Zdeněk Němec | Články / Reporty | 28.02.2015
Yann Tiersen není jen muzikant (multiinstrumentalista a skladatel), ale taky producent. Loňská deska Silent od Emilie Quinquis aka Tiny Feet vznikala pod jeho taktovkou a na oplátku Emilie vokálně přispěla na jeho poslední nahrávce.
Monotónní basa, kytara a elektronika, které si „one woman band“ sama živě sampluje, baví Roxy. Hypnotická psychedelie a zpěv. Volba supportu jasně předznamenává, co bude následovat. Tíživá atmosféra, kterou Emilie nastiňuje, nemá daleko k melancholickému pojetí Infinity. Tiny Feet navíc stejně jako Yann Tiersen nezní naživo jako z desky. Píseň Fellow dohání jemnou slečnu k „nepříčetnosti“, živelnost a energie na koncertních prknech spojují oba interprety a bonusem budiž vokální hostovačka Emilie v Yannově setu.
Od soundtracku k milované Amélii uplynulo už téměř patnáct let a její autor Guillaume Yann Tiersen stihl nahrát další neméně úspěšné soundtracky a vynikající studiová alba. Do Prahy přijel představit osmičku s logickým názvem Infinity (tedy ležatou osmičku). Hudba pro kameny, moře a lásku k nim. Akordeon zůstal doma a vůbec to nevadilo.
Zahajuje se mluveným slovem „ze záznamu“. Meteorities předznamenává, že dnes večer budou mít největší zastoupení písně z aktuální desky, fanoušci mají naposloucháno a hltají každý mistrův úder do klaviatury, xylofonu či zvonkohry. Všichni napjatě očekávají moment, kdy Tiersen sáhne po houslích. Koňské žíně létají vzduchem při smyčcové smršti ve skladbě Palestine, okamžik největšího vzrušení, který můžou překonat jen písně z Amélie. Foukací klávesy znamenají jediné... La Dispute. Reakce jsou bouřlivé.
Setlist se skládá především z nové tvorby a má dva přídavky. Jeden připravený (rozdělený do dvou částí) a druhý za odměnu. Nejprve hraje samotný Tiersen známé soundtrackové melodie, následuje dlouhé synťákové tornádo Kosmischer Läufer, které je poctou tajné olympijské desce německého skladatele Martina Zeichneteho. Lahůdka pro prořídlý sál. Zbylí však nechtějí Tiersena pustit z pódia, vrací se celá kapela s nejkratší a nejintenzivnější rockově-smyčcovou skladbou večera. Respekt k fanouškům a naopak.
Yann Tiersen (fr) + Tiny Feet (fr)
26. 2. 2015, Roxy, Praha
Jan Starý 20.11.2024
Mnohokrát oceněné těleso, ze kterého vyšla také hvězdná skladatelka Caroline Shaw, se představilo u nás vůbec poprvé a očekávání potvrdila i vyprodaná kapacita.
Jiří V. Matýsek 19.11.2024
„Blues je umírající žánr,“ řekl mi v rozhovoru před osmadvacátým ročníkem festivalu Blues Alive jeho booker a majitel Štěpán Suchochleb... Jak se to vezme.
Ema Klubisová 19.11.2024
I Want to Be a Machine nie je o performance a ukážke jej novej hudby. Pozýva nás bližšie, k svojim mentálnym pochodom, chybám počas písania a myšlienkovým odbočkám.
Viktor Palák 18.11.2024
Tibet coby bosý Peter Pan morfující v maniakálního kata nás v Praze prováděl odvrácenou stranou anglického venkova i dojímal vzpomínkou na zemřelé.
Filip Peloušek 17.11.2024
Je to sotva pár dnů, co jsem dočetl Piko Apoleny Rychlíkové a Pavla Šplíchala, to mi ještě nedocházelo, jak potřebný kontext mi dodává ke křtu jedné z nejzásadnějších desek letošního…
Viktor Hanačík 07.11.2024
Oba pojí čtyři roky staré album Brass, cit pro ponuřejší vyprávění, jazz-rapové podhoubí a kontrasty z afroamerické historie... A na dlouhém baru La Fabriky mají zemité Primitivo.
Marek Hadrbolec 31.10.2024
„Zahraj Slipknoty!“ zakřičí někdo. „This is going to sound like Slipknot, I'll even take my glasses off for it,“ odpovídá pohotově Igor, načež Stoned Jesus...
Václav Valtr 28.10.2024
„I wanna taste you, taste your lips, feel your hips,“ znělo z pódia, kde stála zpěvačka v rudých šatech, od prvních okamžiků plně pohroužená do hudby.
Veronika Tichá 27.10.2024
Působivá performance irského kvintetu s vervou a nahlas pojmenovala problémy, které vidí kolem sebe a nebojí se o nich mluvit.
Klára Šajtarová 25.10.2024
V hluku se setkává bolest s rozkoší, zoufalství s rezignací, otázka přežití se stává méně o fyzickém těle a více o duchu.