mArcElkrIz | Články / Recenze | 22.03.2014
Jan Lamram prochází už delší čas divokými poli nekomerčního hudebního dění, kulturně a společensky označovaných jako underground. Většinou jste jej mohli registrovat samotného s kytarou nebo s občasnou muzikantskou pomocí, tedy jako písničkáře. Coby vypravěč glosující zkurveně nebezpečně živočišné dění kolem. Výběrem slov a dikcí byl vždy někde mezi z poezie vzešlými českými písničkáři a aktuálním městským dirty folkem.
Projekt Massive Mustache posunul do popředí tu druhou polohu. Spojení s elektronickým zvukovým stavitelem tvořícím pod značkou Manz nechalo Janovy songy načichnout derivátem z elektronického podzemí. Mix poetiky s vírou, slovních hříček a žánrového chrlení, i kouzla nechtěného: „osten klitorisu, jazyk zamyká“ – „ententýky dva hřebíky v dlaních Krista“ – „a já tě vedu k okraji středu, držím tě v náručí, a až se tahle deska dotočí, dolů s tebou skočím“ (Joint us!). Vlny jsou vedeny od spodních proudů k vibrujícím horním partiím a uvolnění.
Někdejší okrajové žánry jako hip hop, rap a reggae obletěly svět, zmasověly a pomalu se začaly vracet do spodních proudů. V rozložené podobě, odtučněné a hryzavé. Pompézní přearanžování, vypulírovanost a módní frackovitost bez podstaty budiž zapomenuty, zpět se vrací jednoduchost a výbušné nadšení. V případě tohoto alba se zjevují v přirozené směsi valících se elektronických rytmů a ploch s kytarovým písničkařením. Kytara odsekává, hlas štěká, dlouhé věty se proplétají a i s rytmy se slévají do primitivních manter. Primitivních v tom nejlepším slova smyslu. Do popředí se dostává sžíravý humor, požitek i frustrace, sex a blízkost smrti, pohrdání uměle vytvořenými systémy a oslava svobody ve všech podobách a polohách. Hudebně i textově přímočaré a otevřené. Občas až sebevražedně, pak je entuziasmus a styl silnější než píseň. Ale to sem patří.
Ostatně celou dobu má člověk pocit, že všechno je obrovská nadsázka a škleb do kyselejch a odměřenejch tváří. A pro ty, co by hledali poselství, rozkódováno: brčko, smrt a kunda jsou vždycky někde na blízku…
Massive Mustache - Joint us! (self-released, 2013)
http://bandzone.cz/massivemustache
foto © mizuki
Jakub Veselý 21.11.2024
Inšpiráciami sa Templeman netají, na R&B a soulových prvkoch sa podpísala hudba Stevieho Wondera a Princea, indie rock s jemnou psychedéliou pripomínajú Tame Impala alebo MGMT.
Magdalena Fendrychová 11.11.2024
Texty se nezabývají současnými společenskými problémy nebo zásadními citovými zvraty, spíš popisují každodenní situace a fantazie.
Žofie Křížková 05.11.2024
Dvaačtyřicetiminutová stopáž zahrnuje jediný track a ten nabízí ponor do hluboce meditativní lázně neopakovatelných nuancí. Za týden v Praze.
Sára Prostějovská 28.10.2024
Synthpopové Forgive Too Slow vypráví deset krátkých příběhů lásky, jíž autorka v každém z nich nahlíží jinýma očima.
Šimon Žáček 28.10.2024
Druhá série Rodu draka se tak moc věnuje intimním chvílím rodinných členů, až zapomíná na zásadní konflikt. Anebo je to záměr?
Lea Valentová 25.10.2024
Dômyselnú dramaturgickú pavučinu tak organizačný tím pretkal napríklad lokálnymi mýtmi aj ladením nástrojov z mimoeurópskych lokalít.
Michal Berec 05.10.2024
Nosným kameňom je hypnotická repetitívnosť motívov, improvizácia na pomedzí apalačského folku a jazzu, ktorá sa ale môže postupne začať zlievať.
Richard Michalik 31.08.2024
Opäť cez vydavateľstvo Constellation (Godspeed You! Black Emperor, Jerusalem in My Heart) a opäť s rovnakým producentom (Zach Scholes).
Jakub Veselý 30.08.2024
Názov Doomer Music je na mieste a album nám prináša pohľad do sveta, v ktorom sú ľudské emócie potlačené, kde môžeme vidieť len drsnú schránku panelových domov.
David Stoklas 27.08.2024
Final Summer je deska, ze které čiší životní síla a touha něco dělat. A dělat to navzdory příkořím.