Jakub Koumar | Články / Recenze | 29.08.2013
Autumnist nikam nespěchají. Od své poslední nahrávky zráli čtyři roky. To je přeci jenom doba dost dlouhá na to, aby se na ně pozapomnělo. A o to větším a zároveň milejším překvapením je po čertech vyspělé album Sound of Unrest.
To je v podstatě třetím dlouhohrajícím počinem producenta Vlada Ďurajky, dříve známého coby Abuse. Pod tímto nickem si stihl střihnout dubstepem i chilloutem načichlé EP Sleepfields a velmi dobré, hutné a zvukově bohaté LP The Great Outdoors. Ale protože název Abuse není ve světě kapel zrovna ojedinělý, což dělá neplechu na internetu, přešel Ďurajko pod jiné logo.
Prvotina Autumnist z roku 2009 byla více plošná, razantní a s bicími, které byly ve skladbách postupně zahušťovány valící se elektronikou. Pro předchozí alba platí, že i když v nich najdete všechno možné (elektronika, noise, dechy, kytarové party), nejvíce je elektroniky. A právě tím se novinka Sound of Unrest odlišuje. „Zvuk neklidu“ je stmelen podmanivější a tajuplnější atmosférou. Z každé skladby dýchá koncept a duše, k čemuž přispívá mužský vokál s texty, o něž se podělili Richard Imrich a J311Y B311Y. K vřelému hlasu Autumnist míchají znatelnější podíl akustických nástrojů, za zmínku stojí klarinety, přes něž vede cesta k největšímu kladu nahrávky – barevnosti.
Barva zvuků povyšuje poslech na audiofilský orgasmus. Sound je plný a servíruje přesně odměřené detaily, jež jsou soběstačné a není je třeba zdlouhavě naposlouchávat. Hlas provází přívětivé analogy, skrz které se linou zmutované samply, oklikou, a jakoby mimoděk, přicházejí noisové prvky. Neklidné skladby se honosí vrtošivou a elektrizující náladou, rozkmitávají se přes všechny možné žánry. Z velké míry se písničková forma promítá do nu-jazzu s brokenbeatem, s trochou ambientu a post-dubstepu, aby nakonec došly za lampy definovatelného žánru.
Cesta vede přes tajemnou Tungusku, rozlaďující se do kakofonie, než jí však dosáhne, rychle se vyjasní. Na jejím pozadí se ztrácí a znovu objevuje klíčový motiv obalený náladovými klarinety. Následuje překvapivě sílící song Some Ground, jehož gradaci byste mu ze začátku ani nevěřili, kosmický zvuk nejvíce odkazuje k předchozí eponymní desce. Vaším průvodcem bude nu-jazzový šaman, jenž se za uhrančivého zpěvu rozhlíží po domovině a prozrazuje svá tajemství v Rehash, Bogeyman nabídne navrstvené stopy s půvabným kontrabasem. A vtahující Distant Speck cedí dechy. Skromná melodie zpěvu je opředená tak silným klubkem zvuků, až se z toho motá hlava. Mimochodem, textu se ujal Oleg Tera, internetový spolupracovník kapely z dalekého Divnogorsku. Tiny Bit je rozespalá, ale neuzívaná, a její volná melodie za pomoci Imrichovy rytmiky a klavíru Ctibora Reiskupa kráčí k závěrečné, nenápadné, ale velmi pestré Collider.
Autumnist chytili novou desku za správný konec. Obalili ji našlápnutým vizuálem, pohrávajícím si s Tunguskou událostí, ke které došlo roku 1908 na Sibiři. Vnímavější to trkne, ostatní ať omrknou tričko. A i když posluchače připravovali postupným uvolňováním singlů, na Sound of Urest se jim podařilo překvapit novým přístupem. A kdo si myslí, že pětatřicet minut muziky je po čtyřech letech málo, ani netuší, jak se mýlí.
Autumnist - Sound of Unrest (Deadred / Starcastic Records, 2013)
www.autumnist.com
Gram Bazaar vol. 9 – Deset let labelu Starcastic
feat. Prodavač, VIYU, Videos, Jelly Belly, Foolk, Autumnist, Ohm Square, Please the Trees, Bulp
10. 9. 2016, od 14:00
Náplavka & klub FAMU, Praha
facebookový event
foto © Ivan Caniga
Jakub Veselý 21.11.2024
Inšpiráciami sa Templeman netají, na R&B a soulových prvkoch sa podpísala hudba Stevieho Wondera a Princea, indie rock s jemnou psychedéliou pripomínajú Tame Impala alebo MGMT.
Magdalena Fendrychová 11.11.2024
Texty se nezabývají současnými společenskými problémy nebo zásadními citovými zvraty, spíš popisují každodenní situace a fantazie.
Žofie Křížková 05.11.2024
Dvaačtyřicetiminutová stopáž zahrnuje jediný track a ten nabízí ponor do hluboce meditativní lázně neopakovatelných nuancí. Za týden v Praze.
Sára Prostějovská 28.10.2024
Synthpopové Forgive Too Slow vypráví deset krátkých příběhů lásky, jíž autorka v každém z nich nahlíží jinýma očima.
Šimon Žáček 28.10.2024
Druhá série Rodu draka se tak moc věnuje intimním chvílím rodinných členů, až zapomíná na zásadní konflikt. Anebo je to záměr?
Lea Valentová 25.10.2024
Dômyselnú dramaturgickú pavučinu tak organizačný tím pretkal napríklad lokálnymi mýtmi aj ladením nástrojov z mimoeurópskych lokalít.
Michal Berec 05.10.2024
Nosným kameňom je hypnotická repetitívnosť motívov, improvizácia na pomedzí apalačského folku a jazzu, ktorá sa ale môže postupne začať zlievať.
Richard Michalik 31.08.2024
Opäť cez vydavateľstvo Constellation (Godspeed You! Black Emperor, Jerusalem in My Heart) a opäť s rovnakým producentom (Zach Scholes).
Jakub Veselý 30.08.2024
Názov Doomer Music je na mieste a album nám prináša pohľad do sveta, v ktorom sú ľudské emócie potlačené, kde môžeme vidieť len drsnú schránku panelových domov.
David Stoklas 27.08.2024
Final Summer je deska, ze které čiší životní síla a touha něco dělat. A dělat to navzdory příkořím.