Články / Reporty

Všichni jsme tu kámoši (Shame)

Všichni jsme tu kámoši (Shame)

Filip Peloušek | Články / Reporty | 15.11.2023

Se Shame už jsem letos měl jednou tu čest. Uprostřed pařáku na Pohodě jsem si jejich set užíval usazený na tribuně s mírným překvapením, jak klidně působí songy z posledního alba. Když se o pár měsíců později blížím šlehaný štiplavým podzimním větrem přes Hlávkův most k Fuchsu, mám tušení, že tentokrát dostanu trochu jiný druh zážitku.

Už během předskakujících Chief Bromden se prostor klubu příjemně plní a zahání tak můj strach, kolik lidí najde cestu v prochladlou neděli na Štvanici. Parta kolem Štěpána Pařízka nakopává motor večera a nastavuje hlukovou hladinu svými noiserockovými plochami přesně tam, kde byste ji od předskokanů chtěli mít. I jen pár desítek minut trvající set stihne naznačit, že jejich nové album je třeba netrpělivě vyhlížet.

Kapela z londýnského předměstí nastupuje na stage až skoro nesměle, vypadá jako parta kluků, která je nadšená už jen z toho, že si v takovém klubu vůbec může zahrát. Frontman Charlie Steen se při druhé písni Alibis vrhá do napřažených rukou pod sebou a v tu ránu už má omotaný kolem prstu celý klub. Je jedno, jestli zrovna zvuk baladicky podmazává piano objevující se poprvé výrazně na letošní studiovce Food for Worms, nebo se ozývají hutné postpunkové kytary typické pro první dvě nahrávky. Pot stříká kolem, počáteční neprůbojnost se mění na milé floutkovství. Říkám si, tomu klukovi nejde nefandit. Auru rockové hvězdy má zarytou v sobě, ať už plave na rukou, skáče z balkonu do davu nebo vrhá vyzývavé pohledy do předních řad. Drzé, ale tak akorát.


fotogalerii najdete tady

Zklidnění přichází přesně v polovině s Adderall. Truchlivý text o postupné ztrátě přítele pohlceného prášky na předpis („It gets you through the day / you pop and slip away“) tíživě plní celý Fuchs a ukazuje, že Shame se třetí deskou dospěli.

Při One Rizla už nevydržím a vrhám se do skrumáže těl před sebou. Vír, tanec, mírumilovný, a přitom vroucí mosh. Steel při příležitosti vydání Food for Worms uváděl, že „populární hudba je o lásce, zármutku nebo o vás samých, ale o vašich kamarádech moc ne”. Tady jsme najednou „pals“ všichni, ať už na podiu, pod ním nebo na balkoně. Všeobecnou míru pospolitosti dovrší konstatováním, že neví, čím si vysloužil tolik polonahých českých mužů, což pronáší téměř dojatě.

Jak znenadání koncert začal, tak i skončil. Poděkování, poklona a stage zeje prázdnotou, několikaminutové vytleskávání a vyvolávání už nikoho zpět nepřivede. A je to asi dobře, protože zůstává jeden mimořádný koncentrovaný pocit. Pocit, že je sakra fajn prožít konec týdne s partou kamarádů na místě, kde chvíli bylo možné všechno: „Everything in this room / was made just for you.”

Info

Shame (uk) + Chief Bromden
12. 11. 2023 Fuchs2, Praha

foto © Jakub Václavek

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Temný půvab rapové poezie (Moor Mother & billy woods)

Viktor Hanačík 07.11.2024

Oba pojí čtyři roky staré album Brass, cit pro ponuřejší vyprávění, jazz-rapové podhoubí a kontrasty z afroamerické historie... A na dlouhém baru La Fabriky mají zemité Primitivo.

Útěk na čarodějnou horu (Stoned Jesus)

Marek Hadrbolec 31.10.2024

„Zahraj Slipknoty!“ zakřičí někdo. „This is going to sound like Slipknot, I'll even take my glasses off for it,“ odpovídá pohotově Igor, načež Stoned Jesus...

Kdo byla, je Miss Flower? (Emilíana Torrini)

Václav Valtr 28.10.2024

„I wanna taste you, taste your lips, feel your hips,“ znělo z pódia, kde stála zpěvačka v rudých šatech, od prvních okamžiků plně pohroužená do hudby.

I wanna see you fucking dance! (Gurriers)

Veronika Tichá 27.10.2024

Působivá performance irského kvintetu s vervou a nahlas pojmenovala problémy, které vidí kolem sebe a nebojí se o nich mluvit.

Lámání kostí i ducha (Pharmakon & co.)

Klára Šajtarová 25.10.2024

V hluku se setkává bolest s rozkoší, zoufalství s rezignací, otázka přežití se stává méně o fyzickém těle a více o duchu.

Až na krev (Dušan Vlk)

Filip Peloušek 22.10.2024

Na druhé straně se starší, očekávající kopající beaty a moshpit, drží zatím u stěn s půllitry, snaží se přečkat útrapy čerstvé dospělosti: „Jak mám žít, aby to tak nebolelo?!“

Život je zhluk náhod (The Ills & co.)

Mišo Berec 22.10.2024

Unravel naberá naživo silné rozmery, kataklyzmatický zvuk gitár a synthov, sample a rytmy Jiřího Bendla vytvárajú pocit niečoho nadpozemského a vy tam chcete naskočiť tiež.

Řád industriální písně (Einstürzende Neubauten)

Akana 21.10.2024

Bargeld vůbec působil velmi vstřícně a uvolněně. V ničem nepřipomínal odměřeného pedanta, v jakého se někdy umí proměnit při rozhovorech s méně kompetentními novináři.

Písně o lásce a radosti (Nick Cave & The Bad Seeds)

Jiří V. Matýsek 20.10.2024

„He's a ghost, he's a god / He's a man, he's a guru,“ zní verš z Red Right Hand. Nick Cave přijel dobře naladěn.

Zažehnout plamen (Jazz Goes To Town, 2024)

Veronika Miksová 17.10.2024

Přiřítila se okostýmovaná banda v dámských šatech, vyšívaných kabátech a objemných kožiších a spustila kombo free jazzu, tonálních experimentů a vlastních verzí moderní klasiky.

Offtopic

Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Souhlasím Další informace