Žádné tamburíny! (The Holydrug Couple)

Kolik znáte kapel z Chile? Po letošních Colours of Ostrava to bude minimálně jedna – The Holydrug Couple vystoupí v pátek večer na Full Moon stagi a bude to velká jízda, na hadovi, jak říkával Jim Morrison. U Holydrug Couple se spojuje odkaz klasické psychedelie šedesátých let s moderním indie rockem, sami mluví také o vlivu francouzských soundtracků. S těmi to nebude tak horké, leč třeba Air by mohli být dobrým tipem, jak přiblížit sound chilské dvojice. Holydrug Couple nedávno vydali nové album Moonlust (opět na labelu Sacred Bones) a krátce po skončení obsáhlého amerického turné odpovídal na otázky frontman kapely Ivés Sepúlveda.

V tiskových materiálech k Moonlust píšete o vlivu francouzských filmových soundtracků. Které máte na mysli?
Hahaha, fakt nevím. Byla to ironie, dělali jsme si srandu.

Vtipy v tiskovkách? Dobře... Ale stejně, co se od minulých alb na Moonlust změnilo?
Používáme mnohem víc melodických basových linek, poměrně strohé bicí, písně jsou kratší a mají úplně jiné struktury, zcela odlišně jsme album mixovali a masterovali. A pozor – žádné tamburíny! Takže je vlastně všechno jinak...

Moonlust jste nahrávali doma v Chile - studia v Americe nevyhovují?
Momentálně bydlím v Santiagu, takže proto. Když mě pozveš do České republiky, Spojených států, Německa, Itálie nebo v podstatě kamkoliv, určitě nahraju desku tam. Jediné, co potřebuju, je vhodný prostor a moje nádobíčko, to je celé. Nahrávat můžu kdekoliv na světě.

Proč Moonlust? Tohle interview je pro Full Moon magazín, jsme velmi dobří ve všech věcech okolo měsíce...
Za tímhle názvem bysme mohli najít spoustu různých významů, můj je osobní. Zahrnuje lásku, sex a jednu dívku.

U Sacred Bones vydáváte už třetí nahrávku, zjevně jste tam spokojeni. Díky tomuto labelu je k dostání celosvětově, zajímá mě ale, jak se prodávají vaše alba v Chile?
V Chile je malý trh, jsme poměrně mladá země, ve které jsou kulturní otázky stále ještě ve vývoji. Možná to funguje, ale je to pouze slabý odraz toho, jak věci chodí v New Yorku, Spojených státech nebo v Evropě.

U Sacred Bones jsou taky další Chilané, Folläkzoid. Zajímavé je, že vydáváte ve stejném rytmu. Předchozí alba obou kapel vyšla ve stejný lednový den v roce 2013, obě novinky taky téměř najednou. Náhoda?
Náhody neexistují.

Ve Folläkzoid jsi nějakou dobu působil, proč to skončilo?
Není ta tím nic světoborného, rozjel jsem Holydrug Couple a taky studoval. Prostě už nebyl čas.

Jak funguje scéna v Chile? Potřebujeme pohled zevnitř, do Evropy se toho dostane jen zlomek...
Je docela striktně založená na DIY filozofii, v tomhle případě se moc neliší od podobných scén v jiných částech světa. Koncerty v malých klubech nebo soukromých prostorách, malé labely vydávající lokální kapely, hand made tiskoviny, špatná distribuce atd.

Takže patříte do undergoundu?
Jsme totální underground.

Můžeš doporučit další kapely?
Zkus třeba Nueva Costa nebo eggglub.

Co dneska v Chile táhne? Je to podobné jako jinde v Jižní Americe, tedy latino pop, heavy metal a tak?
Latino pop pochopitelně, plus ještě latino folk, takové ty příšerné balady. A taky hrozná taneční hudba, reggaeton a tak. Možná se v posledních letech trochu zvedá indie rock, ale nejsem si tím jistý. I když v hudebním tisku se o tom takhle píše.

Přitom je latinskoamerická psychedelie pojem, tropicalia nebo tamní garážový rock jsou populární, jistě i díky tomu, že jsou dneska poměrně snadno dostupné archivní nahrávky na internetu. Proč je v Latinské Americe psychedelie tak oblíbená?
Nevím. Můžu se nad tím zamyslet, přijít na nějakou teorii, ale... Já poslouchám garážovou hudbu a tropicalii hodně dlouho a pravidelně, ale nevnímám to jako nějakou zásadní inspiraci. Chápej, mám to rád, ale rozhodně o tom nepřemýšlím, když pracuji na svojí hudbě. Nemůžu ani souhlasit s tím, že by latinskoamerický psychedelický rock byl nějak populární, určitě ne jako samostatný žánr.

Kultura v Latinské Americe měla vždycky velmi blízko k politice, díky častým změnám politických režimů byly osudy kapel leckdy dramatické. Za Pinocheta bylo v Chile zakázáno téměř vše - jak se složitá léta podepsala na scéně?
Myslím, že moje generace je jedna z prvních, možná úplně první, o které se dá říct, že se zbavila Pinochetova odkazu a celého starého způsobu, jak věci dělat, zkorumpovaných politiků a tak. Moc na to nemyslím. Nechápej to špatně, rád o tom mluvím a jsem docela dobře informovaný, ale snažím se pokračovat dál a dívat se dopředu, raději mluvím o pozitivních věcech.

Zrovna končíte poměrně monstrózní americké turné, třicet čtyři koncertů v zátahu. Jaké to bylo?
Najeli jsme přes dvacet tisíc kilometrů, bylo to šílené, ale kupodivu se ani necítím moc unavený. Snědli jsme spoustu hamburgerů a jiného cestovního jídla, viděli spoustu bister.

Ještě pořád je vaší nejoblíbenější cestovní písní Sultans of Swing od Dire Straits?
Bože ne, tu už nechci nikdy slyšet, haha.. Na tomhle turné jsme to rozjížděli s Rocket Manem od Eltona Johna!