Lidská Havěť | Články / Recenze | 16.11.2012
Od druhých alb se očekává posun. Zlepšení. Něco jiného. The xx je to ale jedno. Od svého zvuku ani nálady první desky se neposunuli, a ani o to neusilovali. Jak uvedli v rozhovoru pro Pitchfork, na nové nahrávce se nesnažili dělat něco jinak, ani se nesnažili zůstat stejnými. Prostě tvořili písničky, které šly z nich, z jejich nitra. Jsou stále stejná kapela a jsou rádi, že mají svůj vlastní, rozpoznatelný zvuk. Pro skalní fanoušky dobrá zpráva, pro kritiky důvod, proč kapelu potopit. Na druhém albu jsou The xx ještě minimalističtější a jemnější, zpověď je niternější a intimnější. Přesto není pochyb, že i dvojka se stane kultem. Kultem X.
Dalo by se říct, že Coexist, které vyšlo 10. září 2012, je volné pokračování eponymního debutu. Pomalejší a trochu víc elektro brácha. Další depresivní citové výlevy, silně ovlivněné vlastními milostnými zkušenostmi. Na textech se značně podepsal fakt, že vokalisté Romy Madley Croft a Oliver Sim jsou bývalými milenci. Slova jsou jednoduchá a lehce srozumitelná, nesou se v duchu sentimentálních výpovědí a sdělných lidských emocí. Každý si v nich najde svůj příběh a dokáže se s nimi ztotožnit, což je s posluchači semkne.
Hned na začátku se představuje křehký hlas Romy v Angels, která je spolu s Chained nejsilnějším momentem alba. Jako jedna z mála písní není koncipována jako duet a její zpěv, křehký jak porcelán, vyniká osobitou prezentací. Tajemná a romantická skladba nasadí poetickou laťku celé desky. Na dalších tracích se přidává už i Oliver, aby spolu vyšeptali svá popová tajemství.
Chained, výborně vystavěný song, začíná pomyslným zařinčením řetězu a ke slovu se konečně dostává i Oliverův sametový hlas. Píseň funguje dokonale, tedy až na finále, které jako by někdo utnul. V Missing je psychedelický duet doplněn o simulaci tlukotu srdce a naléhavé kytary. Dvojice zpívá spolu, a přesto každý zvlášť. Zdá se, že příběh je dvojí, ale i tak zůstává celistvý, funguje samojediný. Problém je, že všechny pecky si britští „pohodáři“ vystřílí hned na začátku a kvalita alba postupně upadá až zůstane jen vata. Pomalá smrt. Sporadický hudební projev graduje a slévá se. The xx se topí ve sladkých tónech a prohlubují melancholii. A zdánlivé pokračování první desky mizí a vy si toho ani nevšimnete, zmizí a rozplyne se, nezanechá žádnou výraznou stopu.
Trh je přesycený rámusem a nahrávkami, které se snaží těžit z hutného, nerozpoznatelného zvuku. The xx na to jdou z jiného konce. Jejich hudba je jen jakousi kostrou písní, okousaným stehýnkem pop music. Přinášejí klid a uvolnění a balzám na duši. Natřete si bubínky jemnou směsicí romantiky a sklíčenosti (a hoďte se do klidu).
Thexx: Coexist (Young Turks, 2012)
www.thexx.info
Jakub Veselý 21.11.2024
Inšpiráciami sa Templeman netají, na R&B a soulových prvkoch sa podpísala hudba Stevieho Wondera a Princea, indie rock s jemnou psychedéliou pripomínajú Tame Impala alebo MGMT.
Magdalena Fendrychová 11.11.2024
Texty se nezabývají současnými společenskými problémy nebo zásadními citovými zvraty, spíš popisují každodenní situace a fantazie.
Žofie Křížková 05.11.2024
Dvaačtyřicetiminutová stopáž zahrnuje jediný track a ten nabízí ponor do hluboce meditativní lázně neopakovatelných nuancí. Za týden v Praze.
Sára Prostějovská 28.10.2024
Synthpopové Forgive Too Slow vypráví deset krátkých příběhů lásky, jíž autorka v každém z nich nahlíží jinýma očima.
Šimon Žáček 28.10.2024
Druhá série Rodu draka se tak moc věnuje intimním chvílím rodinných členů, až zapomíná na zásadní konflikt. Anebo je to záměr?
Lea Valentová 25.10.2024
Dômyselnú dramaturgickú pavučinu tak organizačný tím pretkal napríklad lokálnymi mýtmi aj ladením nástrojov z mimoeurópskych lokalít.
Michal Berec 05.10.2024
Nosným kameňom je hypnotická repetitívnosť motívov, improvizácia na pomedzí apalačského folku a jazzu, ktorá sa ale môže postupne začať zlievať.
Richard Michalik 31.08.2024
Opäť cez vydavateľstvo Constellation (Godspeed You! Black Emperor, Jerusalem in My Heart) a opäť s rovnakým producentom (Zach Scholes).
Jakub Veselý 30.08.2024
Názov Doomer Music je na mieste a album nám prináša pohľad do sveta, v ktorom sú ľudské emócie potlačené, kde môžeme vidieť len drsnú schránku panelových domov.
David Stoklas 27.08.2024
Final Summer je deska, ze které čiší životní síla a touha něco dělat. A dělat to navzdory příkořím.