Za hranice lidské duše (Moonspotter)

Pod jménem Subject Lost splnil Petr Adamec sen všem posluchačům elektronické hudby, kteří jsou zároveň fanoušky sci-fi, a vzal je na uchvacující výpravu za hranice Sluneční soustavy. Dunivá majestátní elektronika čerpající mimo jiné z dubstepu, který tvoří jeden z mnoha dílků Adamcova širokého záběru, jako by byla vytvořená proto, aby se šířila vakuem místo ticha. Možná by někteří dokonce otvírali okénka vesmírné lodi, aby si ji mohli poslechnout.

Subject Lost se pak s albem Let Me Live Another Time odmlčel a na jeho místo nastoupil Moonspotter. Už ne cestovatel toulající se myšlenkami po hvězdách, ale dospělý muž, co vyzrál a přirozeně, avšak ne znechuceně, odložil klukovské tužby a sny. Nechal je na místě, které si zaslouží, a jako umělec se obrátil zpátky k Zemi – na albu Worship Warship k lidem a současnosti, na nejnovějším EP Vlci na Měsíci vyjou na Zem nakonec i sám k sobě.

Je bez pochyb, že Vlci jsou zatím Adamcovou nejosobnější nahrávkou. Je to hlavně díky tomu, že celým pětiskladbovým EP se line jeho čistý hlas, který napůl zpívá, napůl promlouvá, a především Moonspotterovu hudbu zcivilňuje. Zatímco Warship Warship si na pár místech nezadalo s intenzitou nahrávek pod hlavičkou Subject Lost a přidávalo nový výrazný prvek v podobě elektronické kytary, Vlci jsou subtilní nahrávkou, která možná zpočátku zaskočí.

Poprvé nejsme ihned někam odnášení náloží brutálního zvuku, ale posloucháme nenápadně plynoucí tóny, decentně podbarvené sice hutným, ale klidným elektronickým tepáním. Ano, posloucháme Moonspottera a Vlci vyjí až z Měsíce, ale vyjí na Zem a věci, o nichž Moonspotter na EP promlouvá, jsou pozemské a hlavně lidské povahy. V asi nejsilnější skladbě Němá slyšíme věty: „Má nevěsta němá/ trhá stránky, kde se nemá/ … konec světa, ten byl přece včera/ … řekni, s kým si včera byla…“

Sci-fi fanouškovi trvá, než se vrátí do reality. Moonspotter to udělal a dovedl přitom spojit ohromný talent pro komponování elektronické hudby s místy dosti osobní výpovědí. Výsledkem je intimní, přitom naprosto pohlcující nahrávka, jeden z vrcholů Adamcovy tvorby. Dalo by se použít klišé, že hudebně i jinak vyzrál, ale mnohem výstižnější je říct, že se znova narodil. A nebojte se, o Cyberpunk nepřijdete.