Anna Mašátová | Články / Reporty | 18.05.2015
Konečně se v Čechách trojice z Indiany zastavila déle než jen na hajzlíkovou pauzu na dálnici. A to mají starý kontinent projetý křížem krážem - dle vlastních slov jsou tu poosmnácté, což je vzhledem k frontmanově nedávno oslaveným čtyřiatřicátým narozeninám velmi slušná bilance.
Josh “Reverend” Peyton, mistr strun a především techniky fingerpicking, byl už jako dítě okouzlen klasiky Jimim Hendrixem, Bobem Dylanem či Neilem Youngem. Fanoušek dřevní muziky, blues a americany založil Big Damn Band se svým bratrem Jaymem. Jenže sám okusil, že se nic nesmí přehánět. Neustálé brnkání na struny mu přivodilo vážné zdravotní problémy, doktoři tvrdili, že už si nikdy nezahraje a Reverend strávil rok jako hotelový recepční, snící po nocích o hraní.
Následná operace byla úspěšná, při rekonvalescenci potkal Breezy, netrvalo dlouho a rande se zvrhla ve zkoušky kapely. Jen post bubeníka se obměňoval a v současné sestavě nalezneme Bena “Bird Dog” Bussella. Předskakování Derek Trucks Bandu je utvrdilo v rozhodnutí muzikou se živit, rozprodali majetek a vydali se na cesty. Dnes svůj čas dělí mezi koncertní šňůry a život v lesích, žádná hipsterská hra na autentično. Nasvalený obr v lacláčích s pečlivě zastřiženým vousem a tetováním, který zvládne z kytar vyloudit zvuk půlky kapely, to když palcem hraje basové linky a zbylé prsty se podělí o melodii. Macatá krasavice v golfových rukavicích s náprstky na rukou a hořící valchou a bubeník, co má místo jednoho bubnu plastové kbelíky.
Peyton si do Prahy dovezl slušný arzenál – kytaru rohatou, dobro i instrument z krabice od doutníků. Dupalo se, tleskalo i hulákalo, ďáblové vypadali jako andělé a andělé jako peklo. Kromě vlastního repertoáru především z nejnovější desky So Delicious (Let’s Jump a Train, Dirt, Scream at the Night nebo Pot Roast and Kisses) vyřvával sál Akropole i Bo Diddleyho You Can't Judge a Book by the Cover.
Big Damn Band hraje, jako žije. Řítí se jako splašené stádo, až lítají činely vzduchem, a div že nelítají jiskry od nebezpečně rychlého slidu, občas se vytáhne foukací harmonika, vše s úsměvem a tanečky bodrých zabijáků. Ostře kořeněný, šťavnatý a masitý hudební country blues žrádýlko, na které budete dlouho vzpomínat s těžko zadržitelným slintáním.
The Reverend Peyton’s Big Damn Band (usa)
16. 5. 2015, Palác Akropolis, Praha
Foto (c) Tomáš Moudrý
Jan Starý 20.11.2024
Mnohokrát oceněné těleso, ze kterého vyšla také hvězdná skladatelka Caroline Shaw, se představilo u nás vůbec poprvé a očekávání potvrdila i vyprodaná kapacita.
Jiří V. Matýsek 19.11.2024
„Blues je umírající žánr,“ řekl mi v rozhovoru před osmadvacátým ročníkem festivalu Blues Alive jeho booker a majitel Štěpán Suchochleb... Jak se to vezme.
Ema Klubisová 19.11.2024
I Want to Be a Machine nie je o performance a ukážke jej novej hudby. Pozýva nás bližšie, k svojim mentálnym pochodom, chybám počas písania a myšlienkovým odbočkám.
Viktor Palák 18.11.2024
Tibet coby bosý Peter Pan morfující v maniakálního kata nás v Praze prováděl odvrácenou stranou anglického venkova i dojímal vzpomínkou na zemřelé.
Filip Peloušek 17.11.2024
Je to sotva pár dnů, co jsem dočetl Piko Apoleny Rychlíkové a Pavla Šplíchala, to mi ještě nedocházelo, jak potřebný kontext mi dodává ke křtu jedné z nejzásadnějších desek letošního…
Viktor Hanačík 07.11.2024
Oba pojí čtyři roky staré album Brass, cit pro ponuřejší vyprávění, jazz-rapové podhoubí a kontrasty z afroamerické historie... A na dlouhém baru La Fabriky mají zemité Primitivo.
Marek Hadrbolec 31.10.2024
„Zahraj Slipknoty!“ zakřičí někdo. „This is going to sound like Slipknot, I'll even take my glasses off for it,“ odpovídá pohotově Igor, načež Stoned Jesus...
Václav Valtr 28.10.2024
„I wanna taste you, taste your lips, feel your hips,“ znělo z pódia, kde stála zpěvačka v rudých šatech, od prvních okamžiků plně pohroužená do hudby.
Veronika Tichá 27.10.2024
Působivá performance irského kvintetu s vervou a nahlas pojmenovala problémy, které vidí kolem sebe a nebojí se o nich mluvit.
Klára Šajtarová 25.10.2024
V hluku se setkává bolest s rozkoší, zoufalství s rezignací, otázka přežití se stává méně o fyzickém těle a více o duchu.