Jana Vondrušová | Články / Reporty | 16.11.2014
První návštěva nově otevřeného SONO Centra, od které jsem nic zvláštního nečekala, prostě další mamut, kam se vejde spousta lidí, člověk je pořád pod dohledem security a připadá si jak pták v kleci. Ale kdepak. Prostor je sice poměrně velký, ale není to tak hrozné, jak se může na první pohled zdát, celkový dojem je příjemný a i ve větším množství lidí máte pocit, že jste s účinkujícími „v kontaktu“.
Nebylo vyprodáno, na druhou stranu bylo znát, že ti, co přišli, věděli. Jedinou neznámou tak byla americká písničkářka izraelského původu Rosi Golan a její spoluhráč Brendan Walters, kteří celý večer zahajovali. Zavítali k nám vůbec poprvé a určitě ne naposled. Rosi má krásný sametový hlas a její písničky se zaryjí pod kůži, zvláštním způsobem se zdají být povědomé, i když nevíte odkud. Po krátké přestávce se na pódiu začali objevovat muzikanti z doprovodné kapely a pak i Markéta Irglová. Zdálo by se, že vypadá pořád stejně jako kdysi, jen už není tou -náctiletou dívenkou z Once, ale dospělou ženou s vyzrálým hlasovým projevem a působivými texty, které člověka donutí se zamyslet a přenáší do jiného světa. Zazněly převážně skladby z nové desky Muna, ale došlo i na staré a osvědčené jako If You Want Me, The Hill nebo oscarovou Falling Slowly. Zajímavou a nepřeslechnutelnou součástí skupiny je původem íránská zpěvačka a hráčka na tradiční buben daf Aida Shahghasemi, která si po neuvěřitelném sólu vysloužila bouřlivý potlesk. Zaujala i úprava instrumentálky The Swell Season, nyní opatřená textem v jazyce farsí.
Publikum se nebránilo společnému zpívání s interprety, napřed podpořili Rosi a pak v jedné z posledních skladeb večera (I Have Loved You Wrong) i Markétu, která se omlouvala za text v angličtině, prý jednou napíše český. Čeština zazněla na samém konci, kdy bez doprovodu vystřihla Krylovy Jeřabiny, za což ji sál odměnil potleskem vestoje. Markéta Irglová je pořád stejně pohodová holka jako dříve, ať jí to vydrží.
Markéta Irglová + Rosi Golan (usa)
8. 11. 2014, SONO Centrum, Brno
Jan Starý 20.11.2024
Mnohokrát oceněné těleso, ze kterého vyšla také hvězdná skladatelka Caroline Shaw, se představilo u nás vůbec poprvé a očekávání potvrdila i vyprodaná kapacita.
Jiří V. Matýsek 19.11.2024
„Blues je umírající žánr,“ řekl mi v rozhovoru před osmadvacátým ročníkem festivalu Blues Alive jeho booker a majitel Štěpán Suchochleb... Jak se to vezme.
Ema Klubisová 19.11.2024
I Want to Be a Machine nie je o performance a ukážke jej novej hudby. Pozýva nás bližšie, k svojim mentálnym pochodom, chybám počas písania a myšlienkovým odbočkám.
Viktor Palák 18.11.2024
Tibet coby bosý Peter Pan morfující v maniakálního kata nás v Praze prováděl odvrácenou stranou anglického venkova i dojímal vzpomínkou na zemřelé.
Filip Peloušek 17.11.2024
Je to sotva pár dnů, co jsem dočetl Piko Apoleny Rychlíkové a Pavla Šplíchala, to mi ještě nedocházelo, jak potřebný kontext mi dodává ke křtu jedné z nejzásadnějších desek letošního…
Viktor Hanačík 07.11.2024
Oba pojí čtyři roky staré album Brass, cit pro ponuřejší vyprávění, jazz-rapové podhoubí a kontrasty z afroamerické historie... A na dlouhém baru La Fabriky mají zemité Primitivo.
Marek Hadrbolec 31.10.2024
„Zahraj Slipknoty!“ zakřičí někdo. „This is going to sound like Slipknot, I'll even take my glasses off for it,“ odpovídá pohotově Igor, načež Stoned Jesus...
Václav Valtr 28.10.2024
„I wanna taste you, taste your lips, feel your hips,“ znělo z pódia, kde stála zpěvačka v rudých šatech, od prvních okamžiků plně pohroužená do hudby.
Veronika Tichá 27.10.2024
Působivá performance irského kvintetu s vervou a nahlas pojmenovala problémy, které vidí kolem sebe a nebojí se o nich mluvit.
Klára Šajtarová 25.10.2024
V hluku se setkává bolest s rozkoší, zoufalství s rezignací, otázka přežití se stává méně o fyzickém těle a více o duchu.