Cíťa jako super síla (Cíťa)

Přecitlivělost a introvertnost jsou považované spíše za slabosti. Lidé s takovými vlastnostmi se často moc neprojevují, nejsou draví, dostatečně odvážní, odvázaní a tak dál. Lenka Blažejová chtěla toto téma otevřít široké veřejnosti a rozhodla se pro způsob jí vlastní a vyšla z toho výtvarně a graficky bohatá knížka.

V první části se dozvídáme něco ze života autorky, které v dětství částečně mizí otec, což je plnohodnotné trauma, které je potřeba zpracovat. Naštěstí se tomu nevěnuje celá kniha. Naopak, Blažejová se snaží uchopit svět bolestného a přecitlivělého prožívání komplexně a nápomocné jsou jí vkusné a nápadité modročerné kresby. Ty jsou zároveň způsobem, jak tíživé téma odlehčit.

Mezi terapeutickým vypsáním a vymalováváním se se objevují citace známých psychologů a Blažejová dokazuje, že málokdo je vlastně výhradně absolutní introvert nebo úplný extrovert. Pozoruhodným poznatkem pak je, že v přírodě přežijí snadněji tvorové introvertní, kteří dobře promýšlí svou strategii přežití a množí se mnohem pomaleji a výjimečněji. Tvořivost a práce o samotě je pak skrytá „super síla“ introvertů. Pomalý, ale intenzivní vývoj věcí v režii citlivek mohl měnit dokonce běh dějin, vysvětluje v kapitole o vlivných osobnostech, mezi nimiž byli Václav Havel, Nicholas Winton, Isaac Newton a další.

Teorie a názory, které v knize zaznívají, jsou zdařile otisknuty do samého díla. Kvalita papíru, důraz na detaily, rešerše, zpochybňování, že by bylo dílo perfektní, a skromnost potvrzují, že knihu zhotovila křehká a přemýšlivá duše, která se do jisté míry vypořádala s tím nejhorším, co tato povaha přináší, a už s tím umí docela pohodlně žít. Cíťa je zároveň projevem hluboké empatie, kterou autorka cítí vůči všem, kteří vše prožívají přehnaně moc a jejichž perfekcionismus může být přítěží pro ně samotné i pro jejich okolí.