Články / Reporty

Ukázněné techno s neukázněným zvukem (Recondite)

Ukázněné techno s neukázněným zvukem (Recondite)

blueskin | Články / Reporty | 06.03.2017

V pátek warehouse party v Praze, další dva dny hraní ve Spojených státech. I tak může vypadat pracovní víkend jedné z nejžádanějších hvězd současné taneční elektroniky. Lorenz Brunner aka Recondite do Prahy dorazil s několikahodinovým zpožděním, přesto se první tóny jeho setu rozezněly vysočanskou Halou 70 s přijatelným skluzem. I kdyby ale zahrál místo o půl jedné až nad ránem, bylo by to většině návštěvníků nejspíš fuk. Tohle byla totiž akce, o které se předem mluvilo jako o události sezóny. Přece jen se nestává často, aby v Praze hrál někdo, koho čtenáři Resident Advisoru opakovaně zvolili do nejvyšších pater žebříčku nejlepších live actů planety.

Live act znamená v případě Recondita jednoduchý abletonový setup s několika kontrollery. S jeho pomocí odehrál devadesátiminutový set, který byl prostý nějakých větších překvapení. Recondite dělá techno, které se dá popsat jako ukázněné. Během chvilky obvykle načrtne průběh celé skladby, který pak důsledně naplňuje. Neznamená to, že by jeho tvorba postrádala dynamiku, ta se ale často vyjeví až postupně prostřednictvím drobných posunů v texturách a práci s odmlkami. Všechny tyto prvky Recondite přenesl i do svého živého setu, chybělo snad jen větší zapojení typického acidového kníkání. Nebo se možná jen ztratilo v důsledku zvukových podmínek haly, které měly daleko k ideálu.

A právě ke zvuku směřují největší výhrady. O co lepší mohlo být Reconditovo vystoupení, kdyby se rytmy v rozlehlém prostoru netříštily a basové tóny nezpůsobovaly takové utrpení? I z těchto důvodů mě mnohem více bavilo trávit čas v místnosti s druhým pódiem. Původně šlo snad o jakousi kancelář a atmosféra, která tu během Komiksu vládla, silně připomínala parties konané pod hlavičkou Boiler Room. Večer tu rozjížděla djka Barbora, takto členka kolektivu Tetris. Dlouho jsem neslyšel dje, který by mě tak nadchnul výběrem skladeb. Ten se zdá hrát pro Barboru větší roli než technické aspekty mixu a výsledek tak připomíná spíše poslech tradiční mixtape, jen s tím rozdílem, že tu má své místo house, techno a leccos mezi tím.

Na house s výrazným funky odérem sázel Medallion Man, britská spojka česko-australského labelu Beef Records. Škoda jeho nasazení proti hlavní hvězdě večera, někdo ale tuhle nevděčnou roli zastat musí. Daleko spíš bych oželel zahřívací set dje Lumiera, který naplnil hlavní sál notně zašpiněným housem bez výraznější jednotící linky. Technické aspekty djingu tu vysoko převyšovaly hudební stránku, což se naštěstí nedá říct o dvou setech, které party naopak uzavíraly. V hale to bylo b2b vystoupení djů Schwa a Fatty M, na druhém pódiu zas „obíhačka” v podání trojice fleika, Yan a Fred Czital. V obou případech se hrálo převážně houseově, nouze nebyla o výrazné skladby ani o masivní dropy.

Cestou domů jsem se nemohl zbavit dojmu, že se to celé odehrálo nějak rychle, těžko to ale klást někomu za vinu. Jsou prostě akce, které dokáží do jedné noci vměstnat řadu zážitků, pak jsou takové, které preferují kvalitu před kvantitou a tohle byla jedna z nich. Určitě je na čem pracovat - kromě výše zmíněných problémů se zvukem bych si dovedl představit propracovanější dramaturgii (opět ten Lumiere, který mě na hlavní hvězdu rozhodně příliš nenavnadil), neškodilo by ani vylepšit pár provozních věcí typu vylepení časových rozpisů nebo lepšího označení místa konání. Pak by se možná akce z kategorie „moc dobré” posunula do kategorie „nezapomenutelné”.

Info

Komiks w/ Recondite live
3. 3. 2017 Hala 70, Praha

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Chvilky transcendence (Roomful of Teeth)

Jan Starý 20.11.2024

Mnohokrát oceněné těleso, ze kterého vyšla také hvězdná skladatelka Caroline Shaw, se představilo u nás vůbec poprvé a očekávání potvrdila i vyprodaná kapacita.

Postřehy v modré (Blues Alive 2024)

Jiří V. Matýsek 19.11.2024

„Blues je umírající žánr,“ řekl mi v rozhovoru před osmadvacátým ročníkem festivalu Blues Alive jeho booker a majitel Štěpán Suchochleb... Jak se to vezme.

Jenny chce byť strojom (Jenny Hval)

Ema Klubisová 19.11.2024

I Want to Be a Machine nie je o performance a ukážke jej novej hudby. Pozýva nás bližšie, k svojim mentálnym pochodom, chybám počas písania a myšlienkovým odbočkám.

Pohleďte, krásný, raněný démon (Current 93)

Viktor Palák 18.11.2024

Tibet coby bosý Peter Pan morfující v maniakálního kata nás v Praze prováděl odvrácenou stranou anglického venkova i dojímal vzpomínkou na zemřelé.

Co to všechno stojí (Anki)

Filip Peloušek 17.11.2024

Je to sotva pár dnů, co jsem dočetl Piko Apoleny Rychlíkové a Pavla Šplíchala, to mi ještě nedocházelo, jak potřebný kontext mi dodává ke křtu jedné z nejzásadnějších desek letošního…

Temný půvab rapové poezie (Moor Mother & billy woods)

Viktor Hanačík 07.11.2024

Oba pojí čtyři roky staré album Brass, cit pro ponuřejší vyprávění, jazz-rapové podhoubí a kontrasty z afroamerické historie... A na dlouhém baru La Fabriky mají zemité Primitivo.

Útěk na čarodějnou horu (Stoned Jesus)

Marek Hadrbolec 31.10.2024

„Zahraj Slipknoty!“ zakřičí někdo. „This is going to sound like Slipknot, I'll even take my glasses off for it,“ odpovídá pohotově Igor, načež Stoned Jesus...

Kdo byla, je Miss Flower? (Emilíana Torrini)

Václav Valtr 28.10.2024

„I wanna taste you, taste your lips, feel your hips,“ znělo z pódia, kde stála zpěvačka v rudých šatech, od prvních okamžiků plně pohroužená do hudby.

I wanna see you fucking dance! (Gurriers)

Veronika Tichá 27.10.2024

Působivá performance irského kvintetu s vervou a nahlas pojmenovala problémy, které vidí kolem sebe a nebojí se o nich mluvit.

Lámání kostí i ducha (Pharmakon & co.)

Klára Šajtarová 25.10.2024

V hluku se setkává bolest s rozkoší, zoufalství s rezignací, otázka přežití se stává méně o fyzickém těle a více o duchu.

Offtopic

Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Souhlasím Další informace