olivového oleje, zbylý rozdrcený stroužek česneku a pár lístků tymiánu a nasekaný rozmarýn. Podávejte horké ihned po stažení z ohně, doporučujeme zlehka posypat nějakým sušším ovčím nebo nejlépe kozím sýrem, tady už nebuďme dogmatičtí a vezměme klidně italské pecorino nebo provolone. (Kozí je lepší.) Francouzi k ratatouille pochopitelně jedí světlou bagetu, ale tmavý vícezrnný chléb se hodí stejně dobře. A svěží bílé víno? To je povinnost.
foto @ Guy Bordin
Maria Pyatkina, David Čajčík, Michal Pařízek 29.10.2024
Pokud někde objevovat, tak právě tady. Vybíráme z napěchovaného programu devět jmen.
Michal Pařízek 04.10.2024
Dneska v osm večer na Radiu 1 spolu s Angeles Toledano, Melike Şahin, Autumnist, Juliánem Mayorgou nebo Cindy Lee. If You Hear Me Crying… leave me alone.
Michal Pařízek 20.09.2024
Šest dní u moře uplynulo tak rychle, že jsem se ani neotočil, a určitě nejen proto, že tam bylo 15 stupňů. Ale ve stínu toho, co se dělo/děje tady, už…
Michal Pařízek 06.09.2024
Okruží severu sedí kolem mozku pevně a (možná) napořád, podobně jako prsten, který mám na prstě snad po třiceti letech. Přišel ke mně před Rouge, komu tak asi patří? Forget…
redakce 29.08.2024
Mario „Dust“ La Porta si zařídil svůj bar, aby se měl kde zašít, taky si tam hrává. A se svojí kapelou jezdí po světě. Přijedou i do Kaštanu.
Michal Pařízek 23.08.2024
Štvanice minulý pátek hořela. První pražský Underground Overtake se povedl náramně, atmosféra euforická a velká stage, která u Bike Jesus vyrostla, byla zatraceně funkční i slušivá.
Veronika Mrázková 13.08.2024
Současně je právě marnost a nevědomost, kde začít a kde skončit, vzrušující. Tlumí racio a vynucuje si takové oddání dílu, které se obejde bez faktického výkladu či pointy.
redakce 13.08.2024
Letošní Brutal Assault je za námi a vypadá to na jeden z nejvýživnějších ročníků vůbec. A to nejen podle našich vyndaných reportérů.
Michal Pařízek 09.08.2024
Rozhovor s Nubyou Garcia jsem dělal před pár lety, bylo to uprostřed covidu a bylo to tím poznamenané, ale už tehdy to bylo milé...
Michal Pařízek 26.07.2024
Všechno dobré, něco výjimečné, vytržení s sebou přinesla Aunty Rayzor a vyloženě roztomilí Irreversible Entanglements. Zejména Camae Ayewa, která se chtěla boxovat.