Colours of Men: Sexy little motherfuckers

Co si budeme namlouvat, o korektnost tady nepůjde. Letní festivaly jsou kromě muziky také o očumování kluků a holek, případně obého, vedra navíc zařídí nečekané průzory a pohledy šatstvem skrz naskrz, na intelektuální debaty nebývá čas. Akce-reakce.

Z rekordní návštěvnosti Colours of Ostrava letos vyplynula velmi příjemná vizuální nabídka, pomrkáváme na sebe se zájemkyněmi, je na co si ukazovat i sáhnout. Hipsteři s načesanými vousisky a pěkných ohozech, fešáčtí tatíci s potomky, sem tam se davem prosmýkne těžko oblouditelný šedý vlk. Gymnaziální flirtování s prodejci u stánků střídá poněkud jiná liga zpoza hranic, žádného z nich byste z postele nevykopli. Miska na sliny nezbytným vybavením u bývalých anglických buskerů, Briťáci jsou proklatě sexy, to ví každej. Tihle dva se producírují po areálu polonazí, proklatě nízko posazené jeansy, jen si říkáte, kde je tady sakra nějaký křoví, do kterýho byste je zavlekli.

Jenže ve Vítkovicích abys kousek přírody pohledal, to nejsou parčíky jako doma. Během koncertu pohled psa před řeznictvím, ten se ostatně opakuje i u dalších, myslíte na Kafku, wie hunde.

Roztomilej malej Kanaďánek, co neumí anglicky a koktá v jazyce žabožroutů, žhaví Italové, co hrajou rytmy jak po kousnutí tarantulí a zoufale se o něco snaží, zasnění písničkáři, indie folkové bratrstvo, miloučké, roztomiloučké, k pomilování i ostrej dřevorubeckej country nátěr, každej má něco do sebe, závidíte jim bohaté hřívy a husté řasy. Ti ze země zaslíbené by si zasloužili vlastní kapitolu, jsou zkrátka Vyvolení, Svatá kniha budiž důkazem, sníte o tom, že vám zapějí píseň písní. Co dělají s nástroji je veřejná soulož, intelektuálové si medí, and all that jazz... Jenže nemusí jít jen o chlapy. V noci očaruje mladá lištička, jindy havraní hříva z jižních zemí, snažíte se krotit, bezúspěšně.

Stage ve stanu (Drive) vyloženě kazišukem. Přes kamery není z velké části vidět na scénu, zkuste si pomrkávat na vystupující. Vedro k nepřežití, čůrky potu řinoucí se přes řasenku na parádě nepřidají, o oblacích prachu nemluvě. Nechcete se dotknout ani sami sebe, natož vyvoleného objektu, sprcha nejlepší přítel člověka.

Pije se a hulí. Denně a značně, jindy ještě víc. Co je lepší, vnímat, nebo raději neřešit, carpe diem, rosa na kolejích a industriál v zádech, skoro svítá, za chvíli budou zvonit na mši. Kamarádka nasraná, že se jí nevěnujete, tak žehlíte, snažíte se odčinit, ještě roztouženě pokousaná z noci, cizí pot ve vlasech, s cizím mužem v cizím pokoji, osmdesátky hadr.