David Čajčík | Články / Recenze | 21.03.2018
Jednočlenný projekt Holanďana Maurice de Jonga, nekorunovaného krále experimentu tamní extrémní scény, přidává do dlouhé řady desek další zkázonosnou kapitolu, a to již potřetí na špičkovém labelu Consouling Sounds. Před více než deseti lety začal ve studiu koketovat s blackmetalovou estetikou, dnes tvorba Gnaw Their Tongues dokáže obsáhnout snad všechny přístupy v hlukové hudbě. Ty jsou schované do domyšlené sonické koule, kde nepřebývá jediný tón, šum či úder. Apokalyptická atmosféra je schopná pohltit v jakémkoliv prostředí, kde si desku pustíte.
Metalovým šablonám se Genocidal Majesty zdálky vysmívá a zároveň pomrkává spíše do scény extrémní elektroniky, industriálních beatů, ale i postdubstepové filozofie. Dle hesla „nepřítele je třeba držet si u těla“ se dočkáme i smyčců kombinovaných s rozbitými samply. A pokud se na rozdíl od de Jonga potřebujeme držet povědomých mantinelů, mysleme na The Body, ale i na noisový brutalismus Prurienta či nezvyklou práci s posluchačovým očekáváním Rolyho Portera. Chip King z The Body se ostatně na desce hned dvakrát objeví a jeho vokály pomáhají prohloubit už tak vydatně hororovou atmosféru.
Nečekaně náhlý první akord v Death Leaves the World se zařízne do kůže tak hluboko, že všechny další tracky jsou jen sypáním soli do nezhojitelně otevřené rány. Nehledě na výkřiky. Závěrečná Void to Sickness přichází v deliriu, cesta přes portál na druhou stranu. The Revival of Inherited Guilt, pravděpodobně nejlepší skladbu na albu, pokud o něčem takovém můžeme vůbec mluvit v měřítku výhradně negativních emocí, pohání téměř portalovský riff, zlověstná a zamlžená kytarová meluzína, před kterou není úniku. Genocidal Majesty je deska, která na posluchače nebere naprosto žádné ohledy, ocelově chladná, nepřátelská, účinná zbraň útočící na všechny smysly. Podlehnout není snadné, podlehnout je jediná možnost.
Gnaw Their Tongues – Genocidal Majesty (Consouling Sounds, 2018)
bandcamp projektu
Živě:
24. 3. 2018 Žižkovská noc, Žižkostel, Praha
Jakub Veselý 21.11.2024
Inšpiráciami sa Templeman netají, na R&B a soulových prvkoch sa podpísala hudba Stevieho Wondera a Princea, indie rock s jemnou psychedéliou pripomínajú Tame Impala alebo MGMT.
Magdalena Fendrychová 11.11.2024
Texty se nezabývají současnými společenskými problémy nebo zásadními citovými zvraty, spíš popisují každodenní situace a fantazie.
Žofie Křížková 05.11.2024
Dvaačtyřicetiminutová stopáž zahrnuje jediný track a ten nabízí ponor do hluboce meditativní lázně neopakovatelných nuancí. Za týden v Praze.
Sára Prostějovská 28.10.2024
Synthpopové Forgive Too Slow vypráví deset krátkých příběhů lásky, jíž autorka v každém z nich nahlíží jinýma očima.
Šimon Žáček 28.10.2024
Druhá série Rodu draka se tak moc věnuje intimním chvílím rodinných členů, až zapomíná na zásadní konflikt. Anebo je to záměr?
Lea Valentová 25.10.2024
Dômyselnú dramaturgickú pavučinu tak organizačný tím pretkal napríklad lokálnymi mýtmi aj ladením nástrojov z mimoeurópskych lokalít.
Michal Berec 05.10.2024
Nosným kameňom je hypnotická repetitívnosť motívov, improvizácia na pomedzí apalačského folku a jazzu, ktorá sa ale môže postupne začať zlievať.
Richard Michalik 31.08.2024
Opäť cez vydavateľstvo Constellation (Godspeed You! Black Emperor, Jerusalem in My Heart) a opäť s rovnakým producentom (Zach Scholes).
Jakub Veselý 30.08.2024
Názov Doomer Music je na mieste a album nám prináša pohľad do sveta, v ktorom sú ľudské emócie potlačené, kde môžeme vidieť len drsnú schránku panelových domov.
David Stoklas 27.08.2024
Final Summer je deska, ze které čiší životní síla a touha něco dělat. A dělat to navzdory příkořím.