Snivě i do hloubky (Susheela Raman)

Pěvecky je britsko-tamilská hudebnice Susheela Raman více než zdatná, přesto spíš než nějakou ohromující vokální technikou okouzluje především elegancí a přesvědčivostí, s nimiž přemosťuje zdánlivě hluboké propasti mezi euroamerickou a indickou hudební tradicí. Její fúze západních písničkářských postupů s východními prvky nepůsobí ani trochu povrchně nebo podbízivě. Ač narozená v Londýně, kulturu jižní Indie, domoviny svých rodičů, vstřebává od dětství a stále se v její znalosti zdokonaluje.

Čtvrtým autorským albem Vel (předchozí 33 1/3 sestavila výhradně z coverů) posouvá Susheela Raman svůj nadžánrový spletenec na další úroveň. Zatímco v minulosti se držela převážně rozjímavých, křehkých nálad, tentokrát působí na mnoha místech o poznání bojovněji a energičtěji. Hned úvodní píseň Raise Up, opatřená působivým videoklipem, rozdmýchává rytmický žár, jaký z jejích předchozích nahrávek neznáme. A není to zdaleka poslední skladba, kterou perkusivní nástroje, ať už jsou to všudypřítomná tabla, klasické bicí, cajon nebo jihoindický buben thavil, rozezní do pohlcujícího víru energie. Ta se někdy uvolňuje velmi přímočarým a chytlavým způsobem jako ve zmíněném otvíráku, jindy se skladba trhá na dynamicky kontrastní pasáže, což je případ hned následující Daga Daga. Zpočátku poklidná Paal v závěru uchvátí velkolepou gradací a do písně Vel Undu zase příspěje hostující bubenická legenda Tony Allen jazzem a funkem přefiltrovanou ozvěnou afrických polyrytmů.

Zasněná melancholie ovšem z repertoáru zpěvačky nezmizela. Pěstuje ji především ve vlastních kompozicích, v nichž indický element zůstává skrytější, zatímco přearanžované tradiční nápěvy zasazuje většinou do dravějších temp. Obě polohy se skvěle doplňují a díky výrazně širší dynamické škále celku jemnější skladby také lépe vyniknou. Magdalene nebo Fools procítěností a melodickou průzračností, Orfea tajuplnou až náměsíčnou náladou. Ani střídání angličtiny s tamilštinou nepůsobí nijak rušivě, ostatně tato kombinace se na deskách Susheely Raman osvědčuje dlouhodobě.

Jejím ústředním spolupracovníkem zůstává Sam Mills, někdejší člen postpunkových 23 Skidoo a zároveň zpěvaččin životní partner, jehož vesměs akustické kytarové party dodávají písním podle potřeby rockovější důraznost nebo naopak folkovou vzdušnost. Významný podíl na celkovém zvuku nahrávky mají samozřejmě také hudebníci z indické strany, především houslista Kumar Ragunathan a zpěváci Kutle Khan a Kartik Ragunathan. I díky jejich vkladu, ale především zásluhou vlastní imaginace a schopnosti sladit tradiční s moderním vytvořila Susheela Raman album, kterým překročila vlastní stín. Tím, že v písních zdůraznila své tamilské kořeny a zároveň je učinila posluchačsky atraktivnějšími než kdy předtím, tím, že vsadila na energii a pestrost aniž by opomíjela hloubku.