Territorial Pissings - Comeback Kid v Ostravě

Pověstné klišé o předkapelách s horším zvukem se samozřejmě potvrdilo. Ne že by si ho Malevolence zasloužili. Moderní postupy míň, odkazy ke staré klasice víc. Breakdowny ano, metalové kytárky taky. Před podiem se vytvořil široký půlměsíc a za něj se nikdo neodvážil. Výzvy k akci prošly postupnou redukcí z „udělejte bordel“ na „kývejte hlavama“, to už byl pro komorní osazenstvo klubu menší problém. Zkomponovali to chytře, zahráli parádně, ale znělo to na hovno. Rozpaky.

Namísto Rise Against mohla režisérka Stmívání nechat čerstvě plešatého Jaye Adamse pařit na The Greenery. Ne náhodou je skejt pro americký kvartet srdcovka a Faceplant jediná pozitivní věc, zbytek je nasraný náser. Hardcore/punk s připálenou kůrkou, zběsilým tempem a šíleným frontmanem, co když zařve FUCK YOU, chce se vám chcípnout. Vizáží, inkoustem a nasazením připomněl Franka Cartera, víc má ale jeho muzika společného s novými, aktuálními tóny Gallows. Publikum se konečně rozhýbalo i bez plivání rozkazů, jen škoda, že nedošlo na cover od Stooges, a taky toho zvuku. Bubeník dával sestavě škopků a želez co proto, nic z toho ale nevyznělo dostatečně průrazně. Lákání na následující předkrm nebylo daleko od pravdy. „They are the heaviest fucking thing you’ll ever experience. Just wait…“

Xibalba ryje do žuly, lajna je hlubší než delší a poprvé v rámci večera mě nesral pocit praskající hlavy, byl tak nějak adekvátní. Tohle prostě potichu poslouchat nejde a každý, kdo si set užil, je lhář nebo magor. (VINEN!) Těžkotonážní psychedelie víc z Mexika než ze Států, ale na tom nezáleží. Temno nepotřebuje škatule. Vydává je Southern Lord a hrajou ZLO, nic výstižnějšího se napsat nedá, když nechcete střílet klišé. Kytary nezavřely hubu a namísto meziher řezaly kosti vazbením. Pomaleji už to fakt nejde. Frontman Nate by bez kapuce nezařval ani o pomoc, vrátil téhle části oděvu nekomický šmrnc, naopak vidět strunovou sekci, jak si posílá jointa z huby do huby za hnusných tónů Hasta La Muerte mi přišlo k popukání. Náznak světla ve vší té smrtonosnosti. Tohle zlo by dokázali zmrazit jedině Psyke Project. A víc heavy byli pouze Neurosis.

Vzhledem k popularitě Comeback Kid nejen v Ostravě, ale všude na světě, mě účast smutně překvapila, když ale nastoupily hlavní hvězdy s otvírákem nového alba, i málo postačilo k vytvoření odpovídající atmosféry, což se nedá říct o zvuku. Stál jsem vzadu, ale rachotu nešlo utéct a mikrofon to věděl, proto neustále posílal zpětnou vazbu tak otravnou, jako opakované stížnosti na nedokonalost a nečistotu hardcorového koncertu. Nastoupili zástupci křupavých, temných i kovovějších odnoží, závěrem se dostaly ke slovu hlavně melodie. A hymny. False Idols Fall, Partners in Crime, jak je můžeme nemilovat? Poslední album sice stojí za starou belu, jenže katalog mají Comeback Kid bohatý. Bylo vidět, že kapela si svůj set užívá stejnou měrou jako kotel pod pódiem a taky nám to nezapomněli sdělovat, přesně jak velí tradice. Nejsilnější z refrénů odzpíval bukanýr Jeremy s jedním sklem na očích, což zjevně překvapilo i jeho spoluhráče. Nezapomnělo se ani na dvacet let mrtvého Kurta, s čímž spousta přítomných nepočítala. Territorial Pissings sedla jak momentu, tak kapele. Zasloužený statut hvězd v rámci žánru a scény. Jen ta účast a bolest hlavy mohly dopadnout líp, než jak velí tradice.