Maria Pyatkina | Články / Recenze | 27.05.2018
Psychedelie frčí, je globální a spojuje národy. V různých koutech světa se konají festivaly, kde vystupují a zažívají tripy svých životů kapely pojímající psychedelickou hudbu každá po svém. Tame Impala se na Currents od klasičtější rockové podoby odklonili směrem k moderní popové a R’n‘B produkci, MGMT se na poslední desce inspirují osmdesátkovým diskem, švédští Goat od samého začátku experimentují s etnickými prvky. Jsou však i takové skupiny, které rády zachovávají zvuk přesně takový, jaký byl v oblibě v šedesátých letech. Mezi ně patří američtí Holy Wave, jejichž surfová psychedelie zní přesně tak, jako byste ji objevili na vinylu po pradědovi. Zůstávají nostalgičtí i na nové nahrávce Adult Fear, ačkoliv do ní pronikají nové vlivy a nálady.
Deska začíná lehce swingovou skladbou Nation Regress v nezvyklém 6/8 taktu, která díky nezřetelným zkresleným vokálům a repetitivním klávesám působí jako ukolébavka. Stejně unaveně působí How Was I Supposed to Know, kterou však zkrášluje mystická klávesová vyhrávka za účasti smyčců. Neobvykle pro Holy Wave zní také Dixie Cups, pohoršující se nad uplynulými časy v melancholickém shoegazeovém snění. Střed alba je oživen písní David’s Flower, která v prvních dvaceti vteřinách trochu mate drum mašinou a bosa nova motivem, ale pokračuje v prosvětlené psychedelické atmosféře. Nejdynamičtější je titulní song, který se vrací k surfové stylistice, a také nejdepresivnější Crys, který nabízí plačky nad prožitým v doprovodu až postpunkové kytary.
Celá deska je prostoupená zasněnou náladou. Je ještě víc lo-fi než starší tvorba Holy Wave, je zamlžená, vágní a neuchopitelná, jako kdybychom ji slyšeli od sousedů přes zeď. Někam se vytratily silné a chytlavé kytarové riffy a pozitivní atmosféra prohřátá texaským sluncem z předchozích alb. Nové skladby jsou stále odpočinkové, ale už nejsou bezstarostné, vetřely se tu úzkost, melancholie a únava, od nichž se chce utéct do spánku. Jako kdybyste se rozhodli jen tak ze zvyku zhulit, ale u toho vás přepadaly různé pochybnosti a obavy, prostě bad trip. Sluníčko nenáročného surfu se skrylo za mraky elektronických synťáků a ochablých rytmů. Dospělé starosti sice rozšiřují myšlenkové horizonty, ale chtěli byste zpátky, do teplých vln věčného mládí.
Holy Wave – Adult Fear (Reverberation Appreciation Society, 2018)
bandcamp kapely
Jakub Veselý 21.11.2024
Inšpiráciami sa Templeman netají, na R&B a soulových prvkoch sa podpísala hudba Stevieho Wondera a Princea, indie rock s jemnou psychedéliou pripomínajú Tame Impala alebo MGMT.
Magdalena Fendrychová 11.11.2024
Texty se nezabývají současnými společenskými problémy nebo zásadními citovými zvraty, spíš popisují každodenní situace a fantazie.
Žofie Křížková 05.11.2024
Dvaačtyřicetiminutová stopáž zahrnuje jediný track a ten nabízí ponor do hluboce meditativní lázně neopakovatelných nuancí. Za týden v Praze.
Sára Prostějovská 28.10.2024
Synthpopové Forgive Too Slow vypráví deset krátkých příběhů lásky, jíž autorka v každém z nich nahlíží jinýma očima.
Šimon Žáček 28.10.2024
Druhá série Rodu draka se tak moc věnuje intimním chvílím rodinných členů, až zapomíná na zásadní konflikt. Anebo je to záměr?
Lea Valentová 25.10.2024
Dômyselnú dramaturgickú pavučinu tak organizačný tím pretkal napríklad lokálnymi mýtmi aj ladením nástrojov z mimoeurópskych lokalít.
Michal Berec 05.10.2024
Nosným kameňom je hypnotická repetitívnosť motívov, improvizácia na pomedzí apalačského folku a jazzu, ktorá sa ale môže postupne začať zlievať.
Richard Michalik 31.08.2024
Opäť cez vydavateľstvo Constellation (Godspeed You! Black Emperor, Jerusalem in My Heart) a opäť s rovnakým producentom (Zach Scholes).
Jakub Veselý 30.08.2024
Názov Doomer Music je na mieste a album nám prináša pohľad do sveta, v ktorom sú ľudské emócie potlačené, kde môžeme vidieť len drsnú schránku panelových domov.
David Stoklas 27.08.2024
Final Summer je deska, ze které čiší životní síla a touha něco dělat. A dělat to navzdory příkořím.