Zběsilý balkan-dechno-pop Mahala Rai Bandy

Mahala Rai Banda je sázkou na jistotu – řízná směs tradiční balkánské dechovky, okořeněná disko rytmy a flambovaná rakií, by k tanci donutila i mrtvého.

Samotné slovo „mahala“ pochází z arabštiny a znamená čtvrť, v rumunštině a bulharštině však brzy zdomácnělo spíše s hanlivým nádechem, označujícím ghetto či slum. Zakladatel Aurel Ionitsa pochází z líhně nejlepších rumunských muzikantů, vesnice Clejani, jež leží nedaleko hlavního města. Navíc je sám pokrevně spřízněn se členy proslulé skupiny Taraf de Haidouks. Dechová sekce Bandy pochází z druhé hudební kolíbky, Zece Prajini, kde se zrodili Fanfare Ciocarlia.

Jejich první album vznikalo během roku 2004 v Bukurešti, druhé Ghettoblasters, až o pět let později pod producentskou taktovkou berlínského DJ Shantela. Kromě něj spolupracovali s Nouvelle Vague, Balkan Beat Boxem či DJ Clickem, Mahala Rai Banda je také součástí projektu The Gypsy Queens and Kings, který jste mohli spatřit před dvěma lety na Colours of Ostrava. Jejich píseň Mahalageasca, která taktéž zahájila a ukončila pražský koncert, se objevila na soundtracku k filmu Borat. A jen pouhých deset dní zbývá do vydání nové desky Balkan Reggae u Asphalt Tango Records.

Svojí živelností již pošesté infikovali české publikum a jen málokdo vydržel sledovat dění bez hnutí. Postupný příchod rumunského dechna byl doprovázen potleskem i hvízdotem. Music Bar jemně rozehřál bubeník Albert Gheorghe, postupně však na pódium vybíhali další členové. Početné kapele velká stage viditelně svědčila, mohla tak bez omezování rozjet svou show. Přeci jen desetičlenná hyperaktivní parta potřebuje prostor, který bohužel málokdy dostane. Zatímco jednu stranu pódia s přehledem opanoval harmonikář Ionita Florinel a basista Marian Tudor, sám zakladatel Ionitsa se o místo vpředu dělil s majestátním zpěvákem Nicusorem Manolem. Druhá strana složená z dechové sekce byla ještě akčnější. Těžko říct, jak velký podíl má spontaneita, či kolik z toho je jen efektní hra. Setlist je už pár měsíců (ne-li let) neměnný, kapela ale vyniká v komunikaci s publikem a rozhodně vás nenechá vydechnout, natož abyste se byť jen chvíli nudili. Obzvláště když se ke slovu dostala omladina – tedy Trifan Andrei, který se ujal jakéhosi balkan rapu, doprovázejícího akrobatickou exhibici trombonisty Mariana Zahanagiu. Ten téměř metal kozelce, divím se, že mu při roznožkách neruply kalhoty. Rozjařené fanynky pod pódiem tak dostal do ještě většího varu a nejen je, neboť za Mahalou dorazila početná rumunská výprava, které kapela věnovala odrhovačku Iest Sexi. Plíce a nohy nešetřili ani trumpetista Cristinel Cantea a saxofonista Cristi Tarpalion. Tihle miláčci objektivů pózovali přítomným fotografům až s dětskou dychtivostí.

Mahala Rai Banda není jen strnulá dechovková záležitost a pražský koncert potvrdil její směřování. Je mnohem popovější, odlehčenější i dovádivější než kdy dříve, a i když ztratila mnoho ze syrovosti folklórní hudby, neubrala ze svého zběsilého tempa. Propocené svršky návštěvníků by mohly vyprávět...