loomerar | Články / Reporty | 20.03.2014
Standby. Na opuštěném kontroleru zahřívajících DJů bliká červeně 120 a přede mnou zní francouzskou angličtinou: „It’s completely analožik. Nice girl though.“ Potom honky tonk piánkem prolétne 8bitový chumel jak z grimeové instrumentálky. Po koncertě se dozvídám, že berlínský Recondite v Neone měl prý „lepší ups & downs“. Oops. Beat goes on and off.
„Nemyslím si, že Chance of Rain zní jako Detroit Techno deska!“ vyjela Laurel Halo v rozhovoru pro Electronic Beats po redaktorovi, který jí s blahosklonností mormonského staršího cowleyho vnucoval obezličky o emoční temnotě LP Quarantine, světle na konci tunelu v podobě dvojky Chance of Rain. „(...)Nakonec, moje emoce nejsou to, co by vás mělo zajímat.“ Pavel Klusák a jeho postřeh „modrooké dlouhovlasé brunety takhle dřív hudbu nestavěly“ potom vyznívá téměř, že nenosily prsenky. Lidovkový doajén dále v předkoncertním článku naznačuje, že genderové stereotypy navěšené na „svatozář“ Laurel po opuštění vokálních partů úplně nezmizely. Promísily se totiž s předsudky o dřevnosti analogové hudby s rovným beatem, navíc cinknuté „intelektuálštinou“. Často připomínané vzdělání Laurel Halo tohle všechno rozsekne silou 909 plácnutí. V Neone se z prvních řad dalo odpozorovat, že kromě hlavního mixu není její hardware repasovaným fetišem, ale celkem standardní a současný. Možnost kyselinového deště se tak nevylučuje, a byť tlakovou tendenci každý znal, stejně se nakonec zadýchal.
Laurel Halo si pěstuje nechuť k popu srovnatelnou s nechutí k linearitě uvažování jak o historii elektroniky, tak o struktuře samotných tracků. „Thrax“ coby stopy, které vedou k photoshopovaným snímkům opuštěného detroitského industriálu. Klavír staví do napětí k obrábění hardwaru, což stvrzuje deska Chance of Rain i v live provedení. Při uhýbání dávkám zásaditých basů a acidových smyček se úskokům dovnitř žánru nešlo vyhnout. Beaty se v klubu roztahovaly podél stěn s VGA nátěrem, kde jako vždy lunchmeatovsky nechyběl nápis „LAUREL HALO“, uřvaný víc než holka se svým „Laurééél“ ze zadních řad. Kompozérka s diplomem dav často nakopla tlukotem vyztuženým groovy trojosminou, aby pak klimax (další slovní opis hudby, který v EB smetla ze stolu) zvětral dřív než třetinka Gambrina z baru. Legendární detroitský klub The Music Institute fungoval jen něco málo přes rok. MISHKA triko s logem Red Wings praví: „Destroy everything.“
Laurel Halo (uk)
14. 3. 2014, NEONE, Praha
foto © Martin Rejsa
Jan Starý 20.11.2024
Mnohokrát oceněné těleso, ze kterého vyšla také hvězdná skladatelka Caroline Shaw, se představilo u nás vůbec poprvé a očekávání potvrdila i vyprodaná kapacita.
Jiří V. Matýsek 19.11.2024
„Blues je umírající žánr,“ řekl mi v rozhovoru před osmadvacátým ročníkem festivalu Blues Alive jeho booker a majitel Štěpán Suchochleb... Jak se to vezme.
Ema Klubisová 19.11.2024
I Want to Be a Machine nie je o performance a ukážke jej novej hudby. Pozýva nás bližšie, k svojim mentálnym pochodom, chybám počas písania a myšlienkovým odbočkám.
Viktor Palák 18.11.2024
Tibet coby bosý Peter Pan morfující v maniakálního kata nás v Praze prováděl odvrácenou stranou anglického venkova i dojímal vzpomínkou na zemřelé.
Filip Peloušek 17.11.2024
Je to sotva pár dnů, co jsem dočetl Piko Apoleny Rychlíkové a Pavla Šplíchala, to mi ještě nedocházelo, jak potřebný kontext mi dodává ke křtu jedné z nejzásadnějších desek letošního…
Viktor Hanačík 07.11.2024
Oba pojí čtyři roky staré album Brass, cit pro ponuřejší vyprávění, jazz-rapové podhoubí a kontrasty z afroamerické historie... A na dlouhém baru La Fabriky mají zemité Primitivo.
Marek Hadrbolec 31.10.2024
„Zahraj Slipknoty!“ zakřičí někdo. „This is going to sound like Slipknot, I'll even take my glasses off for it,“ odpovídá pohotově Igor, načež Stoned Jesus...
Václav Valtr 28.10.2024
„I wanna taste you, taste your lips, feel your hips,“ znělo z pódia, kde stála zpěvačka v rudých šatech, od prvních okamžiků plně pohroužená do hudby.
Veronika Tichá 27.10.2024
Působivá performance irského kvintetu s vervou a nahlas pojmenovala problémy, které vidí kolem sebe a nebojí se o nich mluvit.
Klára Šajtarová 25.10.2024
V hluku se setkává bolest s rozkoší, zoufalství s rezignací, otázka přežití se stává méně o fyzickém těle a více o duchu.