Vojta Chmelík | Články / Recenze | 13.08.2013
Skromně a bez velkého rozruchu vyšlo na podzim loňského roku debutové EP skupiny SteakHouse Orchestra s názvem SHO vs THE WORLD. Kapela, která z původních deseti členů zeštíhlila sestavu na čtyři, nabídla k poslechu pět tracků, v nichž míchá vitální kombinaci indie, jazzu, elektroniky a prog/post-rocku.
Za celým projektem stojí skladatel, producent a multiinstrumentalista francouzského původu Arnaud Mathieu, který má za sebou spolupráci hned s několika osobnostmi české hudební scény (Bára Basiková, Michal Horáček). Kolem sebe shromáždil talentované hudebníky: zpěváka a saxofonistu Jonáše Zbořila z elektro-folkového dua Sundays on Clarendon Road, bubeníka izraelského původu Yonatana Omera, který byl členem kapel Khoiba a Al-Yaman, a baskytaristu Tomáše Lhotu.
Čtvrthodinová stopáž EP skýtá širokou paletu nálad, od poklidného intra s titulním názvem přes nejhitovější kus Pearl, temnou a depresivní Interpolace a intimní baladu My Gift to the World až po najazzlou kompozici A Sunny Day (A Bohneur Song). Na rozdíl od dalších kapel české alternativní scény se SteakHouse Orchestra nebojí využít většího množství synkop, střídání taktů a zajímavějších harmonií. Přitom se nepouští do obšírných instrumentálních exhibicí a ve chvílích, kdy se posluchač může trochu ztrácet v částech plných muzikantských vtípků, je zachráněn přímou bigbítovou pasáží. Nabízí se srovnání se západními kapelami jako Doves, Elbow nebo s jejich oblíbenými Arcade Fire, všechno je ovšem vydatně říznuté jazzovými groovy. Z barvy hlasu Jonáše Zbořila navíc čiší cosi černošského, nádech soulu a blues, který jazzovou stránku a celkové vyznění desky kompletuje.
Jedná se sice o záležitost na pomezí popovější indierockové scény a alternativy, na poslech poněkud náročnější než velká část tuzemské produkce, nicméně nenudí, má spoustu energie a „šťávy“ a může se stát pojítkem mezi oběma posluchačskými tábory.
SteakHouse Orchestra - SHO vs THE WORLD (self-released, 2013)
www.steakhouseorchestra.com
Jakub Veselý 21.11.2024
Inšpiráciami sa Templeman netají, na R&B a soulových prvkoch sa podpísala hudba Stevieho Wondera a Princea, indie rock s jemnou psychedéliou pripomínajú Tame Impala alebo MGMT.
Magdalena Fendrychová 11.11.2024
Texty se nezabývají současnými společenskými problémy nebo zásadními citovými zvraty, spíš popisují každodenní situace a fantazie.
Žofie Křížková 05.11.2024
Dvaačtyřicetiminutová stopáž zahrnuje jediný track a ten nabízí ponor do hluboce meditativní lázně neopakovatelných nuancí. Za týden v Praze.
Sára Prostějovská 28.10.2024
Synthpopové Forgive Too Slow vypráví deset krátkých příběhů lásky, jíž autorka v každém z nich nahlíží jinýma očima.
Šimon Žáček 28.10.2024
Druhá série Rodu draka se tak moc věnuje intimním chvílím rodinných členů, až zapomíná na zásadní konflikt. Anebo je to záměr?
Lea Valentová 25.10.2024
Dômyselnú dramaturgickú pavučinu tak organizačný tím pretkal napríklad lokálnymi mýtmi aj ladením nástrojov z mimoeurópskych lokalít.
Michal Berec 05.10.2024
Nosným kameňom je hypnotická repetitívnosť motívov, improvizácia na pomedzí apalačského folku a jazzu, ktorá sa ale môže postupne začať zlievať.
Richard Michalik 31.08.2024
Opäť cez vydavateľstvo Constellation (Godspeed You! Black Emperor, Jerusalem in My Heart) a opäť s rovnakým producentom (Zach Scholes).
Jakub Veselý 30.08.2024
Názov Doomer Music je na mieste a album nám prináša pohľad do sveta, v ktorom sú ľudské emócie potlačené, kde môžeme vidieť len drsnú schránku panelových domov.
David Stoklas 27.08.2024
Final Summer je deska, ze které čiší životní síla a touha něco dělat. A dělat to navzdory příkořím.