Speedo je king of garage rock: Night Marchers

Občas si s kámošem vyměňujeme nahrávky skrze Dropbox. A jednou za čas se vedle klasik a jistot ve virtuální krabici objeví neznámé jméno. Jako třeba naposledy The Night Marchers. Název mi absolutně nic neříkal, ale muzika zněla velmi povědomě. Když jsem zjistil, že za kapelou stojí John „Speedo“ Reis, chlápek, který zakládal – troufám si říct kultovní kapely – Rocket from the Crypt, Sultans či Hot Snakes, nebylo se už čemu divit.

Kvartet The Night Marchers pokračuje ve stejné garage linii jako uvedené spolky. Vedle Speeda se tu potkali basák Tom Kitsos z montrealského punkrockového bandu CPC Gangbangs, kytarista Gar Wood a bubeník Jason Kourkounis a zajímavostí budiž, že tři ze členů The Night Marchers (Speedo, Wood a Kourkounis) se již v minulosti sešli v Hot Snakes. Možná proto jim to tak společně hraje. A portfolia členů kapely nejsou u konce, Kourkounis hrával v Delta 72, Wood v Beehive and the Barracudas a Speedo ještě předtím, než propadl garážovému rocku, v Pitchfork a Drive Like Jehu. Jména, která by neměla ujít pozornosti lidem, co se zajímají o nezávislou rockovou muziku.

Nabízí se rýpavá otázka, proč Speedo, jinak též vlastník labelu Swami Records (a taky baru a bůhvíčeho ještě), kde vydává své vlastní projekty i spřízněné spolky, vypouští na orbit kapely, které jsou žánrově i personálně příbuzné, resp. provázané. Na druhou stranu je nutno doplnit, že i když všechny Speedovy garážové spolky čerpají z jedné rokenrolové žíly, každá z nich byla a je něčím specifická. Jako třeba Rocket from The Crypt, kteří prosluli dechovou sekcí a taky tím, že na koncerty pouštěli zdarma lidi, co měli vykérované logo kapely. U The Night Marchers je to malinko jinak. Tady jsou k vidění a slyšení „jen“ čtyři chlápci, kteří valí prvotřídní špinavý rock bez zbytečných kudrlinek. A teď trochu kecám, jelikož třeba ve skladbě Ned Lud nečekaně zazní ženský vokál, který tracku obrušuje hrany (ale zase ne moc – brutální unisono kytary a bicích to prostě nedovolí).

Máme tady dvě kytary, basu, bicí a neuvěřitelné nasazení, které je cítit i ze studiové nahrávky. Když slyším aktuální druhé studiové album Allez! Allez!, vzpomenu si na všechny ty kapely, které jsem v devadesátých letech hltal a obdivoval. Duch The Nation of Ulysses, Delta 72 a Make-Up přežívá i v Night Marchers, kteří navíc mají v žilách napumpovanou abnormální dávku hudebního adrenalinu a jako nadstavbu hitové melodie. Díky dvěma songům, v nichž jsou ke slyšení dechy, si připomeneme Rocket from The Crypt, kapelu, s níž si Speedo v půlce devadesátých let s alby Scream, Dracula Scream! (1995) a RFTC (1998) uždíbnul svůj díl komerčního koláče.

Stejně tak si při poslechu Allez! Allez! nelze nepřipomenout spolky (shodou okolností pocházející ze Skandinávie) jako The Hives, The Flaming Sideburns, Danko Jones, ale třeba i The Hellacopters, pro něž jsou Speedovy kapely když ne evidentně, tak podvědomě velkou inspirací.

Nevím, jak to Speedo (a v tomto případě i druhý kytarista Gar Wood) dělá, ale když tak poslouchám novinku Allez! Allez!, nemám ani v nejmenším dojem, že slyším stále ty stejné otřepané riffy, což by se od muzikanta, který se na scéně pohybuje už od půlky osmdesátých let, dalo tak trochu očekávat. Třeba hned v úvodním tracku vás kytarové riffy rozsekají a podobně silných momentů je deska plná. Co by za nabušené riffy a syrovou roztěkanou energii, která se na vás nezadržitelně valí, dali o dvě generace mladší punkeři. Na Allez! Allez! Speedo s parťáky dokazují, že s věkem se nutně nemusí měknout. A zároveň to nemusí znít směšně.