Články / Reporty

Asijský koktejl v Sudetech  (Eastern Tunes 2024)

Asijský koktejl v Sudetech (Eastern Tunes 2024)

Václav Valtr | Články / Reporty | 16.07.2024

Čtenáři Stopařova průvodce dobře znají mimořádný význam čísla 42. Když jsem obdržel pásku při vstupu do areálu s tímto číslem, říkal jsem si, jestli festival bude skutečně tak významný, aby odpověděl na „smysl života, vesmíru a vůbec“, jak se praví v Douglasově slavné, původně rozhlasové grotesce. Na kopci mezi Mikulášovicemi, Vilémovem a Velký Šenovem se již necelé desetiletí pořádá poměrně nenápadný podnik honosící se názvem Eastern Tunes.

Místní spolek Thonmi zde chová jaky, provozuje restauraci s exotickou kuchyní, buduje tibetský dům či asijskou poznávací stezku. Decentní festival patří k pomyslnému vrcholu sezóny a vozí zajímavé umělce z rozličných koutů. Dramaturgická linie je poměrně přímočará – najdete zde cokoliv asijského, a tak se zde potkávají indičtí, tibetští, japonští, vietnamští a jiní hudebníci, jak ze svých vlastních domovin, tak z Evropy.

Atmosféru lze snadno popsat coby „rodinnou“, což může být poněkud dvojsečné. Na jednu stranu to může evokovat uvolněnou a komorní atmosféru, na stranu druhou to může znamenat špatně organizovaný chaos nahodilých kapel. V případě Eastern Tunes jde o to první. Jde o festival, který je skromný co do časového i prostorového rozsahu, ale ambiciózní, co do rozmanitosti programu. Na jedné malé louce se potkává různorodá lidská směsice, tvořená místními nebo jen sotva přespolními z Německa, spřátelenými osobami a nadšenci; věková skladba je od nejmenších po nejstarší, aniž by si člověk připadal jako na dětské oslavě, nebo naopak konzervativní akci.

Zároveň netřeba čekat excentrické skupinky z extraordinérních jmen tuzemské festivalové palety, publikum Eastern Tunes je „jen“ pestré a otevřené, navíc zvyklé na to, že line-up nejede na minuty, ale v předem určené posloupnosti. Jeho nedílnou součástí jsou samotní interpreti, tady nečekejte přístup „odehrát, sbalit, odjet“ – umělci se po svých vystoupeních organicky zapletou do davu, čímž se zvýrazňuje multikulturní aspekt akce.

Letošní přehlídka byla pestrá. Zahájili pražští Viah a frontwomanka zavzpomínala na své začátky, kdy šlo o jednočlenný projekt Vi, něžný a nenáročný elektro-pop pomohl zvolna se scházejícím se divákům naladit se na správnou vlnu. O poznání výraznější byli Mitsune z Berlína, kteří hrají avantgardní verzi tradiční japonské hudby. Výbušná směs řvavého vizuálu, úderných šamisenů a japonských vokálů dala jasně najevo, že laťka je vysoko. To stvrdilo uskupení Xadrez, kde se potkává palestinsko-jordánský zpěvák a hráč na loutnu oud s českým bubeníkem Cyrilem Kaplanem. Uhrančivá směs blízkovýchodních melodií a nekompromisní elektroniky slibuje projekt na tuzemské scéně, který bude radno sledovat.

Večerní rozjezd obstarala turecká rocková formace Parka a vše pak završil kyrgyzský šamanský black metal Darkestrah. Krom hudebních vystoupení byl na programu i tanec, ať už v podání místní Šírín Dance nebo bengálské rodiny Lokeshwari Dasgupta, divadlo, besedy. Některá čísla nebyla nutně dle mého gusta, jako například opěvovaný kazašský pop dudeotheguitar nebo závěrečný techno set japonské DJky UKik, ale to nebylo nejpodstatnější. Šlo o to si užít nabitý program a hudbu či tanec ochutnávat podobně jako jídlo v řadě stánků, které návštěvníkům nabízely různorodou asijskou kuchyni. A na podobnou ochutnávku, kde jsou všechny smysly otevřené a připravené na jakýkoliv zážitek, sem přijeli snad všichni.

Pokud máte na festivalech program se zakroužkovanými kapelami a přebíháte mezi pódii, abyste stihli to či ono, a v nabitém dni vám sotva zbude čas na jídlo, zažijete na Eastern Tunes něco zcela odlišného. Připomněl mi dávno odeznělé ročníky Colours of Ostrava, kam člověk jezdil hlavně objevovat novou muziku z celého světa. Srovnání festivalového giganta s miniaturní akcičkou na sudetské louce může působit úsměvně, nicméně Eastern Tunes jsou jasná volba. Jen tam dostanu pásku s číslem 42.

Info

Eastern Tunes
13. 7. 2024 Velký Šenov

foto © Tomáš Kopecký

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Útěk na čarodějnou horu (Stoned Jesus)

Marek Hadrbolec 31.10.2024

„Zahraj Slipknoty!“ zakřičí někdo. „This is going to sound like Slipknot, I'll even take my glasses off for it,“ odpovídá pohotově Igor, načež Stoned Jesus...

Kdo byla, je Miss Flower? (Emilíana Torrini)

Václav Valtr 28.10.2024

„I wanna taste you, taste your lips, feel your hips,“ znělo z pódia, kde stála zpěvačka v rudých šatech, od prvních okamžiků plně pohroužená do hudby.

I wanna see you fucking dance! (Gurriers)

Veronika Tichá 27.10.2024

Působivá performance irského kvintetu s vervou a nahlas pojmenovala problémy, které vidí kolem sebe a nebojí se o nich mluvit.

Lámání kostí i ducha (Pharmakon & co.)

Klára Šajtarová 25.10.2024

V hluku se setkává bolest s rozkoší, zoufalství s rezignací, otázka přežití se stává méně o fyzickém těle a více o duchu.

Až na krev (Dušan Vlk)

Filip Peloušek 22.10.2024

Na druhé straně se starší, očekávající kopající beaty a moshpit, drží zatím u stěn s půllitry, snaží se přečkat útrapy čerstvé dospělosti: „Jak mám žít, aby to tak nebolelo?!“

Život je zhluk náhod (The Ills & co.)

Mišo Berec 22.10.2024

Unravel naberá naživo silné rozmery, kataklyzmatický zvuk gitár a synthov, sample a rytmy Jiřího Bendla vytvárajú pocit niečoho nadpozemského a vy tam chcete naskočiť tiež.

Řád industriální písně (Einstürzende Neubauten)

Akana 21.10.2024

Bargeld vůbec působil velmi vstřícně a uvolněně. V ničem nepřipomínal odměřeného pedanta, v jakého se někdy umí proměnit při rozhovorech s méně kompetentními novináři.

Písně o lásce a radosti (Nick Cave & The Bad Seeds)

Jiří V. Matýsek 20.10.2024

„He's a ghost, he's a god / He's a man, he's a guru,“ zní verš z Red Right Hand. Nick Cave přijel dobře naladěn.

Zažehnout plamen (Jazz Goes To Town, 2024)

Veronika Miksová 17.10.2024

Přiřítila se okostýmovaná banda v dámských šatech, vyšívaných kabátech a objemných kožiších a spustila kombo free jazzu, tonálních experimentů a vlastních verzí moderní klasiky.

V úkrytu zvuku (A Place to Bury Strangers)

Martin Šmíd 16.10.2024

Wilson je s paličkami nastražená nad soupravou s ďábelským úsměvem na tváři, v níž se lesknou dva zlaté zuby. Ona ví, co přijde.

Offtopic

Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Souhlasím Další informace