Ve starém baráku Hidden Orchestra (Creaks Soundtrack)

Jazyk starých stavení se skládá z nepřeberného skřípání, vrzání a praskání, z nichž ani jedno nikdy nezní úplně stejně. V jednom takovém domě se odehrává příběh poslední hry brněnského herního studia Amanita Design – Creaks. Tvůrci se během své kariéry proslavili nejen jedinečnou, ručně kreslenou grafikou, ale i znamenitými hudebními doprovody her. Průlomovému Machinariu a dechberoucímu Samorostovi 3 pomohl vtisknout duši Tomáš Dvořák aka Floex, na jedinečném jazyku Botaniculy se podepsali pardubičtí Dva. Creaks je asi nejambicióznějším projektem Amanity a o hudbu se opět postaral špičkový skladatel. Asi nejen shodou náhod je to Floexův dlouholetý přítel Brit Joe Acheson, schovaný pod hlavičkou svého nejznámějšího projektu Hidden Orchestra.

Pro Amanitu Design byla hudba vždycky něčím víc než jen atmosférická opora příběhu, funguje i jako jedna z herních mechanik. Nejpatrnější je to u Samorosta, kde je hudba přímo vetkaná do srdce bambulatého hrdiny. Creaks je nenápadnější a místy navazuje na chmurnou snovost Dvořákova Machinaria, rovněž významně reaguje na dynamiku hry plné nápaditých puzzlů. Na začátku se zvuková složka nenápadně vlní v pozadí, ale jakmile hráč naťukne správný postup, rozzáří se jako lampička v potemnělé místnosti a ze stínu se vynoří dechberoucí plejáda všech více i méně představitelných nástrojů. Ty se během šesti hodin postupně rozvíjejí a nabývají jak na komplexnosti, tak na zvukové barevnosti.

Přestože album vycházející u pražského labelu Minority Records pak Acheson významně zredukoval, v jeho struktuře se stále zrcadlí herní svět. Na dvouhodinové nahrávce si pohrává s postupným vývojem, její části evokují tu baroko, tu ke klasicismus, tu futuristický elektro noir. Proplétá se zde kalimba s pulzující elektronikou, jemně nalíčené smyčce s oblými akustickými zvuky něžného klavíru, vypreparovaný glockenspiel s „harfou“ z kráječe vajec. Jakkoli bezbřehý dojem nekonečna vytváří mnoho opakujících se repetic, přetrvává dojem útulnosti a pocit, že Creaks přímo vybízí k zabydlení. Acheson využívá mnoho a mnoho vrstev, ovšem nezabředává do komplikovanosti, a i při těch nejlíbeznějších momentech se vyhýbá kýči.

Z Creaks neustále dýchá atmosféra starodávné vily, jejíž místnosti jsou plné poliček s těmi nejroztodivnějšími předměty symbolizujícími vzpomínky jejích obyvatel. Pokud Amanita Design dokázali uhrančivě vykreslit romantizovanou barabiznu, díky Achesonovi se stává domovem.