3na3: Žižkovská noc

Největší tuzemský klubový festival se pomalu mění. Pořád tam najdeme kapely kamarádů hrající třetí koncert, mezi nimi ale hrají stále významnější roli velká jména české alternativy a také několik exkluzivních projektů zahraničních. S orientací v téhle megalomanské mase nám pomůže jeden z organizátorů David Čajčík.

Desítky klubů, stovky interpretů a DIY, to není úplně obvyklá kombinace. Kolik lidí a kolik práce za tím vlastně stojí? Anebo jinak, jaký budeš mít před začátkem akce spánkový dluh?
O spánkovém dluhu na Žižkovské Noci bychom si mohli povídat hodiny, o množství asijských take-aways též, ale tenhle ročník pro mě většina práce naštěstí skončila dlouho před festivalem, kdy jsem dovybral poslední interprety a kurátory stagí. Proto taky píšu tenhle rozhovor já a ne zbytek, kteří v tuhle chvíli makají o sto šest. Žižkovskou Noc vytváří tým přibližně deseti lidí, kteří se tomu ve větším či menším vytížení věnují celý rok, poslední měsíc před festivalem pak na dvojitý úvazek a v enormním fyzickém i psychickém zápřahu. Festival nestojí na grantech a už vůbec ne na sponzoringu. Stojí na nadšení, odhodlání a asi nějaké vášni party lidí, kteří by si všichni do jednoho mohli najít určitě jednoduší a lépe placené práce (a vlastně je všichni dělají vedle toho), ale vidina toho, že můžou na tři dny reálně proměnit kulturní obraz Prahy, ne-li celé republiky, je pohání to dělat dál. Je mi pak líto, když potkávám lidi, kteří žijí v přesvědčení, že celý festival je placený městskou části nebo městem, jak je to u drtivé většiny jiných městských festivalů. Není, je to DIY, jen v nezvykle velkém měřítku.

Na organizaci se podílíš už poněkolikáté, jak bys shrnul vývoj za tu dobu? Jakým směrem se snažíte festival vést?
Produkčně směrem k větší centralizaci, což nám samozřejmě přináší víc a víc práce a v množství scén je to vlastně spíše masakr. V ideálním případě nemusí stage manager téměř nic řešit a dostane od nás komplet balík informací a jde do klubu nebo divadla. Realita je samozřejmě trochu jiná, míchá se nám do toho zase dramaturgický progres, kdy se snažíme oslovovat promotérské spolky nebo osobnosti hudební scény s žádostí o kurátorované stage. Festival je tak čím dál více rozmanitý a tito kurátoři pak staví programy, které by nás třeba nenapadly a přilákají na Žižkov další návštěvníky. Tenhle rok jsme se na to zaměřili a myslím, že je to i budoucnost festivalu. Headlinery samozřejmě zvětšujeme, festivalové renomé roste a můžeme si dovolit oslovovat kapely, divadla nebo literáty, o kterých jsme dříve jenom mluvili. A tento ročník jdeme poprvé do plnohodnotně třídenního modelu se širokým doprovodným programem v sobotu přes den. A nerad bych zapomněl na velké logo GNWP, které provází festival od samotného počátku a bohužel je čím dál více podstatné. Každým rokem rušíme několik klubů kvůli konfliktům ohledně vnímání xenofobie a rasismu a vypadá to, že tak budeme muset činit i nadále.

Zorientovat se v masivním line-upu není jednoduché, proto by mě zajímalo několik tvých tipů:

Největší párty
První asociace je samozřejmě Ventolin ve čtvrtečním Crossu, ale nezanedbal bych ani Windowlickerz (Oliver Torr + HRTL) na Náklaďáku v pátek nebo čistě ženský DJský mejdan navazující na program Superhrdinek zase v sobotu, též na Nákladovém Nádraží Žižkov.

Největší emo
Už ani nevím, co je to emo. Na půlnoční rituál v kapli Atrium v režii Drom bych se podívat zašel. Je to emo?

Skrytý poklad
Těch je hodně, vážně jo. Například v rámci kurátorované stage Praha v Brně v Praze (sic!) vystoupí Lolina, která kdysi dělala s Deanem Bluntem projekt Hype Williams. Velké jméno. A jedna podpultová rada – v pátek hraje v Punctu dosud anonymní projekt TouchieTouchie. A až se provalí, kdo za ním stojí, tak budete rádi, že se budete moct chlubit, že jste je už viděli.

Nejzajímavější prostor
Z hlediska běžné nepřístupnosti to bude asi půda v Crossu, kde krom audiovizuálního polského divadla Walden vystoupí ve čtvrtek Enchanted Lands, nedávná vítězka Vinyly z taktéž Vinylou oceněného labelu Genot Center. A nebo zmiňované Atrium na Žižkově, bývalá barokní kaple, ve čtvrtek v čele s Dné, v sobotu s Bulp, Tmou a Spomenikem.

Splněný sen
To, že se tenhle ročník podařilo na festival přitáhnout naprostou většinu věcí, o které jsme dlouho usilovali. A osobní splněný sen mi zařídil Full Moon – Samuela Kerridge jsem viděl předloni na Lunchmeatu, kde to byl pro mě nejlepší set festivalu. A teď ho máme na Žižkovské noci.

Guilty pleasure
Vím, že je to myšleno jinak, ale nejvíc mě těší reakce typu: „Tyjo, tak tohle bych na Žižkárně nečekal(a).“ Například booking zmíněného Kerridge část elektronické scény moc nepobrala, prý je to vedle Vypsané Fixy divný. Nechápu proč. Nejsme největší festival v Čechách (největší klubový ovšem ano!), ale jsme rozhodně ten nejrozmanitější.