3 chytrý odpovědi na 3 blbý otázky: o Bohren & der Club of Gore

V tomto případě stačí říct jen: kultovní doom-jazzová kapela Bohren & der Club of Gore v Akropoli. A je vymalováno. Ne? Ano, ale byla by škoda nedozvědět se něco málo více o kapele, která u nás zahraje poprvé (a snad ne naposled), byla by škoda nezeptat se na ně zrovna Jardy Petříka. Protože má vztah k německé hudbě, protože byl na Denovali festivalu a protože zná a má rád i Kilimanjaro Darkjazz Ensemble, což se vám (i nám) může brzo hodit. Temná hudba a jaro za dveřmi. Mrtvý jazz a ponurý metal.

Bohren & der Club of Gore jsou velmi vděční pro vytváření propagačních textů, aby ne, když se vždycky odkazuje na Davida Lynche, „Twin Peaks v podání Black Sabbath“, plus ten název kapely. Ale když dáme všechno tohle pryč a zůstane nám na jedné straně lounge jazz a na druhé doom metal – na to opravdu někdo přijde?
Lidi chodí na daleko horší stylové kombinace, takže: přijdou, samozřejmě že přijdou. Bohren & Der Club of Gore jsou zaprvé legendy a průkopníci žánru, takže pro všechny fanoušky třeba takových Kilimanjaro Darkjazz Ensemble, The Mount Fuji Doomjazz Corporation nebo Francouzů Dale Cooper Quartet & The Dictaphones je to zkrátka povinnost. Zadruhé Bohreni u nás nikdy nehráli a kdoví, jestli se tahle příležitost bude opakovat. A zatřetí, když miluješ saxofon, není co řešit. Na druhou stranu, jestli dorazí i tací, kteří by, nebýt zmínky o Lynchovi, zůstali doma, jedině dobře pro ně i pro tuhle německou čtveřici.

Kterou jejich desku máš nejraději?
Podpásovka, protože nevím. Baví mě od nich všechny, vážně. Vtip je v tom, že ať vyberete jakoukoliv, pořád to budou typičtí Bohreni v celé své doom-jazzové kráse. Ale kdybych si místo desky mohl vybrat jednu opravdu oblíbenou skladbu, asi by to bylo blues o Zombies, kteří nikdy neumírají.

Pro takovou kapelu, pro takovou hudbu – nebyl by nejlepší prostor na sezení s plátnem vzadu, nějaké kino s dobrým zvukem, černou kávou a černým boa? Stalo se ti, žes na koncertě někdy usnul?
Nejlepší plátno je žádné plátno. Myslím, že hudba Bohren & Der Club of Gore je dost imaginativní sama o sobě. A nejlíp se jejich koncerty stejně poslouchají vleže, ozkoušeno na vlastní záda dva roky zpátky během essenského Denovali Swingfestu. Leželi tenkrát všichni a hlavně poslouchali a nebavili se. Tedy doufám, že se bavili tak jako já – mlčky.

Jestli usnul? Nesčetněkrát. Hlavně teda na festivalech, ale to se nepočítá, že ne? Takhle jsem třeba na Melt!u regulérně prochrápal svoje první Autechre na betonových schodech s hlavou v klíně (ale neusněte u nich, když hrajou v úplné tmě). A pak třeba Biosphera na balkóně v Akropoli, ale toho jsem jenom proklimbal, a to se taky určitě nepočítá. Navíc u ambientu je to tak trochu povolené, že ano. V pátek ale určitě neusnu a ani vy byste neměli. U jazzu se totiž nespí. Ani u toho pohřebního. To by se na nás David Lynch moc zlobil.