Anna Mašátová | Články / Reporty | 31.10.2014
Bylo by zajímavé zjistit, zda organizátoři předpokládali takový úspěch koncertu britského ansámblu Ukulele Orchestra of Great Britain. Kdoví.
Akropole byla i přes ne zrovna lidové vstupné našlapaná k prasknutí, mininástroj podobný kytaře je zkrátka v kurzu, a to nejen za kanálem, vždyť i na tuzemské scéně se havajský instrument objevuje čím dál častěji. Co je malé, je nejen hezké, ale i dobře zní. A právě to se roku 1985 snažili britské veřejnosti předvést zakladatelé orchestru. Projekt pro zábavu se stal brzy veleúspěšným, během desítek let na scéně nejen, že UOoGB vyprodal sály snad po celém světě, ale zahrál si na značně prestižních místech. Womad, BBC, Royal Albert Hall, Carnegie Hall, spolupracovali s Madness či Kaiser Chiefs.
Žánr? Drnkací, chtělo by se napsat. Angličtí ukulelisté se jen tak něčeho nezaleknou, jejich hudební cesta je jedna dlouhá výzva. Kate Bush? Čajkovskij? Sex Pistols? David Bowie? Nic není problém, pop, muzikály, punk, protřepat, zamíchat a kopnout do lidí. Na kontě mají pěknou řádku alb i live DVD. Britský humor se nezapře, osmička na pódiu rozesmívala diváky sebemenší glosou. Není divu, že je The Independent nazval “nejzábavnějším hudebním projektem v zemi”. V Čechách se sice chodí pro vyznamenání v mikině, Britové ale nasadili večerní dress code, obleky a vázanky, elegance v praxi. Beatles o sobě prohlašovali, že jsou populárnější než Ježíš, Ukulele Orchestra tvrzení smetli tím, že jsou populárnější než Jidáš, Lady Gaga se může oblékat do masa a chodit nahá den co den, na postarší Briťáky a Britky s roztomilým nástrojem v ruce stejně nemá, a její Born This Way zazpívali a zahráli asi o dvě stě procent lépe. Ani Happy Pharrella Williamse už zdaleka nebylo tak protivné jako originál.
Variace na Handelovo téma se směsí osmdesátkových a devadesátkových disko hitů od Glorii Gaynor po Fugees, s každou slokou propukal sál v nadšení a řehot, nad pekelným mixem virtuózně zahraného popu. Should I stay Or Shoul I Go od The Clash, několik přídavků, konce litoval snad každý. Inu, slovy klasika - i s malým nástrojem, se dá zahrát velký koncert.
Ukulele Orchestra of Great Britain (uk)
29. 10. 2014, Palác Akropolis, Praha
Foto (c) Michal Hradecký
Jan Starý 20.11.2024
Mnohokrát oceněné těleso, ze kterého vyšla také hvězdná skladatelka Caroline Shaw, se představilo u nás vůbec poprvé a očekávání potvrdila i vyprodaná kapacita.
Jiří V. Matýsek 19.11.2024
„Blues je umírající žánr,“ řekl mi v rozhovoru před osmadvacátým ročníkem festivalu Blues Alive jeho booker a majitel Štěpán Suchochleb... Jak se to vezme.
Ema Klubisová 19.11.2024
I Want to Be a Machine nie je o performance a ukážke jej novej hudby. Pozýva nás bližšie, k svojim mentálnym pochodom, chybám počas písania a myšlienkovým odbočkám.
Viktor Palák 18.11.2024
Tibet coby bosý Peter Pan morfující v maniakálního kata nás v Praze prováděl odvrácenou stranou anglického venkova i dojímal vzpomínkou na zemřelé.
Filip Peloušek 17.11.2024
Je to sotva pár dnů, co jsem dočetl Piko Apoleny Rychlíkové a Pavla Šplíchala, to mi ještě nedocházelo, jak potřebný kontext mi dodává ke křtu jedné z nejzásadnějších desek letošního…
Viktor Hanačík 07.11.2024
Oba pojí čtyři roky staré album Brass, cit pro ponuřejší vyprávění, jazz-rapové podhoubí a kontrasty z afroamerické historie... A na dlouhém baru La Fabriky mají zemité Primitivo.
Marek Hadrbolec 31.10.2024
„Zahraj Slipknoty!“ zakřičí někdo. „This is going to sound like Slipknot, I'll even take my glasses off for it,“ odpovídá pohotově Igor, načež Stoned Jesus...
Václav Valtr 28.10.2024
„I wanna taste you, taste your lips, feel your hips,“ znělo z pódia, kde stála zpěvačka v rudých šatech, od prvních okamžiků plně pohroužená do hudby.
Veronika Tichá 27.10.2024
Působivá performance irského kvintetu s vervou a nahlas pojmenovala problémy, které vidí kolem sebe a nebojí se o nich mluvit.
Klára Šajtarová 25.10.2024
V hluku se setkává bolest s rozkoší, zoufalství s rezignací, otázka přežití se stává méně o fyzickém těle a více o duchu.