Články / Reporty

Šero v temné a plné Akropoli (Bratří Orffů)

Šero v temné a plné Akropoli (Bratří Orffů)

Popluh | Články / Reporty | 30.01.2014

Bratři Orffové jsou tak trochu ojedinělý zjev na české hudební scéně. Svým debutem Bingriwingri si v podstatě podmanili tuzemskou (a do té doby v podstatě neexistující) folk-elektronickou scénu. Album se slušně prodávalo, přišlo i pár nominací na hudební ocenění a pak. A pak se Bratři Orffové odmlčeli na několik let. Kolotoč událostí, který vyústil v Akropoli tmou pokřtěné album Šero, je pak dostatečně známý, takže jen ve zkratce. Kapela na něj vybrala prostřednictvím crowdfundingového portálu HitHit více finančních prostředků, než o kolik si požádala, kritické přijetí bylo skvělé a divácké nejspíš taky, o čemž svědčil i po střechu zaplněný Palác Akropolis.

O úvod večera se v rámci Euroconnections postaral norský písničkář a vycházející hvězda tamní scény Moddi. Bratři Orffové tak dostali typově podobnou předkapelu, jakou si pro svůj nedávný akustický koncert vybrali Luno. Podobně jako Calm Season i Moddi nabízel kombinaci akustické kytary a violoncella. Akorát výchozí koncept pozvedl o třídu víc výbornou hrou na kytaru, ve které převládal finger picking, a naléhavým zpěvem v refrénech doprovázeným zdánlivě nekontrolovaným mlácením do strun. Díky častému ladění, přesunování kapodastru po hmatníku a střídání kytary za akordeon navíc zbyl čas i na pobavení publika. Sympatické vystoupení, byť v rámci současné folkové scény lehce zaměnitelné.

Následovala krátká přestavba pódia, doladění a pak bez velkých fanfár nastoupila sedmičlenná koncertní sestava Orff brothers. Celému večeru kralovalo velmi komorní pojetí, světlo svítilo právě jen tak, aby si hudebníci viděli pod ruce, a dění na pódiu se tak slilo do siluet krčících se za nástroji. Orffové si na rozehrání dali pár skladeb z prvního alba, až pak získali odvahu předvést naživo i novinky. Její název, tedy Šero, je příhodnou metaforou celého koncertu, z něhož nebylo moc vidět, a nejspíš byl takový, jako když na vás padne krnovská deka. Nálepku tender art brut si sice dali pocitově spříznění patrioti jiného (ne)rozvojového města – kladenští Zrní, ale nemůžu si pomoci, na Orffy mi to sedí víc. Naivní texty v nevinném hlasovém podání, které vás občas ukolébají melancholií a občas střelí do týla, jako toho motýla (© Bratři Orffové), lehce polarizují kritiky i posluchače. Někteří to sežerou i s tím elektropopem bublajícím v pozadí, někteří se nepřenesou přes hlasový projev a specificky upřímné texty.

Hraní nových skladeb nebylo jediné, k čemu kapela postupně sbírala odvahu. I kontakt s publikem se postupem večera zlepšoval, od úvodního "děkuji" po každém songu až k závěrečnému vyprávění zábavných snů frontmana Ivana Gajdoše. A jak padala hráčská nervozita, potlesk publika nabíral na intenzitě a sálem prostupovalo Šero, kapela si osahala nové songy a jejich divácké přijetí, dojem z koncertu pomalu narůstal. Pořád se ale nemůžu ubránit tomu, že hudbě Bratří Orffů by v živém podání neuškodila atmosférická projekce v pozadí, která by ty depky ze dna krnovské propasti umocnila. Například něco ve stylu Aloise Nebela.

Info

Moddi (isl) + Bratři Orffové
29. 1. 2014, Palác Akropolis, Praha

foto © Barka Fabiánová

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Chvilky transcendence (Roomful of Teeth)

Jan Starý 20.11.2024

Mnohokrát oceněné těleso, ze kterého vyšla také hvězdná skladatelka Caroline Shaw, se představilo u nás vůbec poprvé a očekávání potvrdila i vyprodaná kapacita.

Postřehy v modré (Blues Alive 2024)

Jiří V. Matýsek 19.11.2024

„Blues je umírající žánr,“ řekl mi v rozhovoru před osmadvacátým ročníkem festivalu Blues Alive jeho booker a majitel Štěpán Suchochleb... Jak se to vezme.

Jenny chce byť strojom (Jenny Hval)

Ema Klubisová 19.11.2024

I Want to Be a Machine nie je o performance a ukážke jej novej hudby. Pozýva nás bližšie, k svojim mentálnym pochodom, chybám počas písania a myšlienkovým odbočkám.

Pohleďte, krásný, raněný démon (Current 93)

Viktor Palák 18.11.2024

Tibet coby bosý Peter Pan morfující v maniakálního kata nás v Praze prováděl odvrácenou stranou anglického venkova i dojímal vzpomínkou na zemřelé.

Co to všechno stojí (Anki)

Filip Peloušek 17.11.2024

Je to sotva pár dnů, co jsem dočetl Piko Apoleny Rychlíkové a Pavla Šplíchala, to mi ještě nedocházelo, jak potřebný kontext mi dodává ke křtu jedné z nejzásadnějších desek letošního…

Temný půvab rapové poezie (Moor Mother & billy woods)

Viktor Hanačík 07.11.2024

Oba pojí čtyři roky staré album Brass, cit pro ponuřejší vyprávění, jazz-rapové podhoubí a kontrasty z afroamerické historie... A na dlouhém baru La Fabriky mají zemité Primitivo.

Útěk na čarodějnou horu (Stoned Jesus)

Marek Hadrbolec 31.10.2024

„Zahraj Slipknoty!“ zakřičí někdo. „This is going to sound like Slipknot, I'll even take my glasses off for it,“ odpovídá pohotově Igor, načež Stoned Jesus...

Kdo byla, je Miss Flower? (Emilíana Torrini)

Václav Valtr 28.10.2024

„I wanna taste you, taste your lips, feel your hips,“ znělo z pódia, kde stála zpěvačka v rudých šatech, od prvních okamžiků plně pohroužená do hudby.

I wanna see you fucking dance! (Gurriers)

Veronika Tichá 27.10.2024

Působivá performance irského kvintetu s vervou a nahlas pojmenovala problémy, které vidí kolem sebe a nebojí se o nich mluvit.

Lámání kostí i ducha (Pharmakon & co.)

Klára Šajtarová 25.10.2024

V hluku se setkává bolest s rozkoší, zoufalství s rezignací, otázka přežití se stává méně o fyzickém těle a více o duchu.

Offtopic

Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Souhlasím Další informace